Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

TT: Ve stínu lásky?

1. december 2015 at 22:44 | Chriss |  Psáno pod mým jménem
Téma týdne zní samo o sobě dost depresivně, možná bych mohla dokonce říct, že dekadentně. Dalo by se psát takřka o čemkoli. A já se zaměřím na problém, který si teď spokuji snad s čímkoli, protože mě vážně trápí a děsí mě jeho skrytá vážnost a důležitost..

Přátelství je častým námětem seriálů.




Můj příběh je jednoduchý, prostý. Prvních devět školních let probíhalo ve stínu mé nejlepší kamarádky, s kterou si mě všichni spojovali, a když došlo na konci těchto let k přátelskému shrnutí našich zažitých prožitků, až mockrát nemile jsem se dozvěděla, že na mojí osobu nemají lidi názor. Brali mě jako tu druhou. Ta, která není úplně nejtišší, má svůj názor, je vidět, ale vždycky je ve stejné partě a nějak moc z ní nevyčnívá. Prostě jen jeden z mnoha postradatených článků třídy, přeložila jsem si to smutně.

Nikoho asi nepřekvapí fakt, že jsem na základce měla jen kamarádky, a když jsem se bavila s klukama, tak jen vesměs skrz různý úkoly a testy. Navíc jsem se zamilovala do skorospolužáka, který si mě vůbec nevšímal, nešla jsem v důsledku toho ani na taneční, protože jsem čekala, že možná se probudí a zjistí, že ta holka jen pár metrů od něj je až po uši zamilovaná. Nevadí, život šel dál.

Možná právě proto jsem na střední byla překvapená z toho, jak rychle jsem zapadla. Udivilo mě, jak snadno se dá nalést společné téma se všemi lidmi, i se sedmi kluky, kteří s námi nastupovali v prváku do stejné třídy. Nejdřív jsem myslela, že k jednomu cítím něco víc, ale naštěstí se ukázalo, že šlo pouze o omyl, který se vyvinul ve skvělý přátelství. Dva roky jsme spolu jezdili takřka každý den vlakem, zažili plno legrace a já byla vděčná za to, že je mým kamarádem:).

I přesto by se v mojí třídě našel ještě jeden kluk, kterého jsem považovala za dobrého kamaráda. Co za dobrého, jednoho z nejlepších, které jsem kdy měla, vlastním bratrem bych ho mohla nazvat! Nerada jsem přesná, tak mu říkejme třeba Eda, pro usnadnění. S Edou to bylo báječný. Už od prváku jsme si sedli, ale já ho odjakživa brala pouze za kamaráda. Dokázal mě rozesmát, povzbudit, ukázat, že svět se nebortí, kvůli pár problémům. Byl mi oporou, když jsem to potřebovala. Stál při mě, a navíc jen díky němu hodiny angličtiny dokázaly být snesitelný, ba co víc, i zábavný:).

Takže zkráceně, prostě přátelství, o kterým každý sní. Díky tomuto přátelství jsem věřila, že vztah mezi holkou a klukem vážně může být pouze v kamarádském duchu. Tvrdila jsem to. Poukazovala jsem na nás dva. Vždyť my jsme skvělí přátelé! smála jsem se s těmito slovy těm, kteří nesdíleli stejný názor.

Po létě v září mě čekala odvykací kúra od kluka, kterému jsem o prázdninách stačila propadnout a vídala ho každý den. O to víc jsem chtěla klid, pochopení. Nikomu jsem se s tím nechlubila, myslím, že zrovna tohle by nikdo moc nepochopil, navíc nejsem člověk, který dokáže o těhle věcech mluvit nahlas. Právě proto jsem byla ráda, že vedle sebe mám vždy optimistického Edu a věřila jsem, že díky chvílím, které nás čekají, zapomenu na svou nevydařenou letní lásku.

A bez zbytečných podrobností můžu říct to, co už si každý domyslí. Z našeho krásného vztahu, který já roky viděla pouze jako přátelský, se stalo něco jiného. Nedokážu pojmenovat co. Všude se můžu dočíst, jak je hrozný, když se někdo zamiluje do svýho kamaráda a neví, jestli mu to má říct, nebo ne. Má strach, že přijde o to, co mezi nimi je teď. Že dá vsázku celé přátelství za něco, co možná není tak důležitý, jak se zdá nyní.

Ale co když jsem na druhý straně?! Co když já mám rozhodnout, jestli se má přátelství nechat předejít láskou? A co když potom přijde nenávist? Z lásky se přece nikdy nezrodí přátelství.. Mám strach, že už teď jsem ho ztratila. Nedokážu se chovat přirozeně, nezvládám vedle něho být a tvářit se, že jsem v pohodě. Ignorovat myšlenky, které se mě vkrádají do mozku a straší mě, že ať se rozhodnu jakkoli, tak je to pryč. Odešla doba, kdy mě a Edu mohl svět vidět rozesmáté od ucha k uchu, kdy nás učitelka musela pořád okřikovat, ať už jsme probůh konečně zticha. Přišla doba, kdy mu nemám co říct. Všechno mi přijde umělý, moc naaranžovaný, nepřirozený. Na stranu druhou vím, že když přehlídnu fakt, že jsem o něm jinak než jako o kamarádovi celé roky nepřemýšlela, je přesně typ, který bych chtěla. Jenže stačí to? A nehraje v tom taky roli skutečnost, že nechci být další Vánoce sama?

Už dlouho čekám na svého vysněného prince a nevím, zda je to vážně on. Myslím na dlouhé měsíce, které jsme strávili v našem skvělém souznění, ale možná zpětně vidím, že vážně z jeho strany to nebylo tak čisté jako z mé. Chtěla bych vzít zpátky ten čas, než vyslovil ortel, tu vidinu jinýho vztahu, která vyhnala naše přátelství do záhuby, nejspíš. Prostě bych ráda vrátila dobu, kdy jsem ho přátelsky objala a cítila se v bezpečí. Nevím, zda se přátelství skrývalo pod rouškou něčeho vyššího, ani nevím, zda si dokážu naše dvě siluety představit ve stínu lásky. Bohužel ale tuším, že je to dost zásadní rozhodnutí, kvůli kterému se vážně trápím a byla bych ráda, kdyby se našlo v nejbližší době řešení, které tenhle problém rozmotá a všichni z něho výjdeme jako vítězové, ať už s láskou, nebo bez ní.

Chriss


 

1 person judged this article.

Comments

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 11. december 2015 at 19:16 | React

Velice zajímavý článek, já jsem byla v minulosti ve stínu hned několika lidí, od kterých jsem se ihned distancovala, jakmile jsem prozřela, i když mnohdy pozdě. Vzpomínám...vlastně radši nevzpomínám na dobu základky a tak rychle zavírám mý mozkový šuplíky a především tržný rány, co neslepily ani ty nejdražší náplasti...abych zapomněla a už se tolik neozývaly. /Ozývaj se pořád/. Je pravda, že po příchodu na střední, se (ve většině) případech všechno změní...zřejmě tím, že jsou tam lidi už vyspělejší, tudíž se nechovají jako nekultivovaný hovada. Já si na umělecký, na kterou momentálně chodím, našla také jednu spřízněnou duši. Nikdy jsem si s nikým tak moc nesedla, je to úžasnej pocit, když člověk najde druhej kus zrcadla. :)

New comment

Be advised that this discussion is moderated. Every new comment has to be approved by owner of this blog before it is displayed.

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama