Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

April 2015

Komu bych darovala svou ledvinu?

22. april 2015 at 22:42 | Chriss |  A teď vážně
Neberme to tak, že tu budu rozebírat, jaké je množství lidí, kterým by se, například po mém potenciálním úrazu, hodila má ledvina. Nebudu tu rozpitvávat krevní skupiny, ani životadárný čas, potřebný ke správné transplantaci, ani popisovat jakým způsobem se mě ta ledvina vezme. Hodlám vlastně jen vypsat lidi, které mám natolik ráda, že bych jim věnovala svou ledvinu. Nebo plíci. Nebo kterýkoli jiný, k existenci potřebný, orgán. Respektivě jeho polovinu, že. Berme to jako metaforu z černého humoru. Haha.


Je ponoclářství nemoc?

13. april 2015 at 0:45 | Chriss |  A teď vážně
Asi už neumím psát jindy, než po nocích. Ty chvíle, kdy si celý dům lehne a já jsem jediná vzhůru. Kdy v celé ulici svítí jen můj pokoj, protože všichni normální lidé spí. Mají také problémy? A pokud ano, dokážou v noci bez obtíží spát, nebo je sužují jako mě? Zbožňuju ty chvíle, kdy z venku na mě září hvězdy a při pohledu na hodiny si připadám tak ztracená, že už ani nespěchám. Mám pocit, že mi v těhle chvílích čas výjde stříc, zastaví se, a nechá mě jako jedinou celou noc vzhůru obdivovat ty zářící drahokamy. Jen já a ony. A taky moje problémy. Ty všudypřítomné chyby v mém životě.