Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

February 2015

TT: Zabíjí mě to zevnitř

22. february 2015 at 15:03 | Chriss |  Psáno pod mým jménem
Každodenní strach. Parazit uvnitř mého mozku. Živí ho můj strach, každodenní úzkostlivé pocity. Čeká na moje zakopnutí, které vede k hlubokým pádům. Tak hlubokým, že můj vnitřní strach je pak jediný, který se mnou zůstal. Který mi stojí po boku kdykokoli, ale v těch časech nejvíc, i když o něj vůbec nestojím. Ale je mou součástí. Možná ho někteří neznají, nebo ho necítí všudypřítomný, tak před těmi já skláním. Kloním se před jejich vůlí nespadnout, kráčet dál, i když se obloha zatáhne. Máte můj obdiv a jste mým vzorem. Bohužel nejsem jedna z Vás, protože můj strach mě zžírá každým dnem.


TT: Moje každodenní droga proti bolesti

11. february 2015 at 20:11 | Kristy |  Psáno pod mým jménem
Každý den mě drží nad vodou, bez nich bych zase cítila to pomyslný dno. Chodila bych po jeho povrchu a motala se v kruzích. Jen díky nim mám pocit, že každý den vysvitne slunce a bude dobře. Dokázali mě z něj už jednou vyhrabat a vím, že by to udělali zase, kdyby se to opakovalo. Jsou to, co mě drželo tady být, i když bylo nejhůř. Nebýt jich, nebyla bych tu. Vím to tak jistě jako to, že jsou mojí drogou, mým jediným lékem, do dalších dnů.