Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

"Tvrdá" sobota (25.5.)

9. june 2013 at 9:47 | Kristy |  Vzpomínky na jednu kapitolu
Jo, cesty začínají stát za prd. Jsou tvrdý, nedá se po nich chodit, všude binec, štěrk, beton.. To je les?!


Ale s těmahle dvěma se i špatný cesty daj přehlídnout ♥ Foto by Nikol N.



Nejdřív jsem vzala Gvelušku. Já s Gvell, Eli a Kess jsme vyrazily přes hráz do lesa. Blátošlapka, přejít silnici, beton číslo jedna na Rousínově, pak staré známé cesty. Jenže jsme nezahly doprava k rybníku, ani doprava na dlouho cestu, ale pořád, pořád rovně. I přesto, že jsme myslely, že budeme moci minimálně po těch pískovkách klusat, nemohly jsme. Bylo to všechno tvrdý jak beton.

Dorazily jsme k domku u koleje, který je u Čermné. Otočily jsme to a daly se doleva, po nějaké cestě, která vedla na okraji lesa.

Nejdřív ta cesta vypadala fajn: Naklusaly jsme. Gvell první, moc se jí chtělo. Jenže cesta se za chvíli proměnila v jemně řečeno sra*ku. Nánosy bahna, smrad.. "Tady byl nějakej chlap!" :DD.

Kalužina přes celou cestu, spíš takový potůček, který netekl nikam, ale ani nestál. Zvláštní. Ještě zvláštnější bylo, jak to tam smrdělo, a jak to holky překonaly mohutným skokem. Dobrých 50 metrů byla tahle bažina, z který jsem chtěla rychle pryč a myslím, že jsem nebyla sama.

Objevily jsme se na hlavní cestě k trati, takže jsme se daly doprava, hloubějc do lesa. Tam to bylo vcelku fajn, i když to mohlo být měkčí, ale čekaly jsme, že to bude takhle všude. Naskočily jsme. První. Gvell se chtělo, ale poslouchala. Dost:).

Dorazily jsme na naše známé cesty, protože tam jezdíme na kolech se psama. Doleva by to bylo k Plchůvkám, doprava na asfalt k Dolnímu. Šly jsme rovně, nikdy jsme tam ani jedna nešla.

Cesta nejdřív byla kamínková, pak vcelku měkký kopeček nahoru. Naskočily jsme. Bohužel, nahoře byly kameny, které jsme neviděly, takže pár cvalových přes ten odporně tvrdý povrch.

Daly jsme se rovně, potkaly jsme tam zaparkované auto, věděly jsme už, kde jsme. Daly jsme se doleva, z kopečka dolu. Cesta vcelku měkká, sem tam kamínky, ale šlo to. Po kopečku byla měkká travnatá rovinka, holky začaly pošlapávat na místě, nabušenky:D.

Na travičce jsme naklusaly a než jsme se nadály, byl konec. Vyjely jsme na poli mezi Plchůvkama a cestou na Dolní, jen o pár desítek metrů dál, než jsme se daly rovně na neznámou rovinku.

Otočily jsme to a svižněji vycválaly kopeček. Ano, tohle se Gvelušce líbilo!:D

Přešly jsme silnici a daly se tam do nových cest:).

Bloudily jsme, bloudily. To by nám nevadilo, na to jsme zvyklý. I když, když jsme se po x té objevily u silnice, kterou jsme už nechtěly přejít, naštvalo nás to. Povrch byl hrozný, nedalo se většinou nic. Sice jsme našly úseky, kdy se dalo klusat, myslím, že i jednou cválat, ale těch bylo vážně málo.

A pak nejhorší šok: Cesta nás zavedla na asfaltku, která byla ve výsledku asi kilák dlouhá. HROZNÝ! Jakej debil chlap navezl do lesa asfalt?!

Došly jsme k rybníku MIKIVANO, u kterého jsem znala jednu hezkou cestu, která už by nás nasměrovala domů. Vydaly jsme se po ní a já s nelibostí zjistila, že ta krásná cesta se proměnila v bažinu, protože po ní jezdí stroje, který tam evidentně kácely stromy. Fujky!

Objevily jsme se na veřejných cestách, na jedné vcelku fajn rovince jsme naklusaly, v popředí s Gvell, které se nehorázně chtělo, sešly kopeček, otočily se, vycválaly ho, což se Gvell hodně líbilo!, dojezdovou dráhu měla dobrých 30 metrů! Když jsme vyklusávaly, klusala rychlostí blesku:-*

Pak jsme ještě jednou naklusaly a krokovaly:). Ve stáji jsem jí dala pořádnou ( ano, pořádnou!) sváču, protože se mě zdá, že nehorážně zhubla. Začínají jí líst žebra, páteř.. Tak, ono se není čemu divit. Ta tráva ve výběhu je poněkud.. nešťastná. Hrozná. Šílená. Nevyhovující. Prostě anglický trávník. A ta 1/2 až celá odměrka k večeři? Nejspíš to nestačí. Přikrmuju jí max. obden svým žrádlem a stejně začíná vypadat jako.. koně z nejmenované stáje. Jsem zoufalá:((. Ale když to řeknu nahlas, je mě řečený, že je tlustá. Tlustá?! WTF?!

Vyčistila jsem jí a s pořádnou pusou dala ven. "Díky ti, Gvell, za ty 4 hodiny venku!"

Miláček ♥, fotka od Nikol N.

Jenže tím můj den u koní neskončil: Ven jsem brala ještě Malmišáka. Rychle jsem ho vyčistila ve stáji, s dobrou pomocí Elči, která ho držela, hlídala a vracela do boxu. Ven jsem šla s Pavlou ( Áda). Rychlejší ( časově určitě) vyjížďka v lese. Jelikož všude bylo tvrdo, tak se Ádičce, která šla v popředí moc nechtělo. Přesněji: Klusali jsme na místě, cválali jsme na místě. Ne, ani jednoho z koní to nebavilo a já byla nešťastná, protože Malmik byl otrávený a bez nálady. Tuhle vyjížďku jsem snad ani zažít nemusela..

Ve stáji jsem tomu otrávenci ( ale ne, že bych se mu divila! Vyjížďka byla dobrá asi jen na to, aby se u ní spalo..) svačinku, vyčistila ho, předala Elče, skočila pro Gvelušku a oba jsme je nechali se napást na trojuhelníku:). Pak už jen klusem do výběhu, pro oba krajíc chleba a urychleně domů:).

Ani se nedivím, že to Malmína nebavilo.. Já jsem taky zívala :D Prostě vyjížďky stojí za to jen s Elčou :* :). Fotka od Nikol N.

Takže dnešní den stál, kvůli tvrdému terénu, za prd. Byla jsem vyděšena, když jsem viděla, kolik cest je člověk ochoten zničin, jen aby vytěžil ještě trochu víc, co by mohlo stačit. Byla jsem vyděšena, jaká je člověk zrůda. Kolik zničí a vymaže ze zemského povrchu. Snad si to jednou uvědomí..
Kristy


 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement