Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

Splnil se mě SEN! (23.4.)

1. may 2013 at 15:43 | Kristy |  Den za dnem
Já vím, je dneska prvního května a já jsem týden pozadu.. Ale nestíhám. Nedivte se proto, že článek píšu v čase "dnes"..

Fotku mojí vysněný školy jsem si "půjčila" ZDE




No, on už název článku vypovídá, jak moje přijímačky dopadly, ale mohla bych zase jednou začít od začátku:)

Večer jsem šla spát s myšlenkou, že jsem totálně ztracená, všechno se mě pletlo, a já v tu chvíli nevěděla vůbec nic. Byla jsem vyklepaná a vystrašená, že to nezvládnu.

Ale ráno jsem vstala, a byla vcelku v klidu. Dala jsem si předsevzetí, že ten den, který jsem nazvala dnem "D", se už nepodívám na učení. Když jsem měla tolik dnů se to naučit a nakonec mám pocit, že jsem to nedala, tak to dneska už nedoženu.

S nečekaným klidem snídám, nandávám čočky, strojím se do půjčených šatů a beru půjčenou tašku. Ze všech stran slyším: "Hodně štěstí!", ale já to nevnímám. Nevnímám nic a nikoho. Jdu si za svým Snem a je mě jasný, že se můžu spolehnout jen sama na sebe. Nikdy nebudu moct říkat, že za to může támhleten, nebo, že tamta nevěděla.. Ne. Jen já a můj Sen.

Hned dva faktory, co mě zhoršují náladu: Před nastoupením do auta vidím naší matikářku a pak, koně už jsou venku a já se s nima nemůžu pozdravit. Špatný znamení?

Celou cestu se uklidňuju (vypůjčenýma) sluchátkama a říkám si, že Osud je stejně už napsán. Nevím, jak to dopadne, ale on už jo. Já jsem jen loutka v jeho rukou.

Vidím školu. Uvědomuju si, co jsem do učení narvala času, co jsem tomu objetovala. Tolik slz, hádek, odmítnutých hezkých odpolední jen s vidinou učebnice. Nechtěla jsem si představovat, jak někteří lidi budou rádi, když budu na dně, protože se mě nevydaří nic. Jak budu nervní na druhý, třetí kola.. Ne, musím si věřit. Tohle je můj Sen a když budu věřit, tak se splní.. - s úsměvem vstupuju do školy a divím se tý kvantě lidí.

Po nahlášení, že jsem zde a najdutí třídy jsem byla nečekaně pořád v klidu. I když, když jsem viděla těch lidí.. Někteří nervózní svírali učebnice a ještě něco rvali do hlavy, jiní sebevědomně seděli za lavicemi a dívali se s úsměvem kolem sebe. Já si natáhla přes uši sluchátka a hodinu seděla, než se spustila, moje zatím největší, zkouška.

Příraz. Na jednu stranu jsem doufala, že bude lehčí než chemie a že mě to vytáhne nahoru. Když to donesli, tak jsem se skoro začala smát. Tohle je ono? Asi pět stránek mě dělilo od poloviny úkolu, který jsem měla před sebou. Bylo to tak lehké! Uznávám, ne ve všem jsem si byla jistá, ale stejně. Hotovo jsem měla po dvaceti minutkách a dalších čtyřicet minut jsem si to kontrolovala a doufala, že chemie bude stejně lehká.

Jak jsem se spletla! Chemie byla tak těžká, že lepší přirovnání, než těžká jak prdel, jsem nevymyslela. Asi sedm stran vzorečků a prvků, sloučenin a atomů, molekul a otázek, u kterých jsem neměla ani páru, že na ně existuje odpověď. Prvních asi pět stránek ještě šlo, sice vcelku typovačka, ale ještě jsem věděla, o čem je řeč. Poslední dvě stránky? Ono něco takového je? :Oo. Typovačka jak blázen!

A pak necelých pět mučicích hodin čekání. Ani kloudně nevím, co jsem dělala, říkala a o čem jsem přemýšlela. Po zpackané chemii jsem si myslela, že když budu první nad čarou, budu ten nejšťastnější člověk pod sluncem! A když ne? Uznávám, chemii jsem se měla naučit víc. Jenže.. Já vážně neměla tucha, že něco takového, co bylo tam, existuje!

Zas na druhou stranu jsem slyšela i od ostatních, že ta chemie byla fakt těžká. Aspoň že tak.

Na veterině jsem potkala starou kámošku od koní, takže úplně sama jsem tam nebyla:) Vtipný bylo, že se mnou ve třídě byl kluk se stejným příjmením a učitel četl naše jména a prej: "Vy máte něco společnýho?" "Ne!" řekla jsem se smíchem a učitel jen: "Takže jen příjmení.." :DD

A najednou to bylo tu. Jeli jsme s našima ke škole, kde jsem se měla rozhodnout, kam půjde další moje cesta. Splním si Sen? Rozhodl jeden den o tom, jestli si to budu navždy vyčítat, nebo budu pyšná studentka této školy? Budu si říkat, proč jsem se neučila víc, proč jsem neobjetovala víc? nebo si říkat, že jsem prostě a jednoduše happy?

Když jsem přicházela, klepaly se mě kolena. Už z dálky vidím, že výsledky jsou na okně. Moje číslo je 61. Přicházím k tomu sama a prosím, jen prosím. Projíždím řádky čísel a pořád nic. Už jsem za půlkou lidí, co jsou přijati. Jsem čím dál víc nervoznější. A jsem za čarou. Svět padá a láme se. Jsem šíleně smutná a neumím si představit, jak to snesu. Projíždím řádky dál a moje číslo pořád nikde. Chytám se naděje, protože pomaleji projíždím nahoru. Pořád nikde. Jsem už nad čarou. Nic. Půlka lidí zase za mnou. A najednou.. 61 se tyčí na jedenácté- dvanácté pozici! Křičím a jásám. Jsem omráčená a dokonale šťastná!

Těším se na září a těším se na svoji budoucnost. Vím, co chci a vím, že cesta nebude lehká. Ale doteď byla? Jdu si za svým Snem a nehledím na ztráty.

Když to vezmu přes čísla, tak příraz jsem napsala na 87 % a chemii na 60 %. Devadesát lidí bude smět navštěvovat tuto školu, z nějakých 205, kteří se o to pokoušeli. Ale a prostě: JSEM TAM!!!!!!! :D

Já... asi to doteď nechápu, i když nějaký chvilky si to uvědomuju: Křičím a jásám, řvu, když vidím projíždět hradecký osobák.. Už jsem vrátila všechy půjčený sešity, ale každý večer mám nutkání jít je hledat a učit se. Je to tak.. zvláštní.. prázdný večery bez učení, bez nervů a křiku, že mám málo času. Jsem ráda? Samozřejmě, ale ještě si to plně neuvědomuju:)

Prostě a jednoduše... Aspoň na něco v životě si můžu ukázat a říct: Splnil se mě SEN ♥ ( obrázek )

A co ostatní deváťáci a přijímačky? :)

Kristy




 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Andy Andy | Web | 2. may 2013 at 16:20 | React

Ahoj,
ani nevíš, jak jsem šťastná, že tě přijeli a ještě ke všemu máš takhle krásné umístění :) To mě, když brali na gympl, tak jsem byla nějaká 52. ze 120 :D Celkem ostuda. No a na tom druhém jsem byla nějak 30. z 90 :D Jako nic moc, ale mě brali jen na základě vysvědčení no :)

Doufám, že se ti na škole bude líbit, bude ti všechno vycházet a budeš mít skvělé známky. Myslím, že ti určitě všechno půjde a budeš tam chodit ráda. Hlavně ti přeju skvělý kolektiv a učitele, je to potřeba :)

No jinak dneska nějak není u mě co napsat. Škola v pohodě, mám 1 z chemie za kterou jsem fakt ráda. Prostě taková ta jednička získaná za něco, co jsem fakt sama zvládla. Žádná nápověda, žádný tahák. A z toho mám fakt radost :)

Jinak co ty a hokej? Budeš sledovat nebo na to moc nejsi? Já hokej miluju. Chodívala jsem tady u nás jenže, no nějak se časy změnili, někdy vysvětlím. No, ale když je MS tak si nenechám žádné utkání CZ s někým ujít. Takže zítra CZ - Bělorusko :)) Moc se těším, akorát kvůli tomu nestihnu zumbu, ale tak tam můžu jít kdykoliv, MS je jen jednou za rok :)

Měj se hezky a zase někdy napiš :)

2 *Lella_Zee* *Lella_Zee* | Web | 3. may 2013 at 21:57 | React

dost pěkná školička :) a jo.. jsem ráda, že už je teplo :D teda teď už zase není ale co -.-" a moc gratuluju :))))

3 Zasněná Zasněná | Web | 5. may 2013 at 15:24 | React

Taky bych chtěla takovou školu. :D Ta naše je taková maličká...

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement