Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

Spěchací a nepovedená sobota ( 18.5.)

23. may 2013 at 13:37 | Kristy |  Den za dnem
Dnešek byl prostě a jednoduše.. Uspěchaný? Přehnaný? V duchu "Stihnu všechno za každou cenu?"? A co pak jsem z toho měla? Nervy, že nic nestihnu a ani jsem si nic nedokázala pořádně užít. Ne, takhle to do budoucnosti nejde dělat. Musím dělat jednu věc a pořádně. Takže promiň, ale příště už to takhle nebude. Nenechám se přemluvit do věcí, do kterých se mě dvakrát nechtělo, prostě příště to udělám jen tak, jak to cítím.

Tohohle lumpa jsem sedlala:) Ne, byl moc, moc hodný:)) foto by Nikol N.



když není napsáno jinak, platí, foto = autor

Takže, ráno jsem vstala brzo ( už v osm) a šla se najíst, poklidit věci a trochu se kouknout na školu. Jen tak letmo, samozřejmě. Na půl desátou už jsem byla u Quanta a viděla čekající Elču. Společně jsme vyrazily na kolech na Dolní, kde byly asi za čtyřicet minut. Udělaly pár boxů ( šest mám pocit, já samozřejmě Gvell a Vandi + Malmik). Potom se najedly a šly pro koníky:)

Bohužel jsme spěchaly, což mě neuvěřitelně vytáčelo, ale nedalo se nic dělat. Rychle jsem připravila Malmika, v boxe, a šla se převlíct.

Po čtyřiceti minutách od přivedení jsme mohli vyjet. Malmišák byl v boxe moc hodný a já z něj měla radost. Venku se choval velmi ukázněně a šel jako hodinky. Jak v kroku, kde šel na jeho normální chod, docela rychle, v klusu byl také hodný, dokonce už nedával tak hlavu nahoru, jak to míval zezačátku ve zvyku a cval? Ten jsem si neuvěřitelně užila! Šel na myšlenku, byl jak hodinky.. Bože, takhle jsem si zadek nepovozila už pěkně dlouho:D Kombinace chtělo se mu a na myšlenku je prostě nejlepší:)

Je to neuvěřitelně hodný kůň. I když jsme šli v prvním cvalu druzí a v druhém první, šel úžasně. Druhý jsem ho nechala do kopečka trochu rozběhnout, ale na vrcholu stačilo jen zlehka dát povel a už klusal. Ano, dokonale přiježděný kůň!

Je úžasný!! Malmišák:) fotka od Nikol N.

Ve stáji jsem mu dala svačinku a vyčistila ho. Pak už jen odvést do výběhu, řádně poděkovat a zase spěchat o kus dál, nebo-li domů.

Doma jsem hned popadla Sisi a půl hoďky s ní chodila po parku. Moc se neprošla a když se natáhla pak na zahradě, tak jsem nechtěla nikam jít, ale jen být s ní. Co je to za život, pořád spěchat?

Před půl patou už jsem byla na nádru, kde potkala Áňu. Koupila jsem si lístek, počkali jsme na rychlík a vyjely směr Pardubice.

V rychlíku si našly super místo v lepším kupéčku, a i když nám tam dvě ženský doslova překážely, tak jsme si to užily:) Jo, tyhle novější kupéčka jsou super:D.

Áňa ve vlaku:)

Co jsme vylezly, daly jsme se směr elektra, kde si po velice dlouhém rozhodování Áňa koupila bílý sluchátka. Důkaz rozhodování:

Tak který? :D

A mezitím, co ona si vybírala, já se zlehka nudila:






A pak jsme se vydaly směr Afina, kde zamířily rovnou do kina a koupily si lístky do předposlení řady do středu pravý řady:)

Pomalu jsme se vydaly do Tesca, kde si koupily potřebný věci: Áňa kofolu a já nanukáč. Ou, kafčovej :*

Skvěle jsme to propašovaly a sedly si se svýma úlovkama do kina.

Jestli jsem to nezdůrazdnila, šly jsme na Scary Movie 5, což není zrovna můj okruh filmů, na který se dívám, takže jsem z toho lehce nervila.

Po deseti minutách filmu jsem věděla, že jsem nervila správně. Byla to ptákovina a ke všemu, ještě strašidelná. Ano, jsem srab a děsí mě SCIFI, nejhorší film, který jsem kdy viděla, bylo Proroctví a už to nikdy, ale nikdy nechci vidět.

Nesnášim horory a podobný hrozný filmy, takže celou hodinu a půl, nebo jak ta blbost dlouho běžela, jsem se klepala, čuměla do nanukáče, překrejvala si oči a doufala, že bude konec.

Už nikdy, ale nikdy se nenechám k ničemu takovýmu přemluvit. Na tohle nejsem, sice jsem se nechala překecat, že na to půjdu, ale až tam zjistit, že je to nejen parodie na Paranormal activity, ale i na Mamu a Lesního ducha aneb nejstrašlivější horor všech dob, tak to se mnou skoro praštilo.

Obrázek stažen ZDE


Ano, kino stálo úplně za prd. Vtipy většinou v režii trapasů, smích ostatních v kině na základě toho, že viděli ty doopravdický horory a tohle jim nepřišlo hrozný. Já chtěla odejít, možná i lituju, že jsem to neudělala, protože vyskakující "Mamu" mám před očima doteď..

Každopádně po skončení nejhoršího filmu, který jsem viděla, možná ještě tak hrozný bylo Proroctví, jsem odešla s pocitem, že už nikdy se nenechám přemluvit do věcí, do kterých se mě nechce.

Šly jsme po Afině: Do zveráče, kde jsem našla v terárku králíčka, který sotva dýchal a měl lysá místa za ouškama, ale když jsem se zeptala prodavačky, kolik mu je? ( čtyři měsíce, ale vypadal starší) a jestli ví, proč je bez srsrti za ušima, tak jsem se dozvěděla, že tam žádný lysý místa nejsou.. Aha. Tak jsem si je asi vymyslela x´(

Byly jsme v "botárně" Daichmannu, kde se mrkly na botky a taky neodolaly a vyfotily se s klóbrcema, přičemž se nám smála dost prodavačka a my s ní :DD

Já a Áňa:)

Zlodějka mýho Dreamáčka -_-

Prošmejdily jsme Afinu, stavily se v Tally, na čokoládový kuličky a taky v NY:

Ještě jedna :))

Pomalu jsme se vydaly na nádraží, kde čekaly čtvrt hoďky na vlak a mě zase chytl syndrom náhlého focení:)

Nuda? Ne, jen chuť něco fotit :*

Áňa :)

Fotka na zakázku :D

Domů jsme dorazily snad v půl hodinovým skluzu. Rychle jsem přeběhla park a těšila se, až si pěkně lehnu a budu vědět, že se kolem mě neplíží příšery..

Kristy
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement