Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

Jednohvězdičkový týden

25. april 2013 at 13:44 | Kristy |  Den za dnem
Tenhle týden vážně stál za prd.. Nebo aspoň většina dnů.

Moje skokanka! Sice bez uší, ale stejně jsem na nás hrdá :D ( na ní, že to skočila a na sebe, že jsem to stihla blejsknout :D).



pro celý článek platí, foto = autor

V pondělí i úterý jsem byla na Dolním: První den jen na otočku, druhý jsem se o holky v krásném, jarním sluníčku postarala ve výběhu, pomohla Malmišákovi, aby se zvedl ze země, kde hajkal, vyčistila Nortíka a se Simčou vyrazila ven. Ona měla Malma, já Nortíka. Bohužel, u druhého klusu Nort začal kulhat. Šli jsme tedy jen v kroku, a díky tomu přišli pozdě do stáje, kde už byla mamka, která nebyla nadšená z toho, že jsem mu ještě dala odpocku, suchou sváču, vybrala kopyta, zavedla na jízdárnu a uklidila po sobě věci..

Mezitím jsem chodívala se Sisi ven a samozřejmě fotila:). Taková menší ukázka mých začínajích fotek:



Jedna parková.. :)

Musím z nich udělat fotočlánek:D. Bylo by to totiž na dýl, no:D.

Ve středu jsem měla historák, po kterým jsem šla s Míšou koupit dárek pro babču, Míša se pak válela před naší brankou a jen tak jsme kecaly. Asi o ničem, ale koho to zajímá, že?

Pak jsem šla se Sis a na doučko. Vrátila jsem se, mrkla sem a šla si zaběhat, učit se, něco přečíst a taky asi jít spát? Mám hrozný kruhy pod očima, protože se moje spánková doba nepřetáhne přes 7 hodin. Šílenost největší!

Čtvrtek jsem po škole šla na oční, pak koupit žraso na praktičky a něco tam dvě hoďky kuchtit. Náhodou se to povedlo!:D. Bylo to k jídlu a ještě mňamka:).

Odpoledne jsem šla se Sis a Bertem se projít. Potkala jsem jednu paní a i před moje předsevzetí, že Berta nepustím, jsem ho odepla. Chtěl si s pejsek, s kterým ta paní šla, hrát a já za ním nechtěla lítat, nebo se dívat na jeho smutný oči a svěšený ocas. Když jsem ho pustila, tak byl tak šťastný! Lítat, hrál si.. Byl to zase ten radostný Bertík :-*.

Vydrželo mu to asi půl hodinky. Pak jsme potkali dalšího pejska a Bertík nějak začal čmuchat a pak vyrazil pryč. Utíkal domů. Měla jsem obrovský strach, ale naštěstí se mu nic nestalo. I když tohle je vážně šílenost. Jenže i přes ten strach, mě to stálo za to, že jsem ho viděla šťastnýho!

V pátek jsem samozřejmě vyrazila zase pozdě do školy. Čekala mě první hodinu matika a pak fesťák v Ústí / Jeden svět. Vzala jsem si poprvý tenhle rok šortky a trochu mákla, abych to vůbec stihla. Ne, vůbec jsem nebyla tak pitomá a nevzala to přes trávník, kterej byl pod vodou a bahnem. Né, vůbec jsem nehodila hubu a když se zvedala, tak jí hodila po druhý. Né, vůbec jsem neměla špinavou prdel, vůbec to nevypadalo blbě. Jak krásně ten den začal!

Naštěstí mě kámoška půjčila šaty, v kterým jsem se teda vůbec necejtila, ale nějak jsem to zvládla. Jenže cestou na nádro začalo pršet a moje děravý boty se přeměnily v rybník. Jak krásně jsem si to šla na nádro v cizích šatech a mokrách botách.. To nechceš!

Fesťák jsem přežila, i když jsem skoro spala a byla mě zima. I cesta domů se dala přežít, ale začalo mě nakrásno bolet v krku. Jo, super den, věřte.

Celý odpoledne jsem strávila v posteli s práškama a prosbama, ať to není angína.

Večer jsem se zvedla a šli jsme dolu na oslavu babiččiných 60. narozenin. Chvilku jsme tam pobyli, ale já stejně šla včas nahoru, protože mě ještě nebylo úplně fajn.

Kristy
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement