Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

Půlnoční ( jednu hodinu už je 19.3.)

19. march 2013 at 1:00 | Kristy |  A teď vážně
Jak si jistě už někdo stačil všimnout, změnila jsem design. Bohužel, jsem trubka a zapomněla jsem si ten starý uložit do počítače, ale už nic nenadělám x)).
Ale přivítejme tady histroricky první anketu na tomto blogu :)). Díky všem, kteří odpoví :))

Ta písnička mě příjde NESKUTEČNĚ boží! Poslouchám ji celý den a mohla bych pořád.. Prostě dokonalost :Oo -> Heart on fire..




Miluju: koně, který už není mezi námi
kluka, který mě totálně ignoruje,
a chvíle, jenž neexistují..

Jsem psycho. Jako totální zpatlanec sedím po půlnoci u kompu, dívám se na filmy, poslouchám smutný písničky, píšu svým starým přátelům o fotky jednoho úžasného koníka, přemítám, proč já musím mít tolik smůly, a jiní štěstí, kteří nedokážou využít.

Tak kupříkladu: Moje kamarádka Elča. Když jsme před pár lety začaly jezdit do Cetkovic, nikdy jsme nemohly vědět, že my dvě budeme ty vyvolené, které dostanou časem do starání dva úžasné hřebečky, kteří se později stanou součástí našich životů. Společně jsme je učili, zvykali si na sebe a byli šťastní.
Jí jsem brečela na rameno, když mě Tristy poprvé chtěl kopnout, ona byla první, která věděla, když se něco děje. Byla tam. Byli jsme tam my čtyři, nikdo jiný. On byl můj život a ona moje nejlepší kamarádka.

Jenže časem se zdálo, jakoby se rozmýšlela, zda za svým hřebečkem pojede, nebo ne. O prázdninách si poškrábala tvář, ale kdyby chtěla, zvládla by se léčit vedle jeho boku. Raději jela na dlouhou dobu domů, uzdravovala se s počítačem a aloe vera, což mě neustále nadhazovala. Proč jí nestačilo její hříbátko, ten čerstvý vzduch a my, její přátelé? Kdyby měla vůli a chtěla, tak to dokázat mohla.. Ale nechtěla..

Pak přijela a hned druhý den jsme měli jít všichni čtyři ráno na louky cválat bez sedel. Nechápu, jak to mohla chtít! Její koníček na sobě po té dlouhé pauze neměl jediný sval, protože celou dobu stál, jak ona si přála.. A najednou měl jít cválat bez sedla (!) s ní na hřbetě. Nebyla nejlehčí, upřímně.

Jenže spadla a zlomila si tři kosti. Do pár dnů odjela moje stará kamarádka. Mému hřebečkovi se den odedne zhoršoval jeho už tak špatný stav, ale já byla nucena na 3 dny odjet. Lituju toho, hrozně, hrozně moc!

Když jsem přijela, Tristánek na tom byl velmi špatně. Jelo se do Brna, odkud se po půl týdnu vrátil prázdný přepravník.. Nechtějte, abych vzpomínala hlouběji, protože už teď mi tečou ty kapky slaný vody po mé tváři.. Může to být dlouho jak chce, ale stejně to pořád bolí..

Chci tím jen říct, že já jsem v sobě našla svoje záložní síly a i po tom jsem se tam vrátila, protože jsem měla zaplacený pronájem valáška Biga. Celý týden jsem tam byla, ale Elča nepřijela. Vlastně ta stará Elča, která milovala svého hřebečka, už nepřijela nikdy.

Později přijela holka, která se nechala velmi snadno ovlivnit, a namluvit si, že je to daleko, a že je tam špína. Přestala se tam těšit, bylo jí to jedno. Mě taky, jenže já narozdíl od ní už tam neměla svoje hříbátko. Svojí lásku. Svůj život. Svůj cíl žít. Já tam neměla nic, ona všechno. Přesto jsme tam už nemusely jet ani jedna. Bylo nám to jedno.

Odešly jsme. Obě jsme to doma určitě obrečely, ale ona to nedala nijak důležitě znát. Když jsem jí teď říkala, že tam pojedu se podívat, buď s ní, nebo bez, tak se netvářila, že pojede. Jak ale může? Jak někdo může mít tolik štěstí, ale vykašlat se na něj? Bože! Nepřeju tomu hřebečkovi, dnes valáškovi Vencovi nic špatného, ale kdyby to bylo opačně, PŘÍSAHÁM, že bych tam dnes byla. Jezdila bych na farmu, kvůli mému milovanému Tristymu..

Proč život musí být tak neuvěřitelný? Jak ona může chodit po tomto světě s čistým svědomím, když opustila svoje hříbátko, svojí šanci, svůj život..? Nebo to tak nebere? Jak ksakru může jezdit za jiným koněm a milovat jeho?

Víte co mě na tom štve dál? Ty její kecy. Neustálý kecy, jak jednou přijede na farmu a odveze Vencu a Moniku/ další kůň, kterého jezdila na trénincích, a budou její. Jak ona, holka, která je dobrovolně opustila, může říkat něco takového?

Já bych jí ukázala, co je někoho milovat. Bože, zač? Když Tristy zemřel, měla jsem si vybrat mezi Herbínou a Madinou a jejich nenarozenými hříbaty. Rozhodovala jsem se dlouho; přece jen, na Herbínce jsem pobírala začátky a o Madi se starala o prázdninách. Nakonec jsem si vzala na starání rezavou Madi a po celou dobu, co jsem tam jezdila, se o ni starala. Jenže přesto se slzami v září odcházela a s těžkým srdcem tam Madi nechávala. Nemilovala jsem ji, to ne, to jsou moc silná slova. Nechávala jsem jí tam se stejně těžkým srdcem jako Vanillka, Biga, Taru, Lady.. Měla jsem jí ráda, ale to nestačilo.

Jenže pak jsem se dozvěděla, že potratila. Život se zastavil. Jakto, že druhé hříbě, které mělo být moje, je také mrtvé? Není to prokletí? Kdybych u ní byla a potratila by.. Neunesla bych to..

Hrozně moc si přeju, abych mohla být na Elči místě. Aby kůň, o kterém jsem snila každou noc, pořád žil a já měla naději, že v pátek za ním budu moci jet, že ho ještě uvidím, že budu zase moci žít.. Já vím, pohádala se tam s majitelkou, ale co znamená
ají pro koňáka lidi? Nic. Nic pro nás neznamenají lidi a kdyby doopravdy chtěla, tak je s nimy. Se svými "milovanými" koňmi. Jenže není. Ale proč? Zradila ji ta obrovská vzdálenost, nebo fakt lidi? Co?

Jedna taková stažená ze zdi na FB..

Už to nějaký ten pátek je, co se to stalo. Ale víte co je pořád můj SEN? Možná mě nějací nebudou věřit, oni by se našli.. Někteří pochybovali i když byl ještě mezi námi, že jsem mu ochotna zasvětit život.. Jenže ON byl můj život! Co na tom nechápete? Jak chcete vyslovovat definice lásky, aby to znělo upřímně, od srdce? Já jednoduše: Miluju ho

Můj Sen je takový, že chci, aby byl mezi námi. Objetuju náš čas, který jsme nestačily prožít. Objetuju chvíle, které mohly nastat, objetuju svůj další život.. Jen chci, aby žil, byl šťastný a já ho mohla vidět. Je toho doopravdy tolik?

Ano, život jde dál. Tolikrát jsem to slyšela! Ale je to pravda? Já mám spíš pocit, že se zastavil na místě a nelze s ním hnout. Jsem v kruhu a pořád čekám.. Čekám, kdy se zjeví a ukáže mě cestu..


-..-

Jak se do mé hlavy dostal, tak se mě zdá, že z ní zase odchází. Už to tolik neřeším, možná je to dobře. Vím, co za to může: Hned potom, co jsem ukončila pronájem, jsem ho začala vnímat. Teď už ten svět, v kterém jsem teď byla hostem, nechci, tak se mě zase ztrácí. Nevadí mě to.. Nevadí mě, nechám mu všechny ty depky, probrečený noci a hořký loky vína, který jsem si kvůli němu prožila. Nechám mu to, ať pochopí, jaký to bylo.. BYLO! Teď už to bude jen dobrý.

"Sny se maj plnit," Splní mě někdy někdo můj Sen? Přijede princ na bílém koni, já si pořídím svého koníčka a budeme žít všichni se Sis šťastně, až do smrti? O takových chvílích sním?

-..-

Jo, tyhle články jsou stejně nejlepší. Takový ty články, u kterých píšu to, co mě vychází ze srdce. Tenhle byl o tom, jak závidím svý kamarádce, že její Sen ještě žije, že ona má ještě naději na krásný život. Taky o tom, že už vím, kdo a co jsem, nebo taky vím, co jsem nebyla a nebudu. Prostě se nenechám ovlivnit lidmi, kteří mě můžou být ukradení. Nebudu jako oni, nebudu v miliónovém stádě valícím se dopředu s cígem v hubě. Prostě to nebudu já. Sním o jiném životě, o svém světě, který se tomu to dosti liší..

Jednou budu mít krásnej život :Oo

Kristy
 

Be the first one to judge this article.

Poll

Líbí se Vám můj nový design víc než starý? :))

Yes :)
No ;-)
I don´t know xP

Comments

1 Andy Andy | Web | 19. march 2013 at 7:53 | React

Ahoj,
víš, mě strašně moc mrzí, co se stalo. Jak vidím, milovala jsi ho hodně a pořád miluješ. Vím, že je to stará fráze, ale život jde dál. Vím, jak tě asi štve ona, že i když se takhle chová, má takové štěstí. To mě upřímně řečeno dost často dostane na dno, když někdo si neváží toho, co pro mě znamená celý život. Jenže, víš, ona má možná třeba jiný sen, o kterém nikomu neřekla. Možná, že koně nejsou její sen, ale tvůj. Tvůj sen je on, i když už není mezi námi. Ale věř, bude líp. Strašně moc bych Ti přála, aby jsi zase byla šťastná. Vím, že to pořád bolí, ale bude to dobrý. Chápu, že jeho Ti žádný jiný kůň nenahradí, to ani nejde. Ale jednou tu bude jiný, který pro tebe bude také znamenat hodně, ale on bude navždy tady. Bude v tém srdci a tam bude napořád, nikdo Ti ho nevezme. Poradím Ti, aby jsi si té holky nevšímala, žijn si svůj život a nekoukej na ten její. Nestojí ti to za to, akorát by ses trápila, to mi věř :) Pořád pamatuj > Stay strong. Uvidíš, bude líp :)
Jinak já už si blog bez tebe také nedokážu představit :) Vždycky čekám, na tvůj komentář, protože vím, že ty napíšeš. Prostě blog je takový můj  únik od reality. Můžu se tam ze všeho vypsat a jen čekám na reakce ostatních. Ale nejradši mám komentáře od tebe, asi i proto, že nanapíšeš jednu větu, jako jiní. Jinak s tím projektem mě to mrzí, tyjo, tolik stránek. Já měla jen stránky dvě, ale učitelka řekla, že tam nechce text, ale obrázky. Měla jsem tam obrázek přes celou A3, a ona, že tam chtěla i text. To je k zbláznění :)
No, užij si to doma, ale hlavně, ať si v pohodě. Já mám teď informatiku, no dostala jsem 5 za nějaký graf, to vůbec nechápu. Teď bych měla něco dělat, ale jsem na blogu no :D Klasika :) Měj se hezky, pa :)

2 Kristy Kristy | Web | 19. march 2013 at 17:04 | React

[1]: Děkuju moc. Vážím si tvých slov, protože vím, jak jsou vzácná. To nemyslím na tebe, ale tak celkově. Nenajde se moc lidí, kteří by si můj příběh přečetli a ještě mě radili, jak žít dál. Prostě je to nezajímá, nemají čas, mají vlastní problémy a starosti.. Díky.
No s tím jedním řádkem mě ani nemluv. Když nepočítám tebe tak většina lidí, co sem psali, nepřesáhla dva řádky, což si vždycky tipuju, že si přečetli poslední odstavec článku a odpověděli :)).
Tak to bych tu učitelku asi přetáhla;-). Ale není jediná, která neví, co chce x)) U nás je to na škole hódně podobné, a nejen tam x)
Jé to mě připomíná mojí informatiku, když jsme probírali excely. Nebýt toho, že jsme věděli heslo k odemčení výsledků, tak bych propadala :DD.
Díky, ty se měj taky fajn;-).

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement