Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

Lidi jsou ( ty největší!) svině!

19. march 2013 at 16:40 | Kristy |  A teď vážně
Kašlu na to, kdo si to přečte.. Kašlu na to, co si o tom budete myslet.. Kašlu na LIDI!

Ze stránky na FB "Motivační citáty"



Jedna rána střídá druhou. Nevím, kterou začít. Možná tou, že dva lidi z mého okolí tu to objevili. Nebudu nic mazat, nic přepisovat. Co se má stát, se stane. Šanci jim dát můžu, jestli se dozvím, že něco z tohohle webovýho deníčku je venku, konec, blokuju a nemilosrdně je vystřeluju z tohohle pustýho ostrůvka uprostřed webovýho oceánu o.O

Jenže největší rána je stejně nejhorší. Nejhorší je zrada, podvod a lež. Moje kamarádka už od první třídy, duše, která věděla tolik, o které jsem říkala, že je čestná a věrná, zradila. Člověk, kvůli kterému bych dala ruku do ohně, mě podvedl. Porušil slib, který dal. Slib věrnosti a oddanosti.

Odpustím jí to, a když ne teď, někdy ano? Ono to není nic tak hrozného, ale přece jen. Ona byla ta, která mě vyhecovala do věci, kterou bych jen tak neudělala. Ona byla ta, která nedodržela ani věc, kterou při tom hecu řekla. Žádný foťák nebude, byla jsem naivní pitomá holčička, která uvěřila hloupýmu hecu.

Tohle bych jí odpustila, přece jen, už se na mě určitě uzavírali sázky, kdo bude ten vyvolený, a vyhecuje mě. Odpustila jsem jí, ale tohle?

Nechtěla jsem, aby se to dostalo mezi lidi. Aby se to dozvěděla moje kamarádka, která na to asi jako jediná, měla stejný názor. Vědělo to pár lidí, přesněji čtyři holky. Věřila jsem jim, i když jsem v některých cítila slabiny, které prozrazovaly to, jak hodně to chtějí vyhlásit do světa.

Věděla jsem, že tam je jedna, dvě slabinky, která by mohly přísahu o mlčenlivosti porušit. Ale neřekla bych to do ní. Ona byla ta poslední, která jsem měla nevěřit.

Už není moje kamarádka. Udělala toho až moc v poslední době, nechci mít ve svém okolí lidi, kterým se nedá věřit. Je mě to šíleně líto, ale podělala to, holka.


-..-

Jsou věci, který neříkám lidem do očí. Věty, který se dozví jen blog a čtenáři, kteří si dají tu práci a přečtou to. Jenže když jsem příjdou lidi, na kterých mi záleží a s kterými se nechci hádat, nechci jim neustále vyčítat chyby, protože kdo je neděláme, tak pak je to smůla, nebo osud.

No, asi osud může za to, že se právě teď "dohádávám" s kamarádkou, kterou mám ráda. Jenže věty, které nikdy neslyšela, ale jen četla, nechaly taky šrámy. Možná větší, než ty, které se říkají přímo.

Bože, já tu prostě nechci nějakou přísnou cenzuru! Chci psát věty od srdce, stěžovat si na sebe, na svoje okolí a i na svoje blízké! Chci psát, co mě napadne a ne řešit věci, smyslu: "Co když příjde a přečte si to?"

Přečtěte si to, přečtěte si to všichni! Je mě to jedno. Dál budu psát svoje myšlenky na svůj virtuální deník. Chcete to číst? Číst, jak si na vás stěžuju? Ok, počtěte si. Ale pak se kvůli tomu nehádejme, ok?

Díky za pochopení. Dnešní den je stejně podělanej od základů. Spát jsem musela jít ještě poměrně čilá, protože na mě vylítl taťka. Dokoukala jsem Norbita, který po Lol a Mezi námi děvčaty taky pobavil a šla si lehnout.

Ráno vstala před 11 a dobrovolně šla uklízet! Pak jsem si vyslechla, jak žádný kůň být nemůže, protože nejsou money, jak bych ho nestíhala a všechno a s pláčem si šla sem sednout. Tady zjistím, že mě už spolužačky komentují blog, za což jsem vážně vděčná, pak se hádám s další kámoškou, od které se dozvídám, že jedna z dalších je pěkná svině. Hm, co bude dál?!

-..-

Zase mám rudý oči a cítím slanost těch malých kapek, který vycházejí přímo od srdce. Nevím, co mám dělat. Už konečně vím, kým chci být, kým mám být a kým prostě budu, ale nemám na to, abych to uskutečnila.

Já nevím. Prostě nevím. Rozpadá se mě život pod rukama. Jedni odchází, druhý se odvrací..

Ale bez konců, prostě nejde začít od začátku!

Začnu holt zase odznova. Ještě dneska si dám ale čokoládu, večer budu brečet do polštáře, jako ta nejvíc ukřivděná holka, protože nemůže mít u sebe koně, kterého miluje, pak že její (už bývalá) kamarádka je kráva a taky, že je bez plánů na další přežívání..


o.O! Jeden krásný z FB stránky "Motivační citáty"

Takže jednou končím pesimisticky. Ale já JSEM pesimista, takže si nemůžu na nic hrát. Už ne.
Kristy
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Andy Andy | Web | 19. march 2013 at 18:52 | React

Víš, lidi prostě svině jsou. Vždycky to tak bylo, je a bude, bohužel. Na můj blog prostě také přišli lidi z mého okolí. Nejdřív mě to štvalo, ale teď jsem s s tím smířila. Horší věc je ta, že jsem srab. Nedokážu zde pořádně psát o nich. Píšu o všech ostatních, ale zrovna o nich, ne. Možná je to špatně, protože ačkoliv se vzhledem k mým článkům můj život zdá v pohodě, moc tomu není. Můžou za to možná právě oni, o nichž zde nepíšu. Je mi to celkem líto, ale jsem radši taková, že jim to řeknu, když chci. Možná prostě nechci, aby si to tu četli. Ale závidím ti, jak prostě sem i tak dokážeš všechno napsat, je to silné gesto :) Jinak to s tou kamarádkou mě mrzí. Mě poslední dobou zklamali někteří, od kterých bych to fakt nečekala. Jenže, díky tomu jsem poznala, že jsou tu i jiní, kterým za to stojím. Navíc, díky všem těm problémům jsem se vrátila zpátky na blog a poznala tebe, za což jsem moc ráda. Teď by někdo mohl říct, že žiju jen internetem, ale k čemu jsou mi lidé, kteří mě nedokážou pochopit a ani mě podržet, když to nejvíc potřebuju? Ano, tam na druhé stole za tím počítačem může sedět někdo, kdo je třeba úplně jiný, než si myslím, ale dokáže mi pomoct a to je pro mě to hlavní :) Jinak je ti už lépe než odpoledne? :)

2 Kristy Kristy | Web | 19. march 2013 at 22:59 | React

[1]: Máš pravdu- jako vždy ;-).

Když jsem dneska zjistila, že počet lidí, kteří mě znají osobně a jeho osobně, stoupl z nuly na dvě, chtěla jsem rychle "zahladit stopy". Chtěla jsem to tady hodit do povětří, utýct, smazat to tu. Nakonec jsem od toho couvla, přišlo mě to líto. Proč jsem se s tím tady tak dřela, když to kvůli dvoum holkám všechno zničím?

Pak jsem chtěla přepisovat, ale poznala jsem, že bych musela promazat půl blog, a to by pak nebyl můj blog, ale trosky.

Nechala jsem to tak. Ať si počtou. Ale jedno je mě jisté: I když nahoře stojí, že o nich a všech budu psát jako teď, není to pravda. Nedokážu to, na to si jich až moc vážím. Asi by koukaly, kdybych vážně začala psát, co si myslím! Jen jsem potřebovala vidět černé na bílém / přesně: černé na světle modrém ;-)), že pokračuju a že se nevzdávám.

Je to další kopanec od člověka, od kterého jsem to nečekala. Ale to je asi život. Poslední dobou mě příjde, že po světě nechodí moc "dvounožců", kteří by mě dokázali vyslechnout a pomoci. Kterým bych mohla věřit. Což, asi jsem nenarazila na ty pravé, nebo mám moc velké nároky..

To máš recht! K čemu jsou mi v mé blízkosti lidi, kterým jsem vlastně volná? Kteří mi nepomůžou nahoru, až budu zase padat? Jenže kdybych udělala takovouhle "škrtačku", kolik lidí by zbylo? Lidí? Upřímně? Jeden, max dva?

Jsem za tebe moc ráda, věř! :)

Joj, mě spíš bylo blbě z "kámošek", ale už jsem to (zase...) rozdýchala ;).

3 khgj khgj | 21. march 2013 at 15:23 | React

kdyby si lidi viděli do hlavy co si kdo myslí atd., tak by se pozabíjeli...sice tento blog čtu celkem ráda, ale prostě stím že ho objeví někdo kdo tě zná, musíš počítat a ikdyž bys sem chtěla psát všechno, nemělo by to tak být(pokud chceš teda aspoń relativně vycházet s lidma ze svýho okolí a nechceš aby otobě každej věděl všechno-čehož pak může a určitě se někdo najde, kdo toho zneužije proti tobě)

4 Kristy Kristy | Web | 21. march 2013 at 21:54 | React

[3]: Milá "khgj". Nevím, zda mě znáš a znáš můj přístup k lidem a k mému okolí, mojí povahu a vlastně moji celou osobnost. Jsem člověk, co se ze všech svých nálad musí svěřit. Zatím jsem nenašla člověka, který by tohle všechno vyslechl, neměl na to hemzy, neskákal mě do toho a nerozkdákal to dál. Jeden čas jsem se svěřovala koním, ale bohužel, teď k nim nejezdím denně a dusím to v sobě. Svoje okolí jsem JASNĚ varovala, že jestli sem bude dál líst, tak jsem potom s nimy nehodlám o tom bavit a hádat. Tohle je totiž můj DENÍK, můj ŽIVOT. Někomu se holt líp píše, než říká. Takže jestli si někdo myslí, že jsem k němu neupřímná, pošlu ho sem:)
Jsem poctěna, že sem chodíš docela ráda, vážně mě tě těší, ale já nikoho nenutím sem chodit. Píšu to, co mě slina přinese:) Takže kdo s tímhle bude mít problém, ať sem nechodí:)
Svému okolí a lidem, co to tu zná/ nebo spíš to objevilo/ věřím, věřím že to ven nedonesou:) A jestli nějaké tajemství se dostane ven? Mažu to a možná si jednou založím nový blog, kde budu chytřejší a budu psát neutrální témata, což je ale děsná nuda a nebavilo by mě to ani číst, natož psát. Hm. Takže, už nevím, co bych k tvému komentáři dodala, možná jen to, příště aspoň napiš svoje jméno/ přezdívku a ne, že švihneš do klávesnice:DD To já si jen takhle testuju lidi, jak jsou chytrý:) neber si to osobně. Měj se.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement