Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

In Prag! 1.- 3. March / I.

4. march 2013 at 11:29 | Kristy |  Den za dnem
Tak jsem byla po hodně dlouhé době pozdravit naše hlavní město ;-). Bydlí tam moje teta a já si tam celý víkend hrála na hosta :D

Obrázek ke stažení ZDE



V pátek, prvního března, jsem nasedla do osobáku, vybavena modrým báglem, sluchátky a mobilem a vyrazila směr HK. I když bylo šíleně těžký nepropadnout melancholií, když jsem projížděla přes Darebnice, viděla silnici na DJ, v Čermný viděla naší cestičku, kterou jsme v létě s Vandi sami přicházeli.. K tomu mě do uší hrály smutný pecky typu Katy Perry ( The one that got anaway), MC Erik a Barbara ( Sen) a Birdy ( Skinny love). Jo, život je zkouška a já si nikdy nebudu jistá, jak u ní dopadnu..

V HK jsem samozřejmě skoro vystoupila špatně. Nebýt prohlídky veteriny v listopadu, vystoupila bych natuty brzo! Naštěstí jsem počkala a dorazila bez úrazu na hlavák. Byla jsem ve svém vysněném městě :Oo

Honza na mě s jeho maminkou čekal v autě poblíž. Po chvilce jsem je našla a jelo se směr Praha! Moje milá tetička nezavřela na chvilku pusu, ale přesto se mě podařilo usnout a probudit se až před Černým mostem. Vysadily jsme tetu, já se připojila na odemčenou WIFInu, a s radostí zjišťovala, že v Equiservisu, kam jedem zítra, mají pořád zlevněné rajtky. Jop :-)

K Šárce jsme dorazili kolem půl deváté. Pěkně jsem se naládovala buchtama a šnekama, a celý večír jsme se koukali na film "Zrození šampióna" a hráli Dobyvatele, kde ze 4 her třikrát zvítězili.


Zrození šampióna :-) foto ke stažení ZDE

Spát jsme šli asi okolo půlnoci. Ráno jsem si dala "práci" a vstala v osm hodin, abych vyvenčila Barbušku, která kolem mě celý večer skákala, nadšená, že jsem po pěti letech v Praze. Ještě než jsme vyšli, vzbudila se Šárka a dala mě radu, kam na dobrou trasu. "Já to s Bárou projdu za dvacet minut, Honza za hodinu," říkala mi ještě. Vzala jsem Barču, mňamky a vyrazily jsme.

Baruňáček =) foto by autor


Vyrazily jsme podle pokynů: Přes parčík, pod podchodem, tam si něco málo skočit, dál kolem hospody "U Tří bernardýnů", skočit parkrát na zítku, a už jsme u řeky. Tam jsme se ( na druhý pokus..) napojily na cyklostezku a bylo to :).

"Pořád rovně, pořád rovně, pak doleva.." byly instrukce. S Barčou jsme lítaly, hrály si, skákaly..- no prostě blbly. Neodolala jsem a vytáhla mobil a udělala pár foteček. Tolik ptáků a takový kousek ode mě.. To se nedalo ignorovat :-).

Kachny :-D foto by autor


U houpaček jsme si daly slalom, přeskákaly trubky a běžely dál. Byly jsme venku asi už 3/4 hoďky a mě to bylo divný. Vždyť jsme většinu času běžely! Jakto, že jsme venku tak dlouho? Jenže Barča táhla dál, tak jsem jí následovala,..

Došly jsme k železničnímu přejezdu. Vzala jsem Barču na vodítko, ať mě řekne, kudy teď. Ta šla na jisto přes přejezd, pořád rovně a najednou jsme byly před závorou a za ní lesík. Barča byla pořád jistá, tak jsem jí po chvíli pustila a následovala.

Bylo mi to už vážně divné. Podle mého se měla cesta stáčet doleva, ale přitom byla rovná, nebo spíše doprava. Nedalo mi to a volala jsem Šárce. Ta mě řekla, že jsem podchod, který vede domů, už samozřejmě přešla a že les, kterým jdeme, vede k Taře ( fenka, s kterou Barča chodívala ven), tak proto jde tak na jisto! Otočily jsme to a šly nazpátek.

Barunka se nezapomněla vykoupat ;) foto by autor

Od přejezdu až k houpačkám jsme utíkaly, abychom stihly časový program, který byl přesně naplánován. Cestou jsme potkaly pána se zlatým labradorem. Oba hafani si hráli a Barunka byla tak zabraná do hry, že jsme jí odvedla až na kolikátý pokud, už bohužel na vodítku. Až za rohem jsem jí mohla pustit. Před hospůdkou jsme si ještě něco skočily, zdržely se ještě před domem, kde potkaly souseda, venčícího svého voříška a pak utíkaly domů,..

Baruš s racky a kachnami :-D foto by autor

Snídaně byla královská, a mě po necelých dvou hodinách venku, sakra vyhládlo. Přesto jsem se přejedla, když jsem do sebe naládovala dvě houstičky, jablečné pyré a zajídala to hruškou a jablíčkama =). S plným břichem jsem vstala a s radostí šla k autu. Jelo se směr Equiservis!

Moc jsem se těšila. Měla jsem našetřené nějaké peníze, mohla jsem si vybrat narozky i Vánoce, takže dohromady na útratu tak dva tisíce. Vyhlídlé jsem měla zlevněné kostkované rajtky a zimní rukavice,..

Když jsme po necelé hodince dojeli k budově, mohla jsem se štěstím zblázdnit! S očekáváním jsem otevřela dveře a s narustájícím údivem chodila nevěřícně celým dolním patrem. Bylo tam všechno pro koně, nahoře pro jezdce. To dolní patro bylo.. úžasné! Utratila bych tam všechny peníze, kdybych měla pro koho.. Vandě jsem nic kupovat nechtěla, nač, když už jí nemám ani v pronájmu? a Gvele si věci kupuje Kiki. Měli tam dokonalé podsedlovky, levné bandáže, krásné čabraky a kouzelné ohlávky. U jedné jsem se skoro rozbrečela: Plyšová od EquiTheme! Kolikrát jsem si jí vysnila? Kolikrát ji chtěla objednat? A tady jí měly hodně podobnou za čtvrtinu ceny než tenkrát na internetu.. Kdyby byl listopad, neváhala bych. Jenže teď?

všechny fotky prodejny ke stažení ZDE

Podsedlové dečky všech barev a provedení


S narustajícím smutkem jsem vystoupila do druhého patra. Mrkla se na věci pro pejsky, na knížky, obrazy i krásné kalendáře. Vstoupila do místnosti, kde jsou jenom zlevněné věci. No jo, to je super, ale doopravdy nemám na rajtky zlevněné ze 4 tisíc na 2 500,-! A jiné "slevy" tam nebyly. Zklamaná jsem se přesunula do poslední místnosti prodejny : do potřeb pro jezdce.

Jezdecké boty Ariat

Hned jsem začala hledat rajtky. Velmi příjemná paní mě dokonce pustila na počítač, abych jí řekla značku. Jenže bohužel, rajtky jsou vyprodány. Zklamaně jsem hledala jiné, ale většina začínala nad dva tisíce, ty zbývající byly ještě dražší. Našly by se třeba za tisíc, jenže buď neměly celokoženný sed, nebo byly jiné než kostičkované. Bílé jsem doopravdy nechtěla, na těch je vidět všechno jako na černých, které jsou ke všemu ještě pohřebácké, modré mám teď a barva z nich hodně rychle vybledla a já chtěla rajtky, které by se hodily ke všemu. Chtěla jsem levný kostky.. Vydala jsem se hledat alespoň rukavice.

Saka a fraky

Jenže ouha, rukavice měly buď takové, které mám já, takže ty, které vydržení pohromadě týden, maximálně dva a pak začíná nekončící zašívací práce. A pak zbytečně drahé: Šest set za rukavice "do lesa" doopravdy nedám! Takže jsem smutně zklusala dolu, vzala dvoje pamlsky a zamířila ke kase.

Jeli jsme do Berouna. Už s lepší náladou jsem vystoupila a všichni společně, i s Bárou, jsme šli hledat cosi, kde bychom se najedli. Po chvilce hledání padl výběr na Palačinkárnu,..

Když jsem uviděla to množštví palačinek, udělalo se mě mdlo z toho, že si budu muset vybrat. Variant tam mohlo být 50? 60? 70? !!. Nakonec jsem si dala mléčný koktejl a palačinku s lososem, špenátem, sýrem a rukolou.

Palačinkárna Beroun. Foto ke stažení ZDE

Čekali jsme hodně dlouho. Pár lidí i mezitím kvůli tomu odešlo, ale my nikam nespěchali. Nakonec nám přinesli dvě velké palačinky a já po první byla plná. Zaplatili jsme a vyrazili k autu.

Autem jsme dojeli před Aqupark, kde jsme si koupili každý na dvě hoďky vstup za podivných okolností: Stálo nás to o 60,- méně, než mělo. Ještě jsme se na to ptali, jestli máme doopravdy všichni 2 hodiny. "Ano," zněla strohá odpověď.

Vevnitř to bylo fajn, i když byla škoda, že jsem byla sama. Sama na blbnutí, lítání po tobogánech a dělání vylomenin. Takhle jsem dost času strávila plaváním, nahříváním se ve výhřivce, parkrát si sjela tobogán, jak s pneumatikama, tak jeden dost prudký, nebo i skluzavku, a už byl čas jít.

Samozřejmě byl problém vyjít z bazénu: Dvakrát totiž bylo "koupeno" na jednu hodinu a příplatek byl velký. Takže to byla doopravdy chyba na začátku, ale nakonec jsme procházeli bez placení dál.

Obrázek ke stažení ZDE

Vyjeli jsme domů. Nepříjemně mě začalo bolet břicho, ale říkala jsem si, že to bude tím, že jsem hned po obědě šla plavat. Parkrát už jsem myslela, že poprosím Šárku, která řídila, aby zastavila. Ale mlčela jsem, ještě se to dalo.

Doma jsme povečeřeli lasaně, ale já i přesto, že jsem skoro za celý den tolik toho nesnědla, neměla vůbec hlad. Snědla jsem jen kousíček a pobavila se nad tím, že Šárka rozkrájela lasaně na 5 řádku: Já snědla půl, ona celý a Honza tři :-D.

Byl čas na kino- na "Terapie láskou". Těšila jsem se, ale bylo mě čím dál hůř. Do kina jsme dorazily s Šárkou za "pět minut dvanáct"- dvě minuty před představením jsme si sedaly. Film by byl moc fajn, ale mě bylo vážně blbě. Krásný děj, super herci,.. Já z toho přesto skoro nic neměla a asi poprvé jsem se těšila, až skončí a já budu moci jít na záchod..

KINOTIP: Terapie láskou
Terapie láskou :-D Obrázek ke stažení ZDE

Jinak film vážně doporučuji, byl fajn =). Myslím, že kdyby ne, tak v půli odejdu navštívit mísu -_-.

Cesta domů byla za trest. Ještě jsme se stavili v Tescu, kde jsme koupili čokošky a víno na zítřejší návštěvu. Já tam chodila a přemýšlela, kam by bylo nejlepší utíkat, kdyby bylo nejhůř. Vážně mě bylo na blití!

Tam jsem vybalila pravdu: Že mě není nejlíp. Doma si s prázdným žaludkem lehla a usla.

Takže to by byl pozdrav z páteční a sobotní Prahy :)
(.. neděle je v pokračování.. )

Kristy

 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement