Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

Blíží se změna? ( 11. 3)

11. march 2013 at 19:10 | Kristy |  Den za dnem
Od dnešního dne počínaje se mě změnil můj život. Může za to banální okamžik, ale přesto vím, že to pro můj život bude rozhodující.

Obrázek ke stažení ZDE




Někdo by se možná smál, kdyby věděl. Jenže každý má své cíle, touhy a předsevzetí. Sny a priority. Já taky mám své.. I když u nějakých už bych spíš měla použít minulý čas..

Měla jsem jeden jasný cíl. Byl to můj cíl, o kterém jsem nikdy nediskutovala, neřešila to. Prostě to tak bylo! Je to můj život, moje rozhodnutí. Někomu by se možná zdál v dnešní době naivní, ale já to tak prostě měla. Předsevzetí, které jsem si chtěla vzít s sebou do hrobu jako splněné.

Když jsem na tohle téma psala slohovku, vyšla mě z toho jasná úvaha: To, co dělám, je správné. Jenže obstojím v dnešní době s takovým názorem? Všichni kolem mě to mají za správně přesně opačně, někteří pomalu začínají bláznit, když se k tomu včas nedostanou. Jenže já vždycky odmítla a šla dál.

O čem mluvím? Někteří už asi uhádli, pro ty ostatní dodávám: O cigarety. Pochopím, že lidé pijí, u toho se zapomíná. Je mě jedno, že fetují, u toho se baví. Ale u cigaret? K čemu ty jsou? K ničemu. Můj cíl byl jasný ; nepřijmout nikdy onu magickou věcičku a nezačít být na ní závislá, jako někteří. Co víc, ani s tím nezačínat. Prostě se tomu celý život vyhýbat. A proč by ne? Kouř mi neuvěřitelně smrdí, nedokážu být ani v zakouřené hospodě, natož abych to do sebe vtáhla!

Jenže Čas asi plno věcí mění. Protože dnešním dnem se mě převrátil život. Jeden jediný okamžik a moje jasné předsevzetí, které bylo tak jistě utkvěné v mé hlavě, se rozboutilo jako imaginární domeček z karet. Toto předsevzetí byly virtuální kameny mého života, ale dnes spadly,..

Není to tak, že mě by někdo přemluvil, zlomil. Ne, v žádném případě! Nebyli by první, ani poslední, kteří se o to pokoušeli. Rozdíl je v tom, že já na to přistoupila dobrovolně. Nikoli z toho, že jsem byla zvědavá, nebo chtěla být jako ostatni, to vážně ne.

-

Šly jsme ze školy; já, Áňa a Lucka. Bavily jsme se o tématech, do kterých jsem nemohla přispět, protože se mě to totálně netýká, takže jsem se jen usmívala a přemýšlela, co budu dělat odpoledne. V ulici, kterou jsme šly, se před námi objevily Míša s Májou. Mája v ruce držela cigaretu a jako správný lady si vykračovala pomalu, aby okolní svět viděl, jak velká je to holka (ano, odsuzuju cigarety, no a?). Snadno jsme je dohnaly, tak akorát, abych viděly, že předává cigaretu Míše, která se rozkašlala. Áňa se hned s Luckou natahovaly, aby ochutnaly "třešňovku". Prý moc dobrá a slabá cigareta, s minimálním množstvím nikotynu.., přemlouvaly mě. Odmítala jsem a před nabízenou cigaretou šermovala rukama. Zase jsem schytala nechápavé a odmítavé pohledy, ale bylo mě to jedno. Udržela jsem se, klidně jim vysvětlovala, že vážně ne, a ony to vzdaly. Já už se pomalu odpojovala, ale vzpomněla si na věc, na kterou jsem se chtěla Máji zeptat.

-

Vím, nepsala jsem to, ale dlouhou dobu přemýšlím o tom, že si koupím foťák. Nějaký malý Nikon, bo Canon. Jen nějaký do přírody, nebo na focení zvířat, takže žádná velká zrcadlovka to nebude. Ale nějaký pořádný, alespoň 14 mega by to chtělo, nevadí mi, že si na něj budu šetřit půl rok, rok. Kvůli němu si budu muset najít brigádu a o prázdninových vedrách někde dřít. Protože i taková malá "srandička" může stát až deset tisíc -_-.

Když si něco hodně přejete a dozvíte se, že někdo o to nemá nejmenší zájem, ale tu věc vlastní, máte asi proč závidět a možná se cítit ve vnitru ukřivděni, že vy nemáte takové štěstí. Přesně to jsem zažívala já, když mě Mája oznámila, že od svého kluka, který vlastní s tátou velkou firmu s elektronikou, dostala zrcadlovku. Utahovala jsem si z ní, ať poprosí toho svého chalana a sežene mě taky jednu, nebo ať mě alespoň domluví na toho mýho ňuňáka slevičku. Smála se, já s ní. Nijak vážně jsem to nemyslela.

Je pravda, že v rámci srandy jsem se jí na to zeptala ještě asi dvakrát, vždycky s úsměvem na tváři, a hned změnila téma.

-

Holky odcházely, ale já na ně ještě zavolala. "Májo, jak to vypadá s foťákem?" smála jsem se a už dávala nohu ze země, že se odrazím a odjedu na kole domů. "Když si dáš," zvedla cigaretu, "tak ti ho seženu!" Polkla jsem. Mám vážně změnit svoje pevné rozhodnutí, nebo odmítnout tak lákavou nabídku? Nebude lepší udělat jednou to, co ostatní dělají denně, a splnit si Sen? Mít svého Nikonka, Canonka, nebo podobnou hračičku, zadarmo a tím pádem si moct pořídit i morčátka? Mám si splnit svůj Sen, kterému tím pádem dám přednost před svými předsevzetími?

Neváhala jsem. "Dobře," odpověděla jsem a nohu položila na zem. Mája ke mě šla rozhodným krokem, asi abych necouvla. Ale já byla rozhodnutá. Holky ji nevěřícně následovaly, nemohly tomu uvěřit. Přišly ke mě a přetahovaly se, aby mě jako zelenáče, rychle zaučily, abych tam asi nehodila kufr. Po chvíli jsem to vzala do ruky a vdechla. Nemám v plánu podvádět, takže jsem to vdechla pořádně, i když mě radily, abych se na to poprvý vykašlala. Kouř mě pošimral, ale jinak nic. Chutnalo to jako.. nic..

Čekala jsem, že když už poruším všechny svoje cíle, tak to alespoň bude stát za to. Nic jsem necítila. Vydechla jsem a kouř mi vylétl z úst. Cítila jsem jemnou chuť nikotinu a třešní. "To je jako ono?" vydechla jsem asi i zklamaně. Holky se smály a domlouvaly se, která to oznámí Elče, jediné holce, která se mnou drží za jedno, že cigarety jsou ztráta peněz a zdraví. Pokrčila jsem rameny a po chvíli jsme se rozloučily.

-


Možná to někomu příjde jako banalita, ale přece jen, byl to pevný kámen mých předsevzetí. A dneska je porušen. Jsem vážně takový cvok, že dávám jednomu foťáku přednost před svými prioritami? Nebo je to něco, co mě nijak neovlivní? Já nevím, po tom, co jsem na to přistoupila, mám pocit, že se můj život mění, že dostal jiný spád. Už nejsem ta, která si stála pevně za svým, ale někdo, kdo jde se stádem. Už nebudu ta, o které kolují řeči, že jsem z jiný doby. Nebudu ta, která půjde proti proudu, ale jedna z milionu. Takhle to zní, jako kdybych to dělala naschvál, abych vybočovala, ale tak to není. Jen mi to prostě nepřipadalo správný. Vždycky jsem měla co dělat, než vymýšlet podobný odpolední programy, jako čas strávený s cigaretami, flaškou a partou zhulenců. Vždycky jsem měla víc lepší věci na práci, než abych chodila o víkendech pařit a kalit do okolí se svými spolužáky. Vždycky jsem byla taková, taková stranou, taková holka, která se straní lidí. Ten introvert, který si raděj vezme knížku a čte, když ostatní noci prochlastaj. Ten blbeček, který nad každým cígem řekne ne, a jde dál.

Jeden okamžik a všechno je pryč. Přemýšlim o svym životě, o jakou prioritu mě ještě připravý okolnosti a teď jen hořce doufám, že Mája svůj slib dodrží a já se můžu těšit na foťák. Je to čestná kamarádka, které je ňuňánek úplně ukradený, a která ho stejně ještě nepoužila. Budu věřit a doufat. A pak i možná řeknu, že to za to stálo!!

Můj !!SEN!! Asi jsem kvůli němu ochotna si přeházet priority :Oo ( to už je co říct!) Ke stažení obrázek ZDE

A jak by jste se rozhodli Vy? Poslali by jste kamarádky domů, ať se smějí, nebo by jste jednali stejně?

Kristy
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Andy Andy | Web | 11. march 2013 at 19:48 | React

Jé, dlouhý článek, ty já ráda :D
Víš, co se cigaret týče, u mě je to jasné ne, prostě ne. Vím, že jsi ten foťák hodně chtěla, ale tak prostě jsi to zkusila. Vím, že zde jde i o to, že jsi porušila své priority, ale i tak to občas je. Jednou si řekneš, že tohle by jsi prostě nikdy neudělala, ale pak v jednom okamžiku to prostě děláš. A víš proč? Protože v ten okamžik jsi to tak prostě chtěla. Nemá cenu teď toho třeba litovat. Sice je to třeba špatná zkušenost, ale zkušenost jako zkušenost.  Jsi chytrá holka, tak věřím, že jsi to prostě jen zkusila a dál se cigaretám budeš obloukem vyhýbat. Nechci ti tu nějak kázat, nebo tak něco, ale myslím to dobře. Doufám, že ta kamarádka ten slib alespoň dodrží :) Pak napiš, jak to  dopadlo :)

2 Kristy Kristy | Web | 11. march 2013 at 21:10 | React

[1]: Ti, co to viděli, se dost diví. Já sama taky. Kámoška mě před hoďkou přiznala, že to byl spíš hec, ale že udělá všechno pro to, aby mě ten slíbený foťák mohla minimálně se slevou pomoci získat, tak uvidíme =). Možná jsem kvůli tomu neměla tak blázdnit, možná jsem měla jasně uvažovat, ale teď už to nezměním. Utěšuju se faktem, že jsem se spíš nadejchala třešní, než nějakých smradlavých sraček, který jsou normálně cítit v cigaretách. Ale stačilo =).
Určitě napíšu :)). Buď tu bude najednou o hodně fotek víc, nebo články v čím dál větší pesimismu a já ve špatné náladě, každopádně, pro sebe si to nenechám, na to mám blog ;-).

3 Andy Andy | Web | 12. march 2013 at 7:39 | React

Blog je většinou od toho, aby jsi se z té špatné nálady vypsala ;) Tak klidně piš, ráda si to přečtu :) No, tak snad to s tím foťákem dopadne nějak dobře :) Ale tak víš co, říká se, že se má zkusit všechno :) Jinak já jsem v prváku na gymplu :) Co ty? :) Jinak to s těma referátama by i bylo fajn, tak kdyby Ti to nevadilo, já bych se někdy třeba ozvala, jestli něco nemáš :D Jinak dneska ráno jsem si zase musela zpívat, jinak by mě asi fakt jeblo, mám od 7 do 4, zase :D! No nic, pak napiš, jak bylo ve škole, já mám teď informatiku, měj se :)

4 Kristy Kristy | Web | 12. march 2013 at 19:54 | React

[3]: Blog je prostě super místo =). No s tím foťákem to vypadá bledě, nejraději bych kámošku přizabila -_-, ale ještě tu jedna šance je, tak uvidíme, jak se bude činit :Oo.
Já ještě dokončuju základku ( už fakt konečně 9tka:)). Klidně napiš, něco bych tu našla :P.
Stejně tě obdivuju za to zpívání! To i já když mám od sedmi do čtyr tak spíš posouvám budík a snažím se ještě "na pět minut" zabrat :DD. Ono to tak dělá to počasí, já jsem typ člověka, kterej když nemá Slunko, tak je jak bez energie, takže jsem teď schcíplá x)).
A co ty? Jak bylo? :))

5 Andy Andy | Web | 12. march 2013 at 20:13 | React

To s tím budíkem je nejhorší, ale zkus vstát hned jak zazvoní ;) Je to tak lepší, věř mi :D Základku si užívej, to je ještě pohoda :) A kam chceš na střední? :) Jinak u mě bylo fajn, četla jsi na blogu :D

6 Kristy Kristy | Web | 12. march 2013 at 20:19 | React

[5]: Ó další předsevzetí :D neposunovat budík :DD zkusím to ;-)).
No pohoda to možná je, ale nebaví mě :)). Těšim se až půjdu na školu, kvůli který něco musím udělat, kterou jsem si vysnila -> Přihlášky jsem poslala do HK a Boskovic na veterinu. V dubnu mám přijímačky.
Jojo to jsem četla =)).

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama