Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

Aneb všechno se kurv_! ( 12.3.)

12. march 2013 at 19:28 | Kristy |  Den za dnem
Dneska den v podstatě o ničem.. Jenom deprese, přemýšlení a přemýšlení. To mu se říká "krásný" den -_-.

Obrázek ke stažení ZDE





Ráno jsem zase jela do školy rychleji, než bylo nutné. Ne, že bych ve škole byla brzy, to vážně bych není můj styl, ale spíš, že kdybych chtěla, tak by to šlo pomaleji. Ale to znamená, že bych si musela přivstat, abych dřív vyrazila a narážíme na problém celé věci. Vstávám za "pět minut dvanáct", sotva se ráno stihnu najíst, namalovat se, vyčistit si zuby a hodit na sebe nějaký hadry a už za deset minut zvoní. Takže to znamená, že i jako v dnešním deštíku, musím popadnout svoje pidi dětské kolečko a jet přes město jako blázen.

Dneska jsem letěla taky jako blázen, cestou potkala Lucku, takže jsme se spolu řítily ke škole. Stejně to nestačilo- Drvota nám zabouchl před nosem. Debil! Asi mu to dělá radost.

V ředitelně si nás naštěstí nezapsali, aspoň nějaký to pozitivum.

Hudebku jsem jakžtakž vydržela, i když to byla nuda jak sviň ( och, to je krásné přirovnání!). Fyzika už byla horší - písemka, na kterou jsem byla sice připravená, ale jelikož nebyla nahlášená, přece jen, mě to lehce vyděsilo. Všechna ta písmenka, obrázky.. No nějakej šok, bo co =). Dobrých pět minut jsem na to zírala bez pohnutí a čekala, až ty písmenka se začnou hýbat :)).

Na přestávku jsem musela jít mrznout do tý zimy, co tam řádí. Pěkně jsme promrzli a o to rychleji jsme utíkali do třídy, do "teplíčka", jestli se tak dá 19 stupňům říkat -_-.

Následovala dvohoudinová přednáška, na kterou jsem se vážně netěšila. Beseda od paní, která jako dítě zažila 2. světovou, co hůř, Terezín. Nejsem žádnej hulvát, který by se celou dobu bavil, když tam skoro 80 letá paní vypravuje ty hrůzy, ale přece jen jsem měla chuť si pustit do uší sluchátka a raděj neposlouchat. Nešlo tam o ní, ale já prostě nerada slyším ty hrůzy, co se bestie jménem lidi, dopouštěli/ dopouštějí. Téma jako židé za 2. světové, koncentráky, plynové komory a vyvražďování není nic pro mě. Nezajímám se o to, protože se toho děsím.

Přesto bych chtěla jednu část života oné paní, která dnes navštívila naší školu, říci. Vyprávěla nám o tom, že se s rodiči dostala jako 5letá židovka do Terezína. Přesto, že odtamtud proudilo plno transportů na východ, nejčastěji směr Osvětim a jiné vyhlazovací tábory, její rodina byla dlouho po hromadě. Sice ne doslova ; ona byla v dětském domově, baráku s dalšími malými občany Terezína, maminka v ženském a tatínek pracoval jako tesař v místním podniku. Ona vážně onemocněla, takže byla skoro rok v nemocnici, ale dostala se z toho a potom bydlela s maminkou. Všichni měli strach z deportů, kterých bylo doopravdy hodně, hlavně mužských. Však jejího otce zachránilo právě to, že uměl se dřevem, jinak už by mezi nimy nebyl.
Ale i tak přišel jednou příkaz, aby její táta byl s dalšími odvezen do Polska. Přesto, že si s sebou mohl vzít manželku a děti, v jeho případě dítě, neudělal tak a nahlásil se sám. Vlak měl dorazit do půl týdne.

Mezitím se nad Terezínem přehnala vichřice a pán, který zaměstnával plno mužů, kteří i jako tesaři a truhláři byli předvoláni do transportů, sháněl 3 dobrovolníky. Všechny své muže měl v kasárnách, kde se shromažďovali ti, kteří se chystali na cestu. Tatínek té paní se dobrovolně přihlásil a dal přednost práci před odpočinkem, než přijede vlak. Nakonec se k němu ještě dva připojili. Tito muži měli pomoci a ještě odjet s ostatními na východ, přesto se ale zvedli a za něvěřícných pohledů se vydali pracovat.

Když se po dvouch dnech, co stihli práci, vrátili, přivítalo je ticho. Poslední transport do Osvětimi odjel a je nechal v Terezíně. Vlak přijel dřív a oni, jakožto dobrovolníci, zůstali v táboře. Byli zachráněni, a protože se blížil konec války tak zanedlouho byla celá rodina propuštěna z Terezína.

-

Dojalo mě to. Doufala jsem, že ho neodvezou, ale přece jen, bylo to tak nečekané! Stačilo tak málo a před námi by ani ona žena nemusela sedět, nevyprávěla by nám svůj příběh a příběh svých nejbližších.

-


Ještě nás čekal tělák, což byla ztráta času. Prostě mě s Bartoškou nebaví, no a? Je to škeble, která si pořád mele svoji a přitom nic neudělá. Udělej tam to, udělej tohle.. Ale ona? Neměl by to například učitel ukazovat? Třeba sestavy na kladinách, výmyky, kotouly a takový blbiny? Ne, ona nehne prstem a na všechno si někoho najde. "Ukaž jim tohle, ukaž jim tam to.." vždycky jen. Chjo. Ale tomuhle se říká učitelský sbor základky Choceň.

Domů jsem šla s Májou. Nejenže je u mě na tenkém ledě, protože z ní vylezlo, že žádný foťák se jí v podstatě sehnat nepodařilo, že jediná možnost je tady ples aneb operace NIKOLAJ. No uvidíme, nějaká šance tu je, ale stálo mě to za ni? Dneska jsem ve škole byla přivítaná od holek jako král, ale za co? Udělal jsem snad nějaký hrdinský čin? Ne, byla jsem normální pubertální pako, ale asi to už nezměním. Stejně toho sakra lituju. Nebavilo mě poslouchat ty dnešní kecy na téma: "Ty kuřáku," "Příště jdem na vodnici," a tak. Vážně to byla chyba, ale asi se s tím musím smířit. Jen doufám, že se to nedostane na povrch, stačí mě, že to vědí čtyry holky, z čehož jedna užvaněná drbna -_-.

Takže, abych dokončila myšlenku: Domů jsem šla s Májou. Bavily jsme se o tanečních, že ona už má Hašana a koho vybereme mě. Jako kdybych o to stála? Zeptala jsem se jednou kluka, jednou se za mě zeptala Elča a pokaždý to bylo: "No.. ehm.. já tam vlastně nejdu.." A pak se dozvíte, že za týden už mají partnerku a jediný, co jim zbývá, je si naleštit boty. Tak samozřejmě, že jsem přemýšlela, že se zeptám jeho, to ano, ale vždycky jsem to vzdala. Vždyť ono to začalo stylem "Zeptám se ho.." a najednou se mě začal líbit, pak už byl úžasný a teď jsem do něj paf. Jo, a skončí to u toho, že se ho zeptám, co? Odmítne mě a já ho začnu nesnášet jako M.R. ( .. da!!)?
Nevím, co jí to napadlo, ale první jméno, co vyslovila, bylo jeho. Ou, čte mě myšlenky? Když jsem to jméno slyšela, rozbušilo se mě srdce a sevřela jsem ruce. Jak můžeš Májo vědět, že už mě to napadlo nejmíň tisíckrát? Mlčela jsem, tak rychle pokračovala. Jak je poslední dobou v pohodě, že s ním nikdo nejde, co ona ví, a samý hezký věci, co jsem chtěla slyšet.

Tak na jednu stranu bych se ho zeptala hned, ale mám strach, že odmítne. Zboří mě moje Sny, nebo mu to odmítnutí prominu a budu do něj dál blázen? Na druhou stranu; není to lepší vědět na rovinu, že pro něj nejsem dost dobrá, než se pak dívat, jak si na parketu "objímá" jinou? Ten pohled by mě zabil,..

Každopádně jsem se vyhecovala, že se ho zítra zeptám. Já to zítra znám, to znamená, až jednou, někdy.. Nebo to myslím vážně? Vážně jsem se tak hecla, že za ním půjdu a zeptám se ho?

Celý den je mě šoufl, takže jsem doma sebou plácla na židli a napapala se bramborovým salátem s rybími prstíky. Mňamka. Vážně jsem uvažovala, že budu odpoledne doma, ale nakonec jsem sbalila saky paky a jela směr DJ.

Cestou jsem poslouchala písničky, což mě ještě víc dos_alo. Ta romantika od Kluse, tu žeru, hlavně, když mám tyhle depky kvůli němu.

Ve stáji jsem se převlíkla a nejdřív vzala Vandu. V kruhovce ji vyčistila, zkusila s ní cviky ( nožky už jí jdou lépe, pacana umí skvěle, trochu blbla na kopýtkách, zlepšení "od sebe", nový = začátky pro kompliment), a samozřejmě jsme si zahrály na honěnou =). Bohužel, operace JESSICA nesplněna, vyhazovala.

Potom jsem vzala Gvelu, taky ji vyčistila a dala něco dobrýho. Na honěnou jsme si zahrály spolu úplně poprvý, nejdřív nechápala, ale pak už klusala za mnou jako stíhačka ;-).

Holkám jsem dala na týden sbohem a vyrazila na bus.

Doma jsem se najedla, navrch snědla Polomáčenky a v duchu si přehrávala zítřejší rozhovor s ním. Bude zajímavý, to je jasný.

Aby toho nebylo málo, před chvílí jsem se dozvěděla, že se "moje milovaná" Gveluška bude stěhovat :´(. Když se život kurv_, tak se kurv_!!!

Držte mě palce, aby se to urovnalo jak s Gvelou, tak s NÍM, je to pro mě důležitý :Oo
Dobrou :))

Kristy
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Andy Andy | Web | 12. march 2013 at 20:11 | React

Ahoj,
super, dlouhý článek:) S tou Májou mě to mrzí, ale snad to třeba ještě nějak dopadne :) Ohledně toho kluka -vím, že to není lehké, ale zeptej se. Ty na to máš :) Fakt je lepší vědět, na čem jsi ;) Ono odmítnutí ze začátku bolí, ale časem jsi ráda, že jsi to udělala a je ti líp :) Když nevíš, na čem jsi, bolí to o hodně déle :) Jinak ty kecy typu > Ty kuřačko, s přehledem ignoruj :) Jakoby ony byly skvělé, co nikdy nic neudělali. Jinak náš učitel na tv je taky takový :D Sám nic neudělá a po nás chce vše :D Holka, ale napíši ti jedno, úsměv :) Kašli na všechno a buď happy, jde to ;)

2 Kristy Kristy | Web | 12. march 2013 at 20:24 | React

[1]: Jojo super dlouhý článek, blog je jediný, který to poslouchá :D, takže toho zneužívám :)).
Mája má ještě šanci si zlepšit reputaci, tak uvidim, snad nezklame -_-.
No zkusím to, asi to budu jednodušší, než pak závidět tý slečně, která by s ním plula po parketu, když já jsem holt srab a nezeptám se. Takže "zítra" ho budu pronásledovat xP.
Tak ono tu učitelku nejvíc naštve, když se ještě poculuju a ona na mě ječí :DD. Ale mě už je to jedno x)).

Jo bejt happy. Kéž by. Dneska asi nee ://.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement