Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

STOP melancholii!

23. february 2013 at 11:16 | Kristy |  A teď vážně
Žije! Vrací se domů, žádná minulost se opakovat nebude! A na ničem jiném nezáleží, doopravdy ne,..

Night Vanilla ♥ kůň, jenž je šampion dráh, ale i srdcí :* foto by Karol W.



Nejprve jsem slyšela jen, že má nemocnou nožku. Že teď stojí, odpočívá, ale že je jinak úplně v pořádku. Až když jsem psala jeho majitelce, protože jsem se z jednoho nepříliš důvěrného zdroje dozvěděla, že měl rakovinu, tak jsem se dozvěděla, že je na tom s onou nožkou špatně. Ale naštěstí žádnou rakovinu neměl.
I tak jsem brečela nad skutečností, že moji dva milovaní koně měli stejnou nemoc, která je sužovala. K tomu všemu, ten zdroj uváděl, že byl nemocný dobu, kdy jsem na něm jezdila já. Ale majitelka to vyvrátila,..

Už jsem psala jen jí, jak na tom ten její potrhlý valášek je. Odepisovala mi spíše ve smutném duchu: Je na tom špatně, ale když nebudou komplikace, tak přežije.
Jen těchto pár slov mi převrátilo život. Byla jsem na dně, a nebyl tu nikdo, komu bych to mohla říct. Jedna jediná osoba, kterou znám, mě mohla pochopit- když nepočítám objetavou Vandičku, která vydržela to moje fňukání v její hřívě. Jenže ta osoba bydlí přes sto kilometrů ode mě, ale díkybohu za ní.
Nikdo jiný by mě nepochopil, to jsem věděla, ale přesto podlehla a další osobě se tomu svěřila. Litovala toho, moc. Vylila jsem si jí svoje srdce, brečela pro Vanillka, vzpomínala na doby s NÍM, na bezchybný tréninky, na to bezhlavé lítání na jeho hřbetě, divoký cval a upřímné oči. Jenže jediný člověk, kterému jsem to řekla, stejně zklamal. Po tomto mém vzpomínání plácl takovou blbost, že jsem litovala, že jsem vůbec začínala.
Raději jsem na obličej dala hodně falešný úsměv a dělala, že je všechno v pořádku, než abych musela odpovídat všem, co se mě tehdy ptali, co mi to jako sakra zase je?!

Byla jsem na dně. Každý den zápasila s myšlenkou, že budu zase otravovat majitelku Váni a ptát se, jak mu je. Musela jsem se přemáhat, abych potom nekontrolovala každou vteřinu zprávy, jestli už mi neodepsala. V tu dobu jsem byla hodně mimo, nevnímala jsem a často plakala. Měla jsem strach..: .. když se to nezhorší, přežije! Proč musí být život tak těžký?

Dokonce jsem porušila svoje zásady a začala jíst čokoládu. Ve velkém, bez špetky zahanbení. Ládovala se, brečela, skoro si rvala vlasy.. Nejhorší na tom byl fakt, že jsem v tom byla sama..

"Forever!" I said and meant it ♥ foto by Alena Ch.

Když mi napsala, že Vanillek musí na kliniku do Brna, chápala jsem, že musí být hrozné být v mojí přítomnosti. Nikdo nevěděl, co se děje, ale museli to vydržet. Jedla jsem denně tolik čokoládových věcí, až by mě měla být handa. Ale mě nebyla- spíš to přínášelo takový pocit úlevy- jako: je mi fajn, už je mi fajn. Bylo vážně fajn cítit zase sladkou chuť čokolády, přejídat se jí v noci a usínat s ní a slzami v očích,..

Každý den jsem žila v nevědomí, jestli se minulost nebude opakovat. Vždyť už jsem to jednou zažila: Nejprve banální onemocnění, pak plno veterinářů, klinika Brno a prázdný přepravník, který přijel nazpět na farmu..

Dneska mě přišla zpráva, že milovaný Vanillek je po operaci, živ a relativně zdráv. Pojede domů. ŽIJE. A já víc nežádám: Jen chci, aby žil šťastný a bláznivý život, jako tehdy, když jsem byla já ta vyvolená, která ho směla brát ven a starat se o něj ♥

Jediné, co jsem přes ty slzy dokázala napsat bylo: Popřej mu hodně sil, bojovníkovi!

Žiju vzpomínkami.. protože vzpomínky neumírají!

Kristy
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 @ničk@ @ničk@ | Web | 23. february 2013 at 11:55 | React

ta druhá fotka je úžasná :)))

2 Kristy Kristy | Web | 24. february 2013 at 10:41 | React

[1]: Díky! :)

3 Ane§ka Ane§ka | Web | 24. february 2013 at 17:56 | React

Ten je nádherný!
No aspoň že tu rakovinu neměl, to by nebylo dobrý..
To je dobře že Vanillek žije, já měla něco podobné s mim králíkem, kdy jsem se už smiřovala s tím, že to bude poslední chvíle, ale nakonec se vrátil zdraví :)
Jinak je to moc krásně napsaný! :D

4 N* N* | Web | 24. february 2013 at 21:44 | React

Kdybych se těch koňů tak nebála :D..

5 Kristy Kristy | Web | 25. february 2013 at 16:30 | React

[3]: Je to úžasný, že žije! Rakovinu už jsem právě zažila a nemůžu to slovo ani slyšet. Ale jsem ráda, že alespoň u tvého králíčka to dopadlo dobře! Lidi si neuvědomují, že rakovina nepostihuje jenom je, ale i zvířátka.. A že i u nich je stejně krutá jako u nás..
Díky :)
[4]: To je škoda :/ Ale ne ze všech musejí být blázni do koní :-D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama