Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

Problémy zamilované Kristy

16. february 2013 at 20:37 | Kristy |  Den za dnem
Nemůžeš vědět jak moc tě mám ráda, protože Ti to nikdy neřeknu.
Nemůžeš vědět, jak hlasitě se mě rozbuší srdce, když se přiblížíš, protože se nikdy nepřiblížíš tak blízko, abys ho slyšel.
Nemůžeš vědět, že se na Tebe tajně dívám, protože se za mnou nikdy neotočíš.
Nemůžeš vědět, že jsi to poslední, na co večer myslím, protože já do tvých Snů nevstupuji.
Nemůžeš vědět, že tohle všechno jsi pro mě Ty, protože já jsem pro Tebe nic.
Nemůžeš vědět nic, protože já toho vím až moc.


Ke stažení ZDE



Asi by bylo jednoduší ti to říct. Říct ti to do očí, přiznat to, nebo jen kousíček pravdy odkrýt. Přemýšlela jsem o tom, mockrát. Ale víš jak moc velký je strach, že odmítneš? Že všechny Sny se vytratí, a já zase budu sama, sama se svojí samotou a realitou? Až zase budu potkávat mladé páry držící se za ruce a už nebudu snít, že jednou se tam budeme procházet my? Co když mi jedno tvoje slovo promění Sny v noční můry a mě se pořád bude zdát, jak mě odmítáš? Jak odmítáš přijmout můj svět, moje myšlenky a Sny? Co když by jsi mě řekl, že nejsem pro tebe dostatečně dobrá? Co kdybys ses mě vysmál? Co bych pak dělala? Propadla bych se hanbou, přiznala si, že jsem tě proměnila za prince na bílém koni, že jsem doufala, že budeš moje touhy opětovat, že mě popadneš do náruče, až se celý svět zatočí, že budu šťastná? Asi. Možná by jsi mě tím jedním okamžikem přerušil všechny moje tajný Sny, možná by jsi přerušil mnohem víc.
Je šíleně těžký nedívat se na Tebe, nesmát se s Tebou a nesnít. Až moc těžký, a já jsem odjakživa slaboch. Jsem moc slabá na to, abych dokázala vzdorovat, tak jsem jen těžce propadla jednostranné lásce, bohužel zase z mé strany. Jenže Ty děláš jak kdybych byla neviditelná. Doopravdy pro Tebe jsem vzduch? Nechci na sebe upoutávat pozornost, o to nestojím. Chci být sama sebou a jestli si mě takové nevšimneš, nevšimneš si mě nikdy. Třeba to jednou přebolí, že jsem pro Tebe neviditelná, možná bych si už měla zvyknout. Jenže jsi moc blízko, tvůj smích moc hlasitý a tvůj obličej moc zarytý v mém srdci. Už se z něj nevymaníš a teď jde jen o to, zda-li mě přijmeš do toho svého.
Kvůli tomu všemu, je jednodušší jen Snít: jednoduchý život s Tebou a naší láskou, problémy, u kterých tak rychle najdeme spolu řešení. Život v té blízkosti, víš? To je oč toužím.
Možná proto všechno ti to nikdy nepřiznám. Nikdy neřeknu, jak moc velkou roli hraješ v mých Snech, jak hodně jsi vrytý v mém srdce a jak hrozně jsem do Tebe zamilovaná. Asi to nikdy nepřiznám nikomu jinému, než jednomu článku na mé stránce. Protože ta snese všechno, té všechno říct můžu. Myslím, že bych mohla i Tobě, kdybys mě pochopil. Možná by stačilo, abys jednou neodešel tak rychle. Ale ten společný čas tak rychle uteče, že nemám šanci poznat, zda mě vůbec vnímáš. Víš, že jsem tam taky? Všiml sis mě vůbec někdy? Víš, že ta holka, o pár lavic dál od Tebe, má taky své cíle, touhy a Sny? A víš, že kdybys chtěl, udělal bys z ní tu nejšťastnější slečnu pod sluncem? Že by Tě milovala celým srdcem, snila o Tobě ve dne v noci, že by jsi byl to poslední i první, nač by v den myslela? Nevíš. A jestli neotevřeš oči, tak se to ani nikdy nedozvíš.
Jenže, chci abys vůbec otevřel oči? Co kdybys je otevřel a zjistil, že tam sedí bláznivá holka, která vypadá, že snese všechno? Co kdybys jí odmítl takovým způsobem, že by jí to zabolelo? Že by i ona, ta, která vypadá, jak vytesaná z kamene, se sebrala a se slzami v očích utekla pryč? Utekla pryč od Tebe, od Tvých krásných očích, sametového hlasu a hlubokého smíchu? Ale utekla by i od svých Snů? Proměnil by ses jen v dalšího, který jí tak těžce ranil, že se z prince na pohádkovém bělouši stala záporná postavička v jejím životě? Že by jsi se stal tím, kdo jí zranil, rozplakal a otevřel nové rány? Co bys potom dělal? Hodil bys to za hlavu, protože jsi si jí doteď stejně nevšímal, nebo by jsi se probudil z toho svého zaslepení a začal bys jí milovat, jako ona Tebe?

Řekla bych, že v celém článku je až moc otazníků. To možná vysvětluje to, kolik je možností. Tolik možností, kolika- ti se dají proměnit ty bláznivé Sny ve skutečnost, nebo zlý Sen. Možná je jednodušší snít, než-li žít. Možná budu raději večer usínat s představou, že jednou bude stát přede mnou on a říkat mi, jak moc mě má rád, než abych se musela dívat na jeho zmatený obličej, kdyby se dozvěděl to, co tady píšu. Možná by se lekl a utekl. Asi. Nebo ne? Sice se říká, že risk, je zisk, ale mě to nezajímá. Zajímá mě jen to, abych měla o čem snít a on v těch Snech hrál hlavní roli. Raději to tak nechám, než-li přijít o poslední kousek naděje, kterou si v těch Snech držím.

Obrázek ke stažení ZDE

Kristy
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement