Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

Pro korunu si necháme koleno vrtat?

11. february 2013 at 19:03 | Kristy |  A teď vážně
Já vím, dnešní svět je předražený a lidé počítají každou korunu. Ale přece jen.. Nepřeháníme to? Když se potom zamyslíte nad tím, kolik peněz vyhodíme za "blbosti", a pak sténáme nad tím, kolik stojí věci, které naopak potřebujeme. K tomuto článku mě motivovala dnešní scénka, jak z nějakého špatného filmu. Bohužel, hlavní roli jsem hrála já a bylo to více, než ponižující.

Obrázek lze stáhnout ZDE



Když ještě odbočím od dneška, možná bych do článku přidala i scénu, která se odehrála ve školy, když se vybírala 20 koruna na "Adopci na dálku". Ono je hezké, že my, děti z moderních koutů světa a rodiči s průměrným platem, máme vše na co si vzpomeneme. Sama o sobě si nemyslím, že jsem rozmazlená, ale tento holý fakt přiznávám. Nejde o to, že si vydupu každou blbost, ale jde o to, že dostanu vše, co je důležité.

Říkejte dítěti v Africe, že je hrozně důležitý mobil, připojení k Facebooku a tablet! Teď mám na mysli základní věci: Jídlo, pití, ošacení a domov.

Když se zamyslím nad tím prvním a druhým, ruku na srdce, kdo z Vás pije vodu z vodovodu a jí suché pečivo, popřípadě rýži? Asi nikdo, že. Takže my nemáme jenom jídlo, my máme víc, než je nutné. U pití totéž. Oblečení? To netřeba rozvádět. Šatník mám plný i já, přesto, nejsem žádný fanda do nakupování. Samozřejmě, stane se, že mi něco dojde, ale doopravdy nechodím v jednom a tom samém, což by jako základ, dá se říct, také stačilo. A když se zamyslím nad tím posledním, tak abych doopravdy něco o tomto řekla, musela bych začít psát nový článek.

Když se podívám rovnou do ČR, řekněte mě, kolik dětí, z rodin sociálně v pořádku, nemá mobil? Které z nich se doma nemůže podívat na televizi, zapnout počítač s připojením? Když pomyslím na mladší ročníky, hraček mají doma tolik, že by v tom mohli plavat! Také tu jsou tablety a podobné hračky. Kolik dětí se ale i po tom, co toho tolik mají, neurazí nad něčím, co nedostanou? Většina. Rozmazlenost nebo nová doba? Kdoví. Raději se vrátím k oné "Adopci na dálku", kterou jsem zmínila na začátku článku.

Jde o to, že naše třída se také skládá z většiny takových. Někteří dostanou všechno co chtějí hned, někteří počkají. Ale kdo si počká, ten se dočká, ať už seběvětší kraviny. Znovu opakuji: Většina! Kolik z nich dostává velké kapesné, za které by si s trochou rozumu, mohli koupit řekněme cokoli, co by mohli tak chtít? Když mají na to, aby živili náš školní automat
každou přestávku, tak proč nemůžou přispět lidem, kteří nemají tolik štěstí, obyčejnou dvackou?

Neřekli by jste možná, ale většina třídy vytahovala peníze z kapes s pláčem. "Za co já si koupím Skitlsky?!" ozývalo se. Vzpamatujte se! Za jak dlouho, utratí průměrný člověk dvacetikorunu za věc, kterou nepotřebuje? Za den? Ti co nenavštěvují obchody tak často, za týden?

Tímto úvodem jsem jen chtěla znázornit, jak jsou peníze opomíjivé. Neustále je dáváme do věcí, které nepotřebujeme, ale přijde něco důležitého a možná bychom v tu chvíli byli raději i ti chudí.

A přesto, pořád mám pocit, že peníze nejsou všechno. Nejsou život, nejsou štěstí, nejsou nic. Na všechno platí ale, ale přece jen: Za peníze si nekoupíš přátelé, lásku, zdraví, ani štěstí. Tomu to věřím. K čemu ti jsou peníze, když máš kolem sebe jen lidi, kteří milují je, a ne tebe? K čemu ti je životní láska, která se spíše dívá po kreditce, než po tobě? Můžeš mít peněz kolik chceš, ale přece jen, zdraví je jen jedno! A štěstí? Peníze ho nepřitahují, možná naopak.

Já vím, že tu teď říkám, jak jsou peníze nepotřebné. Samozřejmě že ne! Jen říkám, všeho s mírou a přemýšlet o nich.

Teď mě napadá ještě jeden úryvek, který věnuji problému kolem peněz. Rozhoduji se, kam půjdu na školu. Já jsem rozhodnutá pro veterinární školu, taťka, jakožto sanitář, mě přemlouvá na doktorku. "Budeš mít víc peněz!" říká. No a? Raději budu chudá, ale šťastná ve své práci, než s bankovkami v kapse a pohledem upřeným na hodinách.

Obrázek ke stažení ZDE


Samozřejmě že jsou peníze k životu potřebné! Alespoň v našich končinách. Přesto bych někdy chtěla zažít pocit, že nejsou. Nemám na mysli, že příjdu domů, kde nebude absolutně nic a já budu štěstím skákat, že došly. Ne, to nemyslím. Myslím tu dobu, kdy se pěstovalo jídlo na polích, zvířata se krmila z toho jako lidé, a žádné peníze nebyly potřeba. Neříkám, že bych v tom chtěla žít, ale chtěla bych to zkusit zažít.

Ale ke dnešku:
Rozhodla jsem se, že se projdu se Sis. Té se vůbec nechtělo, ale já to neřešila. Popadla jsem jí za vidinou, že ulovím v naší Chocni ovesné vločky. Máme doma jen čokoládové a ty moc mojí váze nepomáhají a mussli jsou stejně plné cukru a náhražek. Mamka se mě ptala, kolik chci peněz. Pamatuji na doby, kdy jsem ovesné vločky kupovala koním a stály lehce nad desetikorunu. "Dej mi 16,-, to mi bude stačit," řekla jsem jí. Dala mi peníze, já poděkovala a s nešťastným psem šla do obchodu.

Obchod zrovna blízko není, Sisi hodně zlobila, byla zima. Uvázala jsem jí venku a vklouzla dovnitř. Nemohla najít ani koutek zdravé výživy, ale příjemná prodavačky mi ukázala, kde to najdu. Vločky jsem našla, vzala je a už si to štrádovala ke kase. Bohužel, do tohoto obchodu moc nechodím, tak jsem šla směrem, který vedl jen k zelenině, tak jsem to otočila a šla znova, kolem koutku, ke kasám. Mrkla se na ceny a zastavila se. Vločky stály o korunu víc, než jsem měla! Nechtěla jsem odejít jak hlupák, jak kvůli vzálenosti, tak kvůli pocitům, které musejí prodavačky mít, když někdo odchází s prázdnou. Rozhlédla jsem se a uviděla nějakou paní.

Přišla k ní s výrazem, který byl naprosto zdrcený, vysvětlila jí moji situaci a poprosila o korunu. Bylo mi to vážně trapné, připadala jsem si jako blbec, že jsem si doma nevzala dvacetikorunu. Žena váhala, poté se otočila, něco mručila, ale vyndala peněženku a podala mi korunu. Poskočila jsem, asi stokrát poděkovala, radostí bych si i klekla, a odešla.

Nebyl to vůbec příjemný pocit, to vážně ne. Sestra mi doma řekla, že by šla na kasu a dělala, že ztratila zbytek peněz. Já nevím, co je víc ponižující, každopádně, můžu poděkovat oné paní. Na jednu stranu, vždyť to byla jen koruna! Na druhou: V dnešním předraženém světě a světě plném zlodějů, jsem se jí divila.

A co Vy by jste dělali na mém místě? Nebo i na místě paní?

Kristy
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement