Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

Pomůžete i Vy?

15. february 2013 at 19:04 | Kristy |  A teď vážně
Všude se najdou rýpalové, kteří vždy napíší něco, co se dokonale nehodí. Prosím všechny: Odpusťte si svoje hloupé poznámky a raději se snažte pochytit, co tady píšu. Díky.

Malý Fill :) foto by autor




Jdu po ulici. Jen cítím, jak mi kručí v břiše, možná proto otevírám dveře nejbližšího obchodu a vstupuji dovnitř. Možná kvůli hladu jsem si nestačila všimnout cedule, která mi vždy vytvoří pachuť v puse.

Už stojím vevnitř a vybírám si jídlo v regálách. Na druhé straně samoobsluhy se baví prodavačka se ženou, která nejspíše nakupuje. Ať chci nebo ne, nejde je přeslechnout.

Žena se ptá, na maso, které prodavačka nabízí. Já osobně se masu vyhýbám, pokud to jde. Nepotřebuji to nutně jíst! Stačí mi rohlík a kus sýra.. Ale to, co odpoví prodavačka mi vyrazí dech.

Odpovídá, že nabízí "koňský salám". Řekne to tak, jako kdyby to byla normální věc. Ale je to normální?!

Víte, ten kdo to možná čte, si říká, však ano, nic nového, u nás je to taky běžné. Někdo dodá bohužel, někdo pokrčí rameny a někdo nad tím ani nepřemýšlí, prostě to tak JE!

Ale proč?!


Proč ta žena, která ono maso nabízela, se nezamyslela nad tím, co, vlastně koho nabízí?

Že nabízí vlastně koně, kus zvířete, který dělá miliony lidí šťastnějším. A nejen to.

Kůň, jakožto domestikované zvíře, bylo člověkem nejprve loveno pro maso. Můžeme na tehdejší citovou vazbu dát příklad jako dnešního člověka a srny. Lidé je loví bez citu a lásky, protože je (prozatím?) neochočili. Jenže pak lidé pochopili, že kdyby koně ochočili, že by bylo vše jednoduší. Už tehdy věděli, že by bylo jednoduší se prohánět na silných, krásných koních, než chodit a běhat pěšky.

Už samotné "shánění" koní, ochočování a přivykování nebylo jednoduché. Ale koně to zvládali dál! Časem na sebe nechali nasednout jezdce. Věřím, že to pro polodivoká zvířata musel být hrozný šok. Predátoři všude kolem něj, pak na něm a pak znova a pořád dokola.

Časem si lidé usmysleli, že se koně špatně ovládají. Když to zjednoduším, vzali kov a narvali jim ho do mezery mezi zuby. Některým koním se to možná nelíbilo, ale většina to zvládla. Zvládla i příšerné chování,podmínky a způsob života s lidmy. I ti nejhodnější lidé museli být (možná jsou?) pro koně tyrany. Protože kdo by dal přednost výcviku, poslušnosti, kovu v zubech a ne vždy ideálními jezdci na zádech před nekonečnými loukami, se zelenavoučkou travičkou a ( hlavně!) bez přítomnosti člověka. Kdo? Ale kůň toto zacházení zvládal dál.

Nechal si dát na záda sedlo. Byl to posun dopředu. Dokonce se většina koní nechala okovat.

Skládám poctu všem koním! Nechat k sobě přistoupit člověka s tajemnou věcí, nechat si vzít nohu a poslouchat ten ohlušující rámus, pak nechat bolest, ať sužuje jejich nohy, když se horké podkovy dotkly kopyt a nechat si okout ještě zbývající nohy, stojí poděkování. Poděkování a žádost o odpuštění všechny koně!

Když pak začaly války, koně se sháněly ve velkém. Chytání dalších divokých koní, "výcvik a zvykání na lidi", musel být velmi rychlý. Generálové seděli na koních a vojska pochodovala kolem nich.

Koně, ačkoliv za nic nemohli, už tehdy padali ve strachu a panice k zemi. Byli mrtví. Čí vinou? Kdo je dotáhl na to osudné místo, kde bylo předem jisté, že bude prolité krví? Kdo štval koně proti sobě? Lidé.

Koně umírali v tisících, v desetitisících.. Protože lidé se neshodli a potřebovali bojovat. A protože byli ( jsou?!) moc slabí, bojovali na zvířatech, která s jejich spory neměla pranic společného! Avšak koně šly,bojovali! Přesto všecko, co už jim tehdy lidé udělali, tak šli a bojovali. Bojovali, protože jim to člověk říkal. Možná i prosil. A proto šli. Proto bojovali a umírali.

Válek a bojů bylo mnoho. Příliš mnoho po celém světě. Čas ubíhal a lidé pomalu začali koně využívat i jinde, než do válek. Začali s nimi pracovat na poli. V dešti i na přímém slunci, koně pracovali. Poslouchali lidi a věřili jim! Věřili, že když je budou poslouchat, budou milí, oddají se, že se jim odděčí. Koně byli pro tisíce lidí jediná obživa. Od rána do večera pracovali. Společně!

Nikdo si nemůže představit, že výcvik koní byl pohádka. Vše, jen to ne. Tehdy nebyl čas, ani trpělivost.

Když si lidé vymysleli, že na poli si "užili" s koňmi dost, tak se rozhodli začít pořádat honební závody - "štvanice". Koně byli štváni ve velkém počtu obrovskou rychlostí lesními cesty, mítinami, jen proto, aby se lidé pobavili! Koně v té rychlosti často padali, a už se nezvedali. A když se zvedli, běželi dál. Proč? Myslíte, že jen tak, že je to bavilo? Ne, protože sloužili. Protože chtěli, aby se pánovi odděčili.

Už tehdy, když kůň byl starý, ať už to byl "polák", nebo "dostihák" bylo jasné kam půjde. Bylo to přirozené. Jenže vývin jde dál! Lidé by měli koně odměnit alespoň tím nejmenším, co pro ně celý život dělal. A že toho nebude málo! Už jen to, že je nechal, aby je pochytali, dali udidlo, sedlo, jezdce, a hurá "poslouchej nebo půjdeš do salámu"! stojí za to, že koně mají právo, nechat dožít.

Všechno se posouvalo kupředu. Koně pomalu začínali "upadat". A z těžkých, chladnokrevných koní, se vyvíjeli lehčí, ohebnější koně. Akorát na dráhu.

Začali se jezdit dostihy, skákat parkúry, vyjíždět drezúry, voltiže, endurence, barely,.... A ti koně chodili / chodí. Myslíte, že takový lítání na dráze je přirozený? Nebo nosení hlavy na tzv. kolmici či "sbalení"? Takto ti koně chodí hodiny týdně! A co takových 160km do těla s jezdcem v rychlejším tempu? Nebo překonávat překážky vyšší kollikrát než kůň sám? Či líbí cválání pořád do kola s poskakujícími lidmi na hřbetu? Ono cválání rychlostí větru kolem barelů bude taky fajn..

Toto jsou "extrémy" závodních koní. Jenže ten "rekrean" se bude mít taky fajn. Většina má pořád "kov mezi mezerou zubů", sedlo na hřbetě, mini výběh, "luxusní"a sice nevyhovující stáj a nedostatek vitamínu, vlákniny, sociálních kontaktů.

Ale proč to ten kůň pořád dělá? Proč pořád poslouchá a každý den dělá to, co my chceme? Protože nám věří!

Věří, že když teď bude hodný, milý, poslušný, vnímavý přítel, který tu bude vždy, tak až jemu bude nejhůř, my budeme stát u něj. My budeme ti, kteří řeknou, nadešel čas. Ti, kteří budou vědět, že u něj byli do konce. Jen my! Žádný řezník. Protože to byl on, který nás nosil a poslouchal. My mu to oplácíme!

Závěrem bych chtěla říct, že tento článek jsem psala ze svých poznatků. Přeskakovala jsem letopočty, doby a některé údaje nemusí být přesné. Ale účel má být JEDNODUCHÝ. Zamyslet se, proč zabíjet koně?

Ročně se v Evropě zabije 10 000 koní. Toto číslo by šlo zmenšit, Pomůžete i VY?


Miluji koně a nedovolím, aby jim někdo ubližoval! Foto by Nikol N.

Tuto myšlenku jsem si nemohla odpustit a zveřejnila ji na své stránce Zvíře v nouzi. Doufám, že všichni lidé, kteří si toto přečetli o tom alespoň popřemýšlí a zváží, zda je nutné toto surovství vůči zvířatům, kterým budeme vždy dlužníky.

Kristy
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement