Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

Pomoc- DUSÍM se!

23. february 2013 at 10:35 | Kristy |  Den za dnem
Dusím se! Pryč odsud. Už nemám náladu shledávat ty lži, co po těch krásných dnech vyplývají na povrch, nemám náladu vnímat urážky padající na mou hlavu, ale ani nemám náladu cítit, jak jsem sama!

Obrázek ke stažení ZDE



Už jsem nemohla jen tak to přehlížet- musela jsem aspoň na chvíli ( zase..) vypnout a změnit svůj dosavadní styl života- asi se mi to moc nepodobá, ale já z volného odpoledne pro koně udělala odpoledne v Pardubicích s kamarádkami. A skvěle si to užila!

Celý článek je napsán čistě jako "Deníček"- žádná spisovka x)

22.2. in Pce with Mája and Áňa :*

Měla jsem na plánu Dolní, ale po nevydařené škole a hádce s našima, jsem se rozhodla, že jsem nervní jak sviň ( ó, skvělé to přirovnání..), že bych to jen přenášela na Gvelu s Vandou, tak proto tam nepojedu. Shodou náhod jela Mája s Áňou do Pardubek- prolítnout obchody, najít šaty a kabát. Bylo jasno: Nebudu doma, víc se ten den už nepodělá,..

A udělala jsem dobře! Jízda Elefantem, žvanění o "Národním divadle" a podobných věcí, tlemení se ničemu, ale vlastně i všemu, naše drzý puberťácký hemzy na všechny okolo a řehot, až se po nás otáčelo snad celý město!
Afinu jsme prošly křížem krážem s neustálýma Aninýma narážkama na: "Předražený hadry typu, můj táta je milionář, aneb strčte si je s tady těma cenovkama do hajzlu!" Jak jednoduchý bylo nechat problémy doma a jen tak bezstarostně se všemu, jak pitomá puberťačka, smát. Smát se lidem, dnešní době, ale i mým problémům,..
Cesta do Reservedu, Terranovi stála za moc! Chudák Pošťák se svýma hranolkama nestačil zdrhat přes našima rychlýma rukama, hodně snadno jsme ho oškubaly :D
No a pak zdrhání přes Krskovou, přebíhání silnice k MCáči, "žebrání" o jídlo v něm, domlouvání Máji na informacích, aby zbrzdili z Prahy vysokomýtský motorák, protože si Áňa potřebuje oholit nohy :D
Nemůžu zapomenout na kecy na vlaky, jejich design a zpoždění. Májino rozdělování úkolů na nádru bylo taky skvělý: "Kikina zabere místo, já najdu průvodčí, aby zavolala do Prahy a Áňa.. Bude hlídat, abychom nepotkaly Krsnu!"
Nebo snad krkání mojí drahé kamaráky ve vlaku, že to slyšeli na druhý straně?
A poslední skvělá věc dne: Skoro sejmutí Krskový na schodech, když Áňa běžela, aby stihla svůj motoráček. Nadávala, hrozně moc, že musí utíkat, předbíhala lidi a najednou se jen smála a běžela dál. My se taky smály, ale skoro nemohly běžet!

Doma jsem do sebe něco hodila, popadla Barušku a běžela do parku se s ní projít. Ta moje psice (Sisina) se odmítala hnout, takže jen s Barčou jsem šla. Barunka běhala, "vyhazovala", až sníh lítal, chytala mě za nohy a podsekávala mi je. Kolikrát jsem spadla, ale se smíchem se na ně vyškrábala a běžela dál.. Dál od problému, které se na mě po tom skvělým odpoledku, zase valily,..

Baruščák na jaře :) foto by autor

23. 2. in forest with Sisi a Bára ♥

A zase utíkám, a nevím kam!
Doslova: Dneska jsem vzala Sisi i Báru, že půjdu po asi pěti letech do lesa. Miluju náš les, ale nejraději chodím na procházky sama, a s malou Sis bych se asi hodně bála, takže se můj plán, že navštím to kouzelné místo, uskutečnil až teď.
Už asi po 50 metrech jsem nevěděla, kde jsem. Nevadilo mi to, vždyť je to jedno, maximálně se otočím! Šla jsem pořád rovně, nebo doprava, jak se mi chtělo, kde byly hezký cesty. Holky šly jak největší kamarádky: bok po boku. Měla jsem z nich radost. Přitom bylo vážně krásně: Měkký, čistě bílý snížek, přitom teplo, žádný vítr,.. Potkali jsme plno běžkařů, i pejskařů. Holkám se chtělo, utíkaly kolem mě a já zase mohla zapomenout..
Šly jsme kolem cedule, která označovala území Zítkova, ale nechaly to za zády. Potom jsme šly kolem Dívčích dolů. Běhaly jsme na cestách, přeskakovaly zmrzlé potůčky a užívaly si.
Vyšly jsme prudký kopec a já vůbec nevěděly, kde jsme. Nevadilo mi to. Najednou jsme uviděly domy, které mě nebyly vůbec povědomé. Zmocnil se mě adrenalin, jako pokaždé, když jsme koňmo objevovali nové cesty.
Byly jsme v Darebnicích! Ještě před mostem jsme se daly doprava, na cestu, kterou vůbec neznám. Šly jsme u kolejí, a najednou se tam objevil starý, naoko opuštěný dům. Jenže v něm štěkal pes,..
Šly jsme dál, přeskočily potok a přišly na louku. Tu obešly za vidinou, že vede dál k Železňáku. Bohužel byla dost dlouhá a já až na konci viděla, že je obehnána řekou, kolejemi a prudkým, skalnatým srázem vzhůru. Musely jsme to otočil a zase šlapat dobrých dvacet minut k štěkajícímu rafanovi.
Už jsem viděla, že dům není opuštěný- zítala na mě nějaká ženská, tak stoletá ( :-)) a jen čučela. Jako bych byla duch!
Přešly jsme most a přes louky se vydaly na Běstovice a z nich domů. Sisi už hlásila, že nemůže, táhla se jak lenochod. S Barčou jsme přeběhly louku a musely na ní čekat. Ale po asfaltce domů táhly obě :)

Holky na podzim, Peliny :) foto by autor

Doma jsem s prázdným břichem viděla úplnou hostinu: Maminka pekla. Štrúdl se špenátem a slaninou, štrúdl se zelím, sýrové tyčky, brokolicová omáčka a ještě kokosová buchta ze včera. Dozvěděla jsem se, že na večer jsme pozvaný k babičce- přijela teta a její přítel. Naládovala jsem se a běžela na doučko.
Samozřejmě jsem se pak zdržela u Elči- asi hodinu! Tlemily jsme se od začátku do konce, přemítaly nad neustále naštvanou Coufalkou, smály se představě, až bude rozlučák, nebo že v srpnu oslavíme naše občanky, hihňaly se nad věcmi, které jsou více než skutečnost, nebo přemítaly nad tím, jestli si všichni z naší třídy uvědomují, že už jen pár měsíců je konec.
Ale bez konců, prostě najde začít od začátku!
Dole u babičky jsme se taky smály, odrhovaly od sebe Sisi s Bárou, které se zase chovaly jako sestry, pařili Dobyvatele a pošťuchovalï se.
Spát jsem šla asi v jednu, ztahaná a přejedená úplně mrtě.

Kristy
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement