Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

Kéž by byl Sen skutečností!

3. february 2013 at 21:04 | Kristy |  Snář
A dnes to myslím doslova.. Kéž by byl můj dnešní sen SKUTEČNOST!

MY dva o prázdninách 2011.. foto autor



Asi bych ty, kteří o nás nic nevědí, měla rychle zaučit. Nebudu to moc rozvádět, protože bych zase brečela a já brečela už dneska ráno, když jsem si ten Sen uvědomila. Kdybych brečela ještě teď, měla bych už oči vážně jako králík :´(

Bylo jednou jedno krásné hříbátko a já, nějakým neskutečným zázrakem, jsem dostala nabídku, abych ho zaježďovala. Byl nejeden problém, ať už s ohromnou dálkou mezi mnou a jím, nebo ubytováním na farmě, nebo i dopravou. Všechno jsem vyřešila a začala každý víkend dojíždět do stáje, kde jsem ho potkávala a směla učit. 16. dubna se mě splnil Sen. Bylo krásné, jarní odpoledne kdy jsem na něj poprvé vylezla. Šli jsme jen kousek, byl úžasný! Milovala jsem ho čím dál víc a čím dál bláznivěji.

:-D Každá vteřina s ním byla jiná.. A každá tak těžce zapomenutelná! Foto by Eli K.

Celé prázdniny jsem ho učila. Učila chodit pod sedlem, dávat kopyta, nebát se vody, cyklistů a věřit mi. Žila jsem pro něj a nedokázala si představit život bez něj! Podmínky okolo nás nebyly jednoduché, ale to nikdy. Nevadilo mi to, přehlížela to a neřešila. Byla jsem ráda, že mám jeho. Udělala bych pro něj cokoli na světě..

A dál pokračovat NEmůžu. Dnes už ne. Alespoň ne ve psaní, i když článek nenechám otevřený..




Slza se kutálí po mé tváři a já vím, že už NIKDY nic nebude jako dřív.. Protože v mém životě chybí ON!! ♥ foto Barunka H.

Já.. Právě proto mě dneska dostal můj Sen.. Co si pamatuji, zdálo se mě po tom jen jeden Sen o něm.. O něm, Vanillkovi, Sisi a Barunce.. Byl velmi zvláštní a je těžké si to teď hned vybavit..

Šla jsem vyschlým korytem řeky, nahoře rostly stromy. Najednou se tam objevil hlouček dětí, uprostřed Bára a něco mi říkala.. Nerozumněla jsem jí.. Najednou kolem proběhl Tristy a mě už se kutálela slza po tváři.. Bára šermovala rukama a pořád něco říkala.. Já běžela pryč.. Najednou jsem byla na Vanillkovi a ten cválal pryč.. Pryč z toho koryta, pryč od Tristyho, od Báry.. Cválal kolem nějakého pařezu, na kterém zase seděla Barča, ale už byla zticha. Vím, že jsem v tom Snu neměla na valáškovi sedlo, jen uzdečku. Najednou se mocně odrazil.. A já spadla mezi špagáty nataženém na bidle na naší zahradě a Sisi se na mě dívala..

Tolik chvilek,.. Tolik vzpomínek,.. Tolik žití! fotka by Barunka H.

A dneska druhý.. Kdo mě a jeho neznal jako tým, bude si myslet, že jsem blázen. Já to beru za spasení, že jsem se ho alespoň ve Snu mohla dotýkat a věřit že JE..

Bavila jsem se s někým, jestli je možné přepravovat koně autobusem. A on, že ne. Asi mě vyhecoval, nebo já nevím, protože jsem najednou stála v autobuse, vypadal jak ten, který nás vozí na Dolní. Byla jsem v části pro vozíčkáře a držela vodítko. Podívala jsem se potom vodítku za sebe a tam stál.. ON!

Žij svůj SEN! Žij, dokud můžeš.. foto autor

Stál ve své kráse, jak jsem ho znala. Krásná, jemná srst se mu leskla, oči měl rošťácké, bílá hvězdička mu svítila a on se smál. Byl rád.. Autobus jel dál, najednou kolem nás bylo plno smějících se lidí..

A pak jen vím, že jsem s NÍM stála uprostřed třídy, před chemikářkou, a všichni se kolem něj shlukli, hladili ho, obdivovali.. ON jen zíral před sebe, kde jsem byla já.. A já byla šťastná! Po dlouhé době, vlastně od dob, co jsem ho už neměla po boku, jsem byla bezstarostná, radostná a žila okamžikem.. Žila s NÍM, byli jsme zase spolu.. Zase jsem cítila ten pocit, jako když za mnou začal plavat, když se přestal bát cyklisty, nebo když mi dal kopyto.. Byla jsem prostě šťastná z maličkostí.. Z maličkostí? Ano! Z toho, že i chemikářka ho obdivuje, že na něj můžu zírat, jako on na mě a že nikdo neřeší čas. Ano, nikdo neřešil, kolik času uběhne..

Zase jsme v autobuse.. Pořád ho držím a přesvědčuji se, že jsem si jeho smrt vymyslela, aby se mě žilo snadněji (?). Že zemřel jen na okamžik a už tu je. Že ho zase smím mít po boku, zase mu brát kopýtka a cválat přes louky u farmy bez sedla.. Že zase budeme SPOLU!

"Navždy spolu!" řekla jsem ti.. Fotka od Barči H.

Víte jak těžké je se pak probudit do reality? Vědět, že to byl pouze SEN, který si nadevše přejete uskutečnit, ale víte, že jste ztraceni? Že už když se probouzíte, když Vám Sen mizí pod rukama, víte, že jste ze hry venku? Že jste v realitě a nemáte nic? Že možná i vy jste Nic, protože Sen se k Vám otočí zády a přichází Realita?

Přesně takhle jsem se cítila já dneska ráno..
a přesto chci, abych ten Sen zažila znova.. Jak Sen jménem prázdniny 2011, tak ten dnešní :**

Miluju Tě, Tristy! ♥
Navždy budu vzpomínat..
Kristy


Je lehké smát se v době štěstí a plakat v době neštěstí.. Těžší je to od sebe odlišit.. Fotka od Barči H.


 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement