Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

Jeden fajn víkend :-* I. ( 24.-25. 2.)

25. february 2013 at 18:41 | Kristy |  Den za dnem
Můj svět? Koně, psi, rodina, přátelé a knihy :* - to je můj život, moje náplň a myšlenka, proč pokračovat v žití :Oo

Míša a já, léto 2012. Foto by autor



Vrátila se mě kamarádka! Holka, s kterou jsem měla na tisíc vzpomínek, prožívala jsem s ní krásný chvíle plný smíchu, ale i pláče. Kámoška, o které bych řekla, že byla na život a na smrt.. O to víc mě mrzely hádky mezi náma, urážení se a napadání. Často jsem toho litovala, a upřímně i brečela nad vzpomínkami, co všechno jsem s ní zažila. A brečela i nad tím, že ona nad tím ani nepřemýšlí, že jí už je to jedno, že už to není ona,..

Tahle doba "jiné Míši" trvala půl roku. Každým dnem jsem míň a míň čekala, že by se snad naše staré dobré časy mohly vrátit do starých kolejí. Byla jiná, pro mě úplně cizí, nevyznala jsem se v ní a nemohla jí věřit. Ale jako, když se ze dne na den změnila do této "nové podoby", tak se ze dne na den vrátila do té "staré".

Elča a Míša, léto 2012 :) Kamarádky, s kterými se člověk NIKDY nenudil :* foto by autor

Prostě jsem přišla do stáje, začala dělat boxy: Kaskádu, Gvelu a přešla na Vandu. Míša dělala Kylie a já jí na rovinu řekla, že je mi líto, že přišla o pronájem s Nortem. Taky, že vím, jaké to je, a že v tom není sama. Přiznala jí můj stejný osud s Vandičkou, u kterého se samozřejmě skoro rozbrečela. Přiznaly jsme si svůj strach a obavy, taky důvody, proč tu už nejsme tak často jako dřív, zavzpomínaly na ty doby a přišla Elča.
Po dlouhé době se bavily úplně normálně, což od té aféry s hrníčkem už nebylo tak samozřejmé. Zase jsme se smály, blbly a dováděly. Zase jsme žily.

Vzala jsem si ven Vandičku. Chtěla jsem na bezudidlovce, ale uznala jsem fakt, že bude asi nevyběhaná a bude s ní práce. Takže jsem si ( s lítostí..) šla pro udidlo.

Po vyčištění, nasedlání a nauždění ( zase si vzala udidlo sama!) jsme mohly vyjet. Jela s námi Maruška ( Barča), Elča ( Kess), Míša ( Norťas), Áďa ( Viki) a pan doktor Crha ( Maldíni).

Venku bylo krásně! Běloučký měkký sníh, tichý les, koně a mý přátelé. Jenže.. Maruška nás neustále buzerovala, ať koně pobízíme, že jdou pomalu, nejdou svižně, že se flákají a myslí na blbosti. No jo, ale venku bylo 25 cenťáků sněhu! Ti koně makali i v kroku, ve skupině byli tři 20letí koně, a to měli jít ještě rychleji?

No ono když to slyšíte desetkrát do minuty, už vám to leze krkem. Takže se nejdřív ozvala Elča, pak já a pak i Crha, že vážně nepůjdeme v tom sněhu tak rychle.

Nebýt chytré Vandičky, věřím tomu, že mohla mít i těžký úraz hlavy. Maruška dostala fajn nápad, že naskočíme za hyperaktivním Maldínim. Za ním šel Nort, pak Kess, Vandi, Viki a Bára. Nacválali jsme, terén nic moc, tempo vcelku rychlý. A z ničehonic, Kess výkop pár čísel před blonďatý nos a všichni stojí. Vanda taky, v uctivé vzdálenosti za nimy. Pak se rychle otočila a běžela za odklusávající Bárou. Nechápa jsem..

Na cestě byl spadlý strom, Kess vyhodila radostí a kdyby Vanda neměla rozestup, tak má minimálně zlomený nos, klidně i naraženou lebku. Maruška zezadu strom viděla ( Bára je vysoká), otočila se a klusala pryč. Asi jí nedošlo, že ostatní se musí v tom chumlanci, který vznikl, otočit. Když koně viděli, že jeden odklusává, mohli se zbláznit! Bože!

Obrázek ke stažení ZDE

Aby se koně uklidnili, šlo se v kroku. Dovolila jsem si jít vedle Norta, často vedle nás šla ještě Kesska. Došli jsme na křižovatku, doprava se šlo už dom, doleva dál do lesa, na takové fajn cesty. "Jdeme doprava!" řekla Maruška. "To už jdeme domů?" divila se Elča. "Jdete pomalu, koně vymýšlí blbosti a je to nebezpečné!" zněla odpověď. Ona mluví o bezpečnosti? :Oo

Domů se ještě klusalo, z kopce, v hrozně fajn terénu. Koním často podjížděly nohy a Elča už neudržely nervy a pěkně nahlas řekla, co si o tom myslí. Takže jsme přešli do kroku. Koně byli zpocení, však v tom sněhu vážně makali. Ale Maruška po chvíli, že zase naklušem. Já jsem řekla, že koně jsou zpocení, že by možná bylo lepší jít už v kroku. Elča souhlasila. Maruška pořád váhala a tak se ptala, co na to říká pan doktor. Naštěstí je to normální chlap a řekl, že ( samozřejmě!) souhlasí s tím, že už půjdem v kroku. Takže se šlo.

Ve stáji jsme zjistili, že Nort je pořád durch a Vandi na tom není o nic líp. Všichni dostali odpocky a čekalo se, až uschnou. Mezitím jsme jim daly svačinku ( granule + jablíčka -> spařit), blbly, povídali si s panem doktorem a mazaly jim kopýtka.

Odvedly jsme je, pěkně se zkoulovaly, dávaly seno, házely ho po sobě, mlátily se a kočkovaly, smály a dělaly dvojspřežení :D. No prostě, sranda jako za starých časů!

Přátelství :Oo Přiznávám se slzou v oku: Míša mi vážně chyběla! obrázek = ZDE

Po dnešku si našeho přátelství vážím o to víc. Vím, jak je snadné o něj přijít a mít pocit, že jediné, co z něj zbylo, jsou vzpomínky,..

Kristy




 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement