Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

Díky za dětství, mami a tati!

13. february 2013 at 20:03 | Kristy |  A teď vážně
Možná jsem sentimentální, nebo jen ráda vzpomínám, možná se děsím nad touto dobou.. Bůhví?!

Obrázek ke stažení ZDE



Vážně se tímhle článkem nechci dotknout celé populace nad rok 2000. Jde mi o většinu této nové populace. Nechci obviňovat zrovna tento ročník, ne ono se to jenom stupňuje. Ale ráda bych zavzpomínala, porovnala a shrnula moji úvahu nad tímto tématem.

Když jsem byla malá ( ano, už je to docela dávno..), tak jsem měla krásné dětství. Když jsem chodívala do školky, tak jsem si celý den hrála s plyšáky, panenkami, autíčky, malovala si a zpívala. Možná si někdo pomyslí, proč to tady jako hlupák vyjmenovává? No, ono je rozdíl vyjmenovat věci předtím a teď. A myslím, že na každém detailu záleží.

Obrázek ke stažení ZDE

Venku jsem běhala s kamarády, chodila na procházky a skákala pánaka, nebo přes švihadlo. Stavovala se pro nás ve školce převážně mamka, když "poo" tak jsme byly nadšené. Možná jsou všechny děti tak hyperaktivní, ale já nesnášela spánek na tvrdém lehátku uprostřed všech chrupkajících dětí. Nešlo a nejde mi usnout na povel :)

Doma jsme se sestrou zase vytáhly hračky, omalovánky a hrály si. Když jsme byly hodné, pustil se Večerníček, nejčastěji Tom a Jerry a podobné animáčky. A potom už jen omýt, přečíst pohádku, nebo, když byla mamka unavená, pustit magneťák a spát.

To byly časy! Žádný počítač, mobil, ani televize na denním programu. Bylo mě pět, sestře tři a měly jsme život tak jednoduchý! Když jsme zlobily, zakázal se Večerníček, dostaly jsme vařečkou a za trest utíraly nádobí. Nic víc, nic míň.

Tuhle pohádku jsem milovala! Ke stažení ZDE

O víkendech jsme chodily navštěvovat babičku a ta s námi chodila na houpačky. Celý den jsme mohly být venku a bylo to tak přirozené. Jezdívaly jsme na koloběžkách, později kolách, nebo na bazény, plovárny, po muzeích, zámcích, hradech, kopcích, lesích.. I odpoledne s plánem nasbírat borůvky na koláč, bylo zajímavé!

Nejlepší byly zimy. Já je milovala! Brávala jsem ségru a chodívaly jsme na kopce kolem domu. Celý den jsme dokázaly bobovat! To byl náš dobře strávený den.

Když jsem šla do školy, moc se toho nezměnilo. Jen to, že jsme začaly se ségrou dojíždět, ona do školky. Každé ráno nás vozil taťka, který přes den dělal na našem novém domě.

Když jsem přijela domů, první co bylo: Udělej si úkoly. Prvních pár ročníků ve škole to bylo spíš: Namaluj úkol :). Víte co byla pro mě odměna? Když jsem potom celý večer mohla strávit na houpačkách se svými přáteli. Mohlo mě být šest, ale trvala to do deseti let. Copak teď bych potkala 10 leté děcko na houpačkách v šest večer, jak si hraje v bandě stejně starých? Jak hrají na schovku, honičku, nebo se kočkují? Jak lítají po kopcích, válí sudy a zkouší kotrmelce?

V dnešní době je to něco nepředstavitelného pro mladší. Ale pro nás to bylo normální! Když se doma objevil počítač, trávila jsem na něm minimum času. Prostě mě nebavil. Nebylo tam nic, co by za to stálo. A televize? Leda tak pohádky večer. Je pravda, že když jsem dostala svůj první mobil, tak jsem na něm často hrála hry. Ale pořád jsme převážně času byly venku. Pamatuji, když jsme přišly z venku pozdě, protože jsme zase stavěly bunkr, tak se zakázala na týden televize a musely jsme vysávat,..

Obrázek ke stažení ZDE

Když jsem přitáhla tuhle "cihličku" do školy, nikdo se nesmál, i když většina spolužáků už měla lepší, buď menší, nebo barevný. Já dostala mobil mezi poslednými, zabral mi celou kapsičku v baťohu a ještě byl černobílý. No a? Nenašel se ani jeden posměváček, protože to bylo normální!

A pak se začaly časy měnit. Doba šla dopředu, jak s mobily, dětmi na houpačkách, tresty a odměnami. Můžu porovnat..?


Neříkám, že takové jsou všechny děti. Ale většina? to už ano.

Pro tento článek jsem se rozhodla dneska, když jsem šla ze školy. Pár kluků, kteří chodí do 4té třídy se tam domlouvalo na tom, jak si půjdou koupit flašku. Jakože máme jeden obchod ve městě, kde jim to bez mrknutí oka prodají. Jdu dál a narazím na dvě holčičky, tak druhačky, které kopou do lavičky a spostě nadávají. Kdybych si já v jejich věku něco takového dovolila ( ať už ničení cizího majetku, nebo vulgarismus) dostala bych takovou, že bych si dala druhou o podlahu! A k tomu holky.. Víte, nesnáším předsudky, typu: Holky mají být ty čistotné, slušné, milé, služky v domácnosti, které vaří, žehlí, perou, uklízejí a ještě u toho předstírají, že je to baví! Nesnáším to! Neustále nám to opakuje jedna učitelka a je to bez komentáře. Říká, že u kluka se nějaké to slovíčko zbloudí, že cigaretka se může najít a flaška vypít. Že může být dobytek, sprostý hovado a surovec? To tím chce říct? Jak říkám já, nesnáším předsudky, ale tyhle slečny na mě vážně dojem neudělaly.

Po pár metrech dál kolem mě prochází dva kluci a baví se o tom, jak "staré babce ukradli ferneta"! Sakra. Byla jsem asi hodně zaostalý děcko, nebo se ta doba tak rychle posunula? Věděla jsem v deseti, co to vůbec je? Natož abych to kradla?!

Nevím, jestli máme tak jiný město, nebo to probíhá všude. Ale u nás je normální, že za rohem školy kouří pár náctiletých lidí, od deseti výš. Je normální, že většina se může pochlubit, že už mají zkušenosti s trávou, po nocích o víkendech chlastaj a mohla bych pokračovat! Když vám to řekne 12 letý děcko chce se vám smát, nebo brečet. Možná oboje najednou?

Obrázek ke stažení ZDE

Jenže tím můj dnešní seznam smradů s nevymáchanou hubou nekončí. Naopak. Povídám si s kamarádem, který je mezi náma o tři roky mladší, o brigádě. Najednou sněhová koule, pod koleno. Otočím se a za autem se krčí dva kluci a střílí po nás jako o život. Povzdechnu si. Jeden z kluků se mě ptá, jestli s sebou mám buldoka. Nevím, odkud Sis zná, ale odpovídám, že je to buldoček. On se ptá znova, přesněji. Já odpovídám, že ne, že je zima. Přikyvuje a odchází. Ten menší po mě pořád střílí a přikrade se blíž. Najednou začne na celou ulici řvát, že si to s kamarádem chci v noci rozdat pod autem a další sprosťárny! Nadechla jsem se, napočítala do deseti a nechala ho pláchnout před sněhem, který ho od našeho směru pronásledoval.

Jenže tohle je realita! Když otevřu oči, je to běžné. Normální je, že se ponižuje, nadává a lže.

Ještě zavzpomínám na Vánoce, když jsem byla malá. Co jsem mohla dostat? Pamatuji si na jedny: Dostala jsem aktovku do školy ( takže mě bylo 5 let), plyšáka, šachy a stříbrný přívěšek s delfínkem, který nosím dodnes. Byly to úžasný Vánoce!

A pak vidím, co dostane bratránek ve svých 5 letech pod stromeček a je mě k pláči. Ne nad tím, že já dostala míň, ale nad tím, jak si ty rodiče děti rozmazlují, dávají jim všechno a myslí si, že je to pro jejich dobro.

Je dobro, když jdu v supermarketu, uvidím holčičku, která vztekle dupe před sladkostmi, přiběhne maminka, vezme jich plnou dlaň a šeptá, ať je potichu? Nebo je to ono dobro, když klučina v hračkářství schovává auto pod bundu a vyhrožuje, že ho jinak zítra ukradne? Nebo snad další chlapeček, kterému se zalíbil barevný kartáček na zuby a říká, že pokud mu ho rodiče nekoupí, tak se zabije? Je tohle to dobro?

Mě je to vlastně jedno, ať si děti vychovávají timto způsobem. Mě se to netýká, takže oč jde? Jde jen o to, že pak ty smrady mám chuť zabíjet. Nebo spíš, měla jsem. Bývalo to v době, kdy se našel jeden, dva stateční, kteří na mě přeš ulici křičeli označení jednoho krásného zvířátka. Teď je to už běžné, zrovna včera to po mě řval asi sedmiletý klučina. Mám běžet, dělat ze sebe šaška, honit ho a shazovat do sněhu? Nadávat mu, nebo snad zmlátit? A k čemu by mě to bylo? Už nikdy ho nemusím vidět, tak je asi vážně jednodušší se nadechnout a odejít.

Obrázek ke stažení ZDE

Procházím se po městě a co nevidím: Hlouček děti pod "aktovkou" mamči jak z časopisu. Celá je navlečená ve značkovém, vysoké podpatky, silně nalíčená. Táhne za s sebou tak šestileté děcko, ve značkovém, které silně zapáchá ( překlad do normálního = má na sobě dětskou sladkou voňavku), a dvojčátka, tak dvouletá, též ve smradu a značkovém. Ou, bože! Kam to spěje, když se děti budou vonět, když jde mamča na nákup?

Kolikrát slyším tetu se strejdu, jak si stěžují, že mají tak rozmazlené děti. Nejsou jediní, od kterých to slýchávám. A divíte se? chci křičet. To vy jste si z nich udělali haranty, kteří si neváží vůbec ničeho a jenom chtějí víc. Jen se koukněte, kolik vám toho, když byli malí, řekli ošklivého a vy jste si jenom řekli, jak je to roztomilé, že nevědí, co říkají! Oproti tomu, kolikrát jste měli být ti zlí, přísní dospělí, kteří se nebojí rozdávat facky a tresty? Vy si můžete podat ruce, to vy jste z nich udělali smrady, s kterými je těžké žít.

Jen počkejte, až tahle generace přejde do puberty. To bude ale veselo! Bytovky a paneláky se pod vřískotem budou prohýbat, na ulicích budou scénky jak ze špatných filmů a do školy bude chodit učitel v obložení bezpečností služby..

Když jsem zabrousila na školu: Ona už je to síla teď. Kdybychom si to, co si klidně dovolí teď páťáci, dovolili my, volali by se rodiče, byli by poznámky. Ono je to teď možná stejné, ale my brečeli. Brečeli, přemítali, proč jsme to dělat neměli, a prosili, abychom to mohli vzít zpět. Dnešní se nad tím zasmějí a jdou dál. Upřímně: Ani k těm páťákům chodit nemusím- stačí být v naší třídě. Hodně ty učitele obdivuju a lituju ty, kteří si na začátku nevyžádali od dětí respekt.


Obrázek ke stažení ZDE

Nemyslím, že k tomu, aby děti získaly zpět pokoru a úctu k dospělým a starším, je potřeba je třískat. Nás taky nikdo nebil a řekla bych, že to, co vidím a slyším, bych si v životě nedovolila. Ale proč? Proč je to teď jinak, než tehdy? Je to výchovou? Uspěchanou dobou? Nebo je to snad přirozené?

Už není tak zvláštní, když vidím klidně o půlku let děcka mladší, než jsem já, a mají lepší mobil, k němu lepší sluchátka, když je budete vnímat, zjístite, že doma mají tablety, skvělý notebooky, plazmové televize atd. Nebylo mi potom líp s plyšákem, omalovánky a odřenými koleny?

Já vím, možná se najde někdo, kdo si řekne: Proč to píše? Vždyť to všichni venku vidíme. Stejně nic nezmůže. Ne, nezmůžu. Ale chci říct napsat svůj názor a blog je mou skvělou vrbou :)

Tak či onak, děkuji našim za MÉ skvělé dětství. Lepší bych si přát nemohla!

Kristy
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement