Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

Night Vanilla

21. january 2013 at 19:13 | Kristy |  Střepy (koňského) života
Ráda bych Vám představila koníka, který pro mě velmi znamenal. Myslím, že byl zatím nejblíže příčce, u které jsem se mohla zastavit a říct: Ideální kůň pro mě! Toho jednou mít.. S ním navždy být.. Jenže Osud je nevyzpytatelný a nejprve řekl: Ano, budeš s ním moci být..! Ale po pár měsísch si to rozmyslel a já jsem zase mohla jen snít.. Ale možná abych začala od začátku..

Vzpomínky s NÍM jsou jedny z nejlepších, co mám ♥ fotka Alena Ch.



Doporučuji k textu pustit. May it be- Enya :*

Matně přemýšlím, kdy jsem ho viděla poprvé. A možná vím, ale možná se pletu. Každopádně si pamatuji, jak jsem byla na prázdninách 2009 v Cetkovích a jela na shetlandském poníkovi jménem Alpík, a ON tam skákal přes, na můj tehdejší vkus, obrovské překážky. S úctou jsem na něj hleděla a říkala si, jestli se snad přes takové překážky taky jednou dostanu? Jak jsem mohla vědět, že mě přes ně bude nosit ON?

Všechna přátelství začínají mimo hru :Oo fotka od Karol W.

Jak šel čas, tak jsem začala pobírat zkušenosti a svěřili mě ho na vyjížďku. Z vyjížďky jsem se vrátila nadšená, jak je úžasný, jaký má pohodlný klus, ale taky, jaký je to rošťák, že chtěl rychleji, než koníci před ním.. no prostě.. zamilovala jsem se.

Najednou jsem stála před trenérkou s mojí (nejlepší?) kamarádkou a ona se rozhodovala, komu dá jakého koníka na zítřejší ježdění. "Jedné z vás Vanilla..", řekla ledabyle. Vanillka?! pomyslela jsem si. Už to chvilku bylo, co jsem ho jela naposled. Od tý doby se toho tolik změnilo! Začala jsem jezdit krásnou ryzku Taru. Trenérka na nás pohlédla a já vyhrkla: "Já ho chci!" "Vážně?" podivila se. Tara byla její nejoblíbenější kůň ze stáje, nedávala ho jen tak někomu, takže to bylo velká pocta jezdit vysokou ryzku. "Ano," souhlasila jsem. "Dobře," řekla jen. Jako by tím začalo moje jedno z nejlepších období mého dosavadního života..

Pan Váňa. Koník, kterého nelze ze srdce vymanit, foto autor

Druhý den, parkúr. Trenérka stroze oznámí, kdo půjde cválat "od lípy k lípě". Rovinku za stromky, kam jsem do té doby nechodila. Protože do té doby jsem ještě necválala.. Tedy- ano, cválala, ale nikdy ne "naschvál". Vždy jen, že kůň se rozběhl a já na něm vlála. To se mělo brzy změnit..

Změnilo se to vlastně velmi rychle, protože trenérka oznámila mé jméno. Zmateně jsem se rozhlédla. Přeslechla jsem se, že? Ale ona jen čekala, až půjdu za ostatníma, Vanillek zvesela vykročil k nim. Obklusali jsme ještě kolečko a už na nás přišla řada. Pobídla jsem a ten úžasnej valášek cválal! Já,.. jen jsem se naklonila nad jeho krk a dívala se na náš stín, pohybující se vedle nás.. Bylo to dokonalý a ještě dokonalejší, že ON byl u toho :*

Říkej mi co chceš, stejně můj názor na NĚJ nevezmeš! fotka od Barunky H.

Pokud vím, pak pro nás zase nastala nucená pouza. Já se vrátila do sedla rezavé Tary a on nosil malé děti na krokové vyjížďky. On mohl, byl vždycky tak dobrosrdečný, věděl kdo na něm sedí a co si k němu může dovolit.

K tomuhle si pamatuji, že na něm měla jet kamarádka. Já na Taře a dalších asi pět děcek. No a milej Vanillek měl toho všeho dost, tak jí rázně kopl. Kopl tak, že jí zkazil celý zbytek tábora, ale já se nad tím nepodivovala. Byla to prostě osobnost s jasným názorem na věc. Když si řekl, že nechce, prostě to tak bylo. A já ho i kvůli této rozhodnosti nekontrolovatelně milovala ♥

Vanillek v zimním kožíšku :P fotka od Aničky S.

Vyjížďka bez udidel! Jů! Upřímně, to byla první vyjížďka pro mě, kterou jsem měla absolovat s koněm bez železa hubě. No a.. Já dostala zase tmavého hnědáčka.. A na tu vyjížďku nezapomenu! Byla jsem vyklepaná, že se rozběhne, že se lekne, že ho nezastavím.. A on jen šel.. I když určitě věděl, že bych ho nezastavila, kdyby se rozběhl.. On to věděl! Ale přece jen, byl ten den hodnej Vanilláček :)

Jedna z tý úžasný vyjížďky :) fotka od Karol W.

Naše cesty se znovu spojily o jarních prázdninách 2011. První dva dny jsem jela březí Herbínu, ale kvůli jejím špatným nožkám byl parkúr vyloučen.. A já tak hrozně milovala skoky! Tarušku už jsem dávno nejezdila, obě jsme se změnily a už jsme si nesedly. Trenérka mi přidělila Vanillka. A já si zase rozpomínala na toho potřeštěného plnokrevníka, který hrdě nosil svoje jméno.

Jestli Vám dohrála první písnička, pusťte si tuto :) Úžasná - "Sen" od Barbary a Erika

A začaly doby trénování! Konečně jsem našla koně, s kterým jsem si dokonale sedla. Tréninky nebyly vždycky jako med, někdy se prostě dařilo míň, zpotila jsem se víc, ale nikdy nelitovala. Žádného z nich. Rozhodlo se, že si s Vanillkem udělám licenci. Dojížděla jsem za ním každý týden necelých 100 kilometrů, jelikož stáj ležela opravdu daleko. Ale já byla zaslepená láskou a neviděla, neslyšela. Věřím, že kdyby mě ho nevzali, jsem zaslepená doteď.. Ale to bych předbíhala.

Dobrosrdečnost byla jeho silná vlastnost! foto autor

Jestli se najde někdo, kdo by pochyboval, tak opakuji: Já ho milovala! Miluju! Kdyby ne, tak bych tolik neobjetovala těch pár hodinám na parkúru, protože cestování těch mnoho kilometrů mě stálo moc.. Moc času x)

Z malých křížků a kroužků jsme se propracovávali dál. Po pár víkendech nebyl problém přeskákat 60sátkový parkúr, přejet drezúrky Z1 i Z2, provést valáška před "komisí".. A hlavně, stali se z nás přátelé. Já se těšila na každý okamžik s ním, a možná, že i on byl rád, protože víkend co víkend, měl pořád stejně energie, i když jsme v podstatě dělali to samé, možná hůř pro něj, jen to stěžovali.

.., ale on jako by to neřešil. Prostě poslouchal a vkládat do toho tu svou energii, takže se naše jízdy začali ladně přemeňovat- hlavně jeho schopnostmi. Fotka od taťky

O chvíli později už jsme chodili metrový parkúr stylem ruce v bok, skákání bez třmenů, nebo najíždění z boku. Ty skoky jsme neskákali- my je přelétávali. Na drezúrním obdelníku jsme nechodili, my tancovali. S úžasným koněm a ambiciózní trenérkou nebylo těžké se zdokonalovat. Bohužel, od dob Vanillka jsem tuto skvělou kombinaci ještě nenašla a proto si troufám říct, že tehdy, v těch dobách pod farmou na opuštěné jízdárně s Vanillkem, jsem dosáhla prozatímních nejlepších výsledků. Jen chci podotknout, že Váňu jsem jezdila roku 2011, takže čas na zlepšení byl, ale..,

Jak ráda bych vrátila chvíle s NÍM! :* Chybí mi, moc :´( fotka od Aničky S.

Jednou se rozhodlo, že se půjde na vyjížďku. Jízdárna byla pod vodou a Vanillek byl vážně nadšen, že jdem do lesů. Jelikož on, koník vyřazený z dostihů, prý pro pomalost, věděl, co je cval, tak jsem se vážně těšila. Na vyjížďce nás doprovázela "stará" (12tiletá) dostihačka a odrostlý hříbátko, které si jezdila jedna slečna.

Když se řeklo "Nacváláme!" Vanillek vyletěl jak střela. Milovala jsem výzvy, cval, jeho a potom i tu vyjížďku. Nezapomenutelnou! Bylo to.. jako letět s větrem o závod! Jaké bylo překvapení, když naši dva "dostiháčci" byli po vyjížďce zpocení do pěni a ono hříbátko, které mělo nemalou kondičku, jen skákalo na místě v domnění, že bude pokračování. Vanillek byl nadšen, já též. Domnívám se, že to byla jedna z největších rychlostí, které jsem kdy letěla. Okolí bylo jen šmohou.. Viděla jsem jeho tmavé uši, cítila jeho rychlé nohy, jak zkracují vzdálenost mezi kobylkou před námi .. a cítila srdce. Jeho silné srdce, bojovné úžasné srdce.

Na dostihu ve Slušovicích, 2008. Volně ke stažení- ZDE

On byl trdlo. Tahle věta ho jasně vystihovala- on byl schopný jít po rovině a spadnout. Zvednout se a běžet dál. Nikdy nic nevzdával. Vždycky bojoval. Když jsme chodívali nahoru na farmu a koně ve výbězích běhali, on se vždycky rozběhl s nimi, bylo mu jedno, že mu sedím na hřbetu. A vždy musel být nahoře první. Nemohl ho nikdo porazit, protože byl bojovník tělem i duší. A to je nejcenější.

Rozhodlo se, že si na něm vyjedu dvoje závody před licencí: Skokovou zkoušku v Benešově a drezúrní ve Vyškově. Bohužel, měsíc před prvními závody / Benešovem, jsem spadla z mladého hřebečka, kterého jsem zaježďovala. Závody se odkládají. Osudový okamžik.. Ale jak jsem to mohla vědět? Myslela jsem, že je všechno v pořádku! Nemohla jsem vědět, že.. o něj tak brzy příjdu.


Pan dokonalý ♥ foto by Barunka H.

Sádra, nesádra, jde se trénovat. Ano! I s rukou v sádře jsem usedla na jeho hřbet a šlo se na jízdárnu. A ten koníček chodil, skákal! Nevadilo mu, že ho špatně navádím, že veškerou práci odvádí sám.. Ne, nevadilo mu to. Sice mě dvakrát nechal na zemi, ale já se po třetí se smíchem vyhoupla. Byl to jedinečný kůň ♥ Upřímně říkám: Asi si už nikdy netroufnu na žádného koně se sádrou.. a ne skákat!

Jeden den se rozhodlo, že se půjde plavit. S nadšením jsem brala hnědáčka a šli jsme do nedalekého rybníčka. Bylo nás tam víc, museli jsme čekat, než na nás příjde řada, mezitím chodili na písku. Vztekal se, když jsem ho nechtěla pustit do vody. A pak, najednou, bylo ve vodě volno. Povolila jsem otěž a on se šťastně rozběhl klusem do vody. Vlítl tam, udělal pár delfínků, frkal, nořil čumáček. Při jednom z těch jeho bláznivých delfínků mě nechal ve vodě, ale pak se nechal chytit a já na něj mohla nalést ze spadlého stromu.. Pamatuji si to dodnes, jako kdyby to bylo včera..

V rybníčku Orlík s úžasným koníkem, který mě toho tolik naučil :* foto Alena Ch.

Jenže to byl poslední šťastný den s NÍM. Konec. Zničeho nic! Kvůli pouhým maličkostem, které se netýkali ani mě, ani jeho. Prostě nedorozumění mezi lidmi, skryté hádky a rozboje. Kvůli tomu nás oddělili a mě ze dne na den oznámili, že musím odevzdat jeho sedlo a nechat ho jít. Nechápala jsem hodně dlouho, možná naštěstí, jinak už bych brečela tehdy mezi lidmi. Došlo mi o to o chvilku déle a brečela jsem jak malá.. Brečím doteď.

Prožila jsem s ním úžasnou dobu :Oo fotka od Barunky H.

Proto se mě nikdo nemůže divit, že když jsem potom byla o prázdninách na táborách jako instruktor a měla být jízda pro "vedoucí", že jsem si vzala JEHO! S prominutím jsem servala nějakou holčinu z jeho hřbetu, a s úsměvem si na něj sedla. Projeli jsme celou dráhu bez chyby, jak bývalo naším zvykem. A ještě jsem u toho stíhala se usmívat a vnímat to štěstí.

O pá týdnů později jsme měli dětem ukázat plavení. Letěla jsem za Vanillkovou majitelkou, která mi po přemýšlení dala zelenou. A já byla po dlouhé době šťastná.. Doopravdy jsem si zase myslela, že Sny se mění ve skutečnost..

Jsou koně, kteří v ♥ budu nosit navždy! On patří mezi ty přední :* fotka Karol W.

Jednou přijela na farmu paní, že si chce zajezdit. Měla jsem být její doprovod a majitelka stáje se rozhlédla, koho mi přidělí. Její zrak spočinul na Vanillkovi. Byla velmi smutná, že jsem Taře, kterou jsem v té době jezdila (nebo spíš se snažila jezdit..) nedala šanci. Pořád jsem chtěla jezdit Vanillka a odmítala se ho vzdát. Podívala se na hnědáčka a řekla ( doteď si to pamatuji, proto cituji): "Vezmi si Vanilla. Stejně ho miluješ!" Slova od ní v tomto silném významu už něco znamenala.. Znamenala toho tolik, jako pro mě ON! ♥

Článek o Vanillkovi.. O šampiónovi dráh a srdcí ♥ Díky Vanni, že jsi pro měl těch pár měsícu byl:* fotka od Aničky S.


Video o Vanillkovi je až od 3: 07 -> video o koníkách z celé farmy o to nejlepší jsem si nechala na konec ;)

Od 3:33 do 5:04.. Vanillek ♥

Navždy budu vzpomínat
S láskou Kristy
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Jehně Jehně | Web | 7. june 2015 at 15:30 | React

Nádherný :3

2 Chriss Chriss | Web | 8. june 2015 at 0:32 | React

[1]: Díky´)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement