Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

Fondval

24. january 2013 at 20:14 | Kristy |  Střepy (koňského) života
Rozhodla jsem se, že dneska je ta správná doba na to, abych zavzpomínala na hnědého plnokrevníka Fondvala, Fonda- koně, na kterého NIKDY nezapomenu.

Fondík a já =) fotka z podzimních prázdnin 2009. Foto Alena Ch.



Hodí se k textu :) Professor Green - Read All About If ft Emili Sande

Asi možná budu zbytečně krutá, když hned pro začátek řeknu, že Fond nikdy nebyl moje velká láska. Nevzpomínám na něj se slzami v očích, nepřemítám naše společné životy, ani nemám jeho fotku na stole. Ne.

Přesto, tenhle kůň pro mě velmi znamená, moc toho pro mě udělal.

Všechno začalo prázdniny 2009. Jezdila jsem už skoro rok, ve stáji, kde jsem jezdila na tréninky, jsem začínala chodit sama, bez vodiče. Ony prázdniny jsem jela s kamarádkou na farmu "CH", kde jsem nejprve jela na Káje, Herbíně a pak i na Fondovi..,

Majitelka stáje a trenérka v jednom mě ho přidělila. Na tom by nebylo nic divného, však často chodil s dětmi, které toho moc neuměli. Zvláštní bylo, že mě poslala na klusovku. "Já mám klusat?" přemítala jsem v duchu. Vždyť u nás teprv chodím v kroku! A aby toho nebylo málo, já jsem na klusovku šla, za to kamarádka, která jezdila o pár týdnů déle, ne. Proto jsem měla smíšené pocity, ale přesto jsem se nemohla dočkat, až budu klusat krásnou krajinnou na valáškově hřbetě.

Já a Fondík na jízdárně :) podzimky 2009, foto Alena Ch.

Pamatuji si, že jsem jela poslední, za tehdy 22letou kobylkou Kájou, na které seděla sestřenice kamarádky. Vyšli jsme prudký kopeček v kroku, Fond se nikam nehnal. Na křižovatce jsme se dali doleva a zepředu zaznělo "Naklušem!". Okolo šesti koní se rozklusalo. Klusala jsem na Fondově hřbetě a ohlížela se po krajině. Doopravdy to bylo nádhera! Avšak, v tom okamžiku jsem se podívala dopředu a viděla, že jezdkyně přede mnou má problémy ; její kobyla se rozcválála za ostatními. Věděla jsem, že Fond je bývalý dostihový kůň a tušila co bude následovat: Cval.

Já a Fondík, veřejný trénink, Benešov. Zídka :-) fotka od Káji H.

A koníček doopravdy nacválal. Ucválal asi pět metrů a sám přešel do klusu. Já jen prudce oddechovala. Já cválala! Poprvé v životě jsem okusila ten pocit cvalu! Ale jak jsem se proboha mohla udržet? Vždyť jsem se ani nedržela hřívy! Ať to byl zázrak, nebo osud, celou vyjížďku jsem si přehrávala onen cval pořád dokola a pořád nemohla uvěřit.

Když jsem ve stáji vysvětlovala, jak se divím, že jsem se udržela, jedna holčina se mě povrchně smála. Ale když to uslyšela majitelka, která se sice divila, že Kája cválala, ale nevadilo jí to, tak mě slíbila, že zítra můžu zase na klusovku. Což bylo prostě super! Tedy, než jsem se podívala na kamarádčin obličej, který vypadal, jako by mě chtěla sežrat..

Já a Fond, Benešov 2010, skoky 60cm. Fotka od Káji H.

Týden utekl jako voda a my už se balily domů. Ale za pár měsíců tu byly podzimní prázdniny a já stihla obsadit jedno z posledních míst na soustředění. Bylo to vážně úžasný! Jezdila jsem krásnou ryzku Taru, učila se na ní klusat kavalety a skákat křížky a zamilovala jsem si jí :). Ale když jsem potom vyhrála střeleckou soutěž a měla si za odměnu vybrat koně, řekla jsem "Fonda," Nevím proč! Možná proto, že se mě po něm stýskalo, možná, že jsem chtěla zkusit někoho jiného. Ale- Bůhví!

Měla jsem ho na jízdárně. Hodně se dělala jízdárenská práce, ale pokud si pamatuji, něco se i skákalo, ale to nevím určitě. Každopádně, sice pro nás končil den, ale nekončily jsme my DVA.

O rok později, na prázdniny 2010, jsem byla na jednom táboře už jako pomocná ruka, hezčeji řečeno "instruktor". Pomáhala jsem dětem chystat koně, vodila je a čistila boxy. Za odměnu mě majitka slíbila, že si můžu jet veřejný trénink. Můj první veřejňák!! A hned 60cm. Páni! A na kom?

Fondík a já, Benešov :) jediná překážka, kde jsme shodili- a rovnou první! Fotka od Káji H.

Rozhodovalo se mezi Tarou a Fondem. Já hodně doufala pro Taru, ale nakonec jsem měla zkusit jet na generálce Fonďase. Vůbec nám to nešlo, nechtěl cválat, myslím že i shodil. No prostě- nic moc. Nebyla jsem moc nadšená, ale trenérka byla optimistická: "Pojedeš Fonda!"

Už si moc na veřejňák nepamatuji, přece jen, před pár lety. Jen vím, že nám odzvonili, Fond vyletěl jak blesk, mohutně se odrazil, ale moc brzo, proto shodil hned na 1. překážce. Druhou odmítl, byla to taková ošklivá překážka. Ale to byl konec s trestnými body! Znovu na druhou, třetí do dvojskoku, čtvrtá dozadu, rychlé točení na bednu, ještě jedna "vepředu", srdcovka a poslední překážka! Dokázali jsme to!

Můj první veřejný trénink :) s Fonďáskem. Fotka od Káji H.

Jenže tím bohužel naše časy skončili. On začal chodit se začátečníky a já šla dál. Ale pořád jsem ho vídala v boxe, kdy jsem pomáhala prckům. On je hodně specifická povaha- mrzoun, ale i mazlík. Učitel, i hajzlík. Pán, i mladík. On je kůň protikladů :-).

Za to všechno, a mnohem víc, co se nedá vyjádřit, mu stokrát děkuji. A ještě něco pro mě udělal: Zamiloval se do kobylky Tary a měli spolu to nejúžasnější hříbě, které svět směl spatřit. Úžasného hnědáčka Tristýnka ♥. A za tenhle skutek mu milionkrát děkuji! :*.

Díky Fonde :*
Kristy
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement