Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

Elisabet

22. january 2013 at 20:11 | Kristy |  Střepy (koňského) života
Když jsme přišli na jízdárnu, nemohla jsem uvěřit, že mám tolik štěstí, a že budu skákat s NÍ :*
Nebyl to sen, byla to chvilka štěstí, kdy zasáhl Osud, abych věděla, že i já můžu být šťastná uprostřed neštěstí..

S Bett na jízdárně.. Nezapomenutelný :Oo foto Dáša V.



Každá pohádka začíná od začátku. Myslím že i ta moje, kterou jsem prožila s nádhernou vrankou Elisabet (Bett) začala od začátku..

For Away od Nickelback je k textu přímo ideální :-)


Když ji přivezli do stáje, byla jsem zaslepená zamilovaností do poníčka Luckyho. Narozdíl od jiných koní, kteří přišli nově do stáje, nebyla až tak oblíbená. Ano, plno holek na ní chtělo zkusit jezdit, ale nějak extra, jako u jiných nově příchozích, nikoli.

Já jsem jí pakrát vedla, čistila pro jiný, ale nejraději a nejčastěji jezdila Lukáška. Až jednou se historie přepsala..

Betty :-) foto autor

Prostě na mě vyšla ONA. Pamatuji na můj první klus s ní, jako by to bylo včera. Klusali jsme vedle skupiny, ona rychle všechny předklusala a pořád náskok prodlužovala. Smála jsem se, ale byla jsem rychle spražená od trenérky. Ani tohle mě však neubralo na mojí skvělou náladou. Měla jsem tak dobrou náladu, protože jsem věděla, že jsem nasedlala úžasnou klisničku :)

A najednou od té doby už nebylo tolik jasný, jestli budu sedlat Lukáška. Často a ráda jsem jí jezdila. Oblíbila jsem si její rychlé chody, přesný krok, jistý klus a hlavně temperamentní cval. Ano! Vždycky, když jsme šli na pořádnou cvalolovku a já měla Bett, byla jsem nejšťastnější.

Bett a já :) foto Eli K.

Začala jsem jí pomalu dávat přednost přede všemi. V noci ve Snu už jsem necválala na grošované klisničce, ale na vrané. Když se mě trenérka ptala: "Tak koho chceš?" říkávala jsem její jméno.

Ale nemůžu nepřiznat, že jsem jí měla ráda tolik jako Borůvku, Tristyho, Vanillka, Vandičku.. Bylo to pevný zamilování, ale ne milování..

Jeden den si pamatuji úplně přesně: Dostala jsem Bett a přemluvila trenérku k tomu, abych jela bez sedla. Když mě slyšeli ostatní, chtěli taky. Ona se na mě ale podívala jako na sebevraha, jelikož Eli ještě nikdo bez sedla nejel, ale svolila. Ostatní jeli taky "indiánsky".

Betty a Danty :D fotka od Dáši V.

Pamatuji, jak jsme cválali kupředu, polem, jak jsme s Bett byli nahozené od bahna, ale šťastné. Ona, že bylo tempo rychlejší, že mohla běžet podle sebe, já, že jí mám :*.

Byla jsem proto zklamaná, že vyjížďka tak rychle skončila. No, vyjížďka byla 2hodinová, ale mě to připadalo tak rychlý!

A najednou trenérka povídá: "Co si ještě zaskákat?" "Zaskákat?" zopakovala jsem. Nemohla jsem uvěřit svému štěstí. Mám po téhle úžasné vyjížďce ještě skákat na Eli? :O.

Sice jsem se musela i střídat, ale bylo to vážně minimální. Bylo to.. DOKONALÝ! Na to, že jsem bez sedla nikdy moc neskákala a po pár skocích tam byl metrový kolmák a já jen pobídla černou klisničku do cvalu a letěla. Bylo to .. nepopsatelný! Nikdy na ten pocit nezapomenu, nikdy..

Nejprve strach že spadnu, později, že skončíme :* fotka od Dáši V.

Pocit z úžasného skákání se později asi třikrát opakoval. Ráda jsem jí jezdila jak v terénu, na jízdárně, tak ve skokových hodinách. A i skoky v terénu zdolávala se svojí ladností.. Pamatuji na malý balík sena, který stál na louce, ostatní na něj najížděli, většina koní odmítala a cválala dál, jí jsem pobídla, zašeptala jsem její jméno k uším a už jsme se odráželi :*

Bylo plno vyjížděk s NÍ, na které nelze zapomenout. Nejúžasnější Brandýská, kde jsem celou dobu myslela, že jde o špatný vtip, jelikož se vyjížďka nejezdila moc často a byla vážně dlouhá.. Myslela jsem, že se trenérka přeřekla, nebo mě na vyjížďce s někým vymění.. Nevyměnila a já si celou dobu mohla vyhutnávat sedlo plavé vranky..

Elin :) fotka od Hanky Poláčkové

Přišli i dny, kdy jsem myslela, že je konec. Elisabett byla na prodej, prý z důvodu, že je neustále nemocná a že nemá cenu do ní vrážet peníze. Když jsem se to doslechla, vážně jsem uvažovala, že si jí koupím. Když jsem to řekla před našima, jen si poklepali na čelo, kde vezmeš na ustájení? Musela jsem všechno zvážit. Věřila jsem, že bych peníze na ustájení sehnala.. Naši by mě něco dali, babičky, brigády.. Ale přece jen, jsem na škole, přede mnou střední, možná i výška.. Kdo ví? Každopádně jsem věděla tohle: Mít po škole tak neváhám. Ideální to kůň, jak jsem to tehdy řekla: Bezproblémová s jiskrou, naskakovat na obě nohy umí a něco skočí. Víc jsem nežádala.

Pro moji smůlu jsem byla ta, která byla vybrána, že pojede Bett na jízdárně a majitelka jí u toho fotila, aby měla nějaké fotky k inzerátu o prodeji. Doma jsem to potom obrečela, a s každým dnem jsem se modlila, aby prodána nebyla.

Dlouho se mě můj sen dařil, dlouho se nikdo neozýval. Mezitím jsem jí dál jezdila a možná i majitelka si všimla, že jí mám moc ráda. Dávala mi jí od té doby doopravdy často a jednou dokonce řekla, ať ji vezmu na závody. "Já? To je úžasný!" vykřikla jsem nadšeně.

Ve svém stádě. Zprava: Trn, Alda, Rubíček, Bett, Lucky, Dasty a Danty. Fotka od Dagmar V.

Nadšeně jsem odnášela sedlo s uzdečkou do přepravníku. "Snad máme všechno!" usmála jsem se na kamarádku, která jela Dastyho. "Jo," souhlasila. Přišla majitelka a řekla, že si to rozmyslela. Zklamaně jsem sklonila hlavu. Bylo to moc báječné, než aby to byla pravda. Jenže.. ona si rozmyslela, že místo Dastyho vezme Trna! I když to znamenalo, že už na Bett nepojedu sama, ale s kamarádkou, byla jsem pořád nadšená.

Druhý den, den závodů, jsme jí měli naložit. Vzala jsem jí za uzdečku a šla k přepravníku. Tam mě jí ale beze slova vzala starší holka a snažila se Bett naložit. Marně. Eli koulela očima, házela hlavou a ne nastoupit. Majitelce se to málem podařilo, ale z plotu vylétl pes a Elin rychle vyskočila zase na pevnou zem. Po půl hodině to vzdali.. Prý nepojede..

Zklamaná? Slabé slovo! Ještě ke všemu se dozvídám, že už je skoro prodaná..

Vepředu poník Lucky, za ním Bett, vpravo hnědáček Trn, vzadu haflingerka Lenka a Volty. Fotka od Dáši V.

Asi nevšední konec pro pohádku. Ale v tomto bodě to všechno skončilo. Já odcházela z Túrov s představami už s Tristánkem a Vanillkem. Měla jsem Bett ráda, ale jak už jsem řekla, ne natolik, abych zůstala s NÍ. Přesto na ní ráda vzpomínám a přemýšlím, jaké by to bylo, kdyby..

O prázdninách jsem se za ní a poníčkem Luckym byla podívat. Nebudu naivní s myšlenkou, že mě poznala, ale moc ráda jsem jí viděla. Jsem ráda, že za ní můžu se podívat, kdy chci.. Narozdíl od jiných, ale to už by byl zase jiný příběh..

Od 4: 23 do 5:00, krátké video o Túrovech :)

O Betty je část 5:05 - 5: 45 :)

Vzpomínám na Tebe s úsměvem na tváři, Bett ♥
Kristy
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement