Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

Vandičin víkend aneb, moje žlutý štěstí

16. december 2012 at 20:18 | Kristy |  Den za dnem
Jsi moje všechno: Slunce, co nikdy nezapadne, štěstí, které bude navždy při mě a radost, jenž mi uděláš, když zařehtáš ♥
Jednou mi kamarádka řekla: "To pouto mezi vámi, jak hoří, jako svíčka, by nikdy nemělo zhasnout!" Díky za ta slava, Baru! :)

Jo, tento víkend patřil blonďatý :) Ale začnu zase od rána.

Ráno jsem vstávala fakt brzo! Asi v osm, ale když jsem si uvědomila, co je na stole, vyskočila jsem a šla. Na stole ležela mísa pudingu. No a, miluju ho! :D

Hned jsem zapla kompa, abych se za dvacet minut přesdvědčila, že všichni ještě spí a nic novýho se neděje, a zas ho vypla. Zeptala jsem se Sisi, jestli chce ven, kde mrholilo a byla břečka. A ona (!!!) vstala! No, koukala jsem nemálo, ale slib splnila, ustrojila se a vzala na půl hodinku ven, projít parčík. Myslím, že si to takhle nepředstavovala, domů pelášila, až se za ní prášilo:)

Já se Sis na Pelinách, podzim 2011. Fotka od Elči K.

Ale co mě vážně naštvalo byl fakt, že lidi jsou vážně kreténi. I od psů. Jdu si, jdu a najednou o výlohu opřenej nějakej nápůl ožralej chlap. Sisi je vcelku vychovaný pes, takže ji nemusím mít na vodítku. Ona jde buď za mnou, popřípadě přede mnou a na zavolání počká před silnicí. V kapse mám vodítko, takže když je provoz, nebo zlobí, jde na něm. Tenhle chlap má taky psa, je to zlatý voříšek a volá na něj Andy. Skoro vždycky jde na volno a utíká, nebo táhne páníčka na provaze, zcela nevychovaný toť pes. Chlapík se koukne na Sísu, která jde za mnou a zamumlá: "Krásnej pes," "Hm", řeknu si, "to vím i bez tebe"., a jdu dál. A on pokračuje: "Je vychovanej, co?" "Jo, je hodná," řeknu jen a procházím. "To za toho našeho zmetka, kterej pořád utíká, jsem zaplatil pětikilo, protože zdrhnul do útulku!" vzteká se chlapík. Nadechnu se a pokračuju. Jistě, za všechno může váš pes, vy nic, vy nevinej. "A kdy mi to vrátí?" houkne na mě chlápek a já s nervama kdesi u nohou už jsem za rohem. Vrátí?! WTF? Takovýhle lidi by měli mít doživotní zákaz manipulaci se zvířaty!!

Sisinka:) andílek s ďáblíkem v těle :D foto autor
Pobalila jsem věci a odcházím ke Q. V uších sluchátka, na chvilku utíkám z reality ;**

Paní Kaňková nás hodila na Dolní a my se vhrly s Eli na boxy. Udělaly jsme jich dohromady 8, přesně půl na půl. Docela jsme si mákly, pak do sebe nahodily obědy a šly vyzdobit stáj na Vánoční. Lezení s Kájou, Áďou a posléze i Míšou po dvířkách od boxů a věšení řetězů bylo vážně záábava:D Moje omonoklovaný nohy to dosvědčujou;). Jo, když se někdo nabídne, že vyleze na barel, na kterým je ještě bedna a kamarádky místo aby ho držely, lechtaj, tak se nikdo nemůže divit :)

Mohla jsem i na vyjížďku, ona majitelka, která měla jít místo mě, nemohla. Uf. Ne, nic proti, ale nemám žaludek se na to koukat. Přesto, přijela i se svojí kamarádkou, muchlaly si hafloušky, fotily, dokonce se i k lesu svezly. Já si jí v klídečku vyčistila (sama, v neděli po hódně dlouhý době), nasedlala, nabezudidlovkovala a namazala lojem kopýtka. Štvalo mě, že mě řekly, že na ní k lesu pojede až potom, co měla bezudidlovku. Vadí mě, že na bezudidlovce jel někdo jiný než já, do dneška to bylo jen moje a Vandy. Ach jo. Ale pocit, že na ní poslouchá jen mě, přetrval :D Vandička poklusávala a odmítla zastavit. Já jí reflexně chytla a slečna na mě vylítla, že si to vyřídí s ní sama. Pustila jsem, Vanda dala hlavu kamsi do vzduchu, máchla hlavou a šla dál. Škodolibý úsměv ukrýt nešel. Jen možná potom mě smích přešel, když jsem ji předešla a viděla, že provazy jsou obtiský v srsti -> jezdec moc tahal, nebo má necitlivou ruku. No..,

Jinak po úspěšném vyškrábání na hřbet Vandičky jsem se zařadila za Čamička, ale vadila mě i Vandě Áda v zadku, tak jsme šly až za ní. Kvůli velkým nášlapům byla výjda jen kroková, ale Vandička z toho i tak udělala adrenalin. Dlouho jsem ji neměla pod sedlem, když nepočítám včerejšek a tak se naučila dělat, co chce. Dětem je to jedno, slečně to bylo taky jedno, tak proč by asi nemělo mě, ne? Kobylka se rozklusala, když Áda poklusávala, což já nesnášim. Žádná pobídka nebyla, tak půjdeš v kroku, řekla jsem nohama a rukama. Ona, jako by neslyšela. Použila jsem silnější pobídky, ale ona se začala stavět proti tlaku. Zadek vystrkovala z linie a začala se pomalu točit. Jednou, podruhý, potřetí. Nepůjdeš! řekla jsem přísně a upozornila otěží. Zavztekala se, ale povolila. Jinak klidná jako beránek :) Jenže kvůli takovýmhle "výpadkům" ji miluju ♥ :)


Nikdy se jí nevzdám! Slyšíš?! Nikdy! fotka od Nikol N.
Ve stáji dostala něco na zub, konkrétně Standart, mrkev a jablíčka. Zpocená nebyla, takže odpocku jsem nesháněla a jen namazala otlaky a boule. Když jsem potom ukládala Kikino nový číslo, neustále mě dávala hlavu na rameno, pusinky, nebo funěla do brejlí. Tohle prostě M-I-L-U-J-U-!! ;*

Ve výběhu jsem jí dlouho muchlala, ona mi jen blízala ruce, sem tam frkla a neodešla. Neodešla! Jako jedna z mála.

Doma jsem spořádala večeři, naložila se do vany, a až dopíšu článek, čeká mě učení. Jo, tak dobrou :-)

Kristy
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Markýtka Markýtka | Email | Web | 27. december 2012 at 13:34 | React

Tyjo moc ti závidim, že máš svýho koně.. :)

2 Kristy Kristy | Web | 27. december 2012 at 17:54 | React

Bohužel není moje.. Jen ve Snech :*

3 Markýtka Markýtka | Email | Web | 27. december 2012 at 18:34 | React

Aha.. No ale tak třeba jednou tvoje bude nebo budeš mít jiného svého koně ;)

Tak to blogové letadlo můžeš také udělat, ráda bych si ho přečetla ;)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama