Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

Budu zase závodit s větrem? (22. 12.)

27. december 2012 at 18:44 | Kristy |  Den za dnem

Byly to 4 měsíce, kdy jsem směla běhat s větrem o závod.. Můj parťák se jmenoval kůň a měl ryzavou hřívu. Byl to překrásný ušlechtilý anglický polokrevník a jen s ní jsem věděla, co znamená slovo "lítat". Jenže mezi těmi "lety" jsem taky jezdila (milovanou! ♥) kobylku haflinga. Ne, nezažívala jsem s ní to samý, ale zase mi dávala najevo city, místo rychlosti jsem jí mohla věřit a zažívaly jsme spolu krásný chvíle ♥. Jedna mi propůjčovala křídla a druhá srdce. Jezdila jsem je obě ony čtyři měsíce a pak jsem se musela rozhodnout. Musela jsem se rozhodnout, které dám srdce já. Rozhodnutí padlo na Novoroční vyjížďce a já s onou kobylkou zažívala krásných deset měsíců pronájmu, kdy jsem žila pro NÍ! Každý volný čas jsem dala do času pro nás.. Žila jsem svůj krásný sen s kobylkou, kvůli který jsem začala pokračovat. Pro tu nejkrásnější, nejúžasnější kobylku světa: pro Vandičku ♥
Jenže nastaly komplikace, přišly slzy, lítost, vztek. Nic z toho se netýkalo jí, ale lidí okolo nás. Pomalu jsem tušila, co se děje- blíží se konec. Ale na plný konec bylo naše pouto moc silné, ale přesto to byla rána. Musel jsem zrušit pronájem. Poslední měsíc se čím dál častěji koukala na osamělého koníka, který mi, před rokem, propůjčoval křídla. A protože jsem byla bez pronájmu, rozhodla jsem se, vrátit čas :Oo
Kůň, jenž je právoplatný soupeř větru :* - Gvela! vedle Malm (vpravo), fotka od Nikol N.
Kobylka, která mi nabídla své srdce ♥ - Vandička!! fotka od Nikol N.


O tomhle čase jsem psala i samostatný článek ( ZDE ). Je mi to hrozně líto, k tomu pronájmu, ale bylo to jediný východisko. Jenže jsem zoufalá dál, zoufám si, když vidím Vandiny smutný oči, když jdu za Gvelou, zoufám si, když vidím, že někdo poupravil moje třmeny na jejím sedle a zoufám si, když jsou přeházené kartáče v jejím čištění a mě dochází, že je někdo používal. Poslední dobou si vlastně neustále zoufám!

Vlastně jsem začala psát o konkrétním datumu, tak konkrétně k němu.

Byl to den, kdy se ve stáji rozhodlo pro vánoční úklid. Už od rána se uklízelo a zdobilo. Docela jsem měla strach o čas a proto si oddychla, kdy se řeklo, že půjdem jezdit. Hurá! Po týdnu už jsem se vážně nemohla dočkat. Upřímně. Pro moji lítost a bolest, tu se mnou byly ještě tři holky (tohle není to hlavní..) a tím pádem byla pro mě Vandi nedosažitelná. Rychle jsem zavolala Kiki a domluvila si Gvelu, a dostala zelenou. Šla jsem to říct Leoně a dozvěděla se, že kdybych pár minut počkala, tak bych věděla, že jedna z kamarádek odjíždí domů a já si budu moci vzít Vandičku. Jenže mě bylo blbý rušit Gvelu.. Nechala jsem Vandi odpočívat a s výčitky si šla pro Gvelu.

Gveluš ve stáji:) fotka z minulých Vánoc. Foto autor
Šlo se jen na krok, bylo mokro a dva koníci neměli podkovu. Nevadilo mi to, už jsme spolu s Gvelí nebyly venku pěkně dlouho, takže mi něco pomalejšího přišlo vhod. Vlastně i Gvela nebyla dlouho venku..

Vyjížďka trvala asi hoďku, šlo se vážně jen v kroku. Gveluška se lekla jen jednou, jinak vlastně nezlobila (!). Snažila jsem se, aby dávala hlavu na kolmici a ke konci už se vcelku dařilo.

Ve stáji jsem ji namazala kopýtka, dala něco dobrýho, deku a ven.

Dala ukřivděný Vandičce jablíčko, došla s ní do stáje, kde jí alespoň vyčistila, dala večeři, namazala otlaky a boule a vyprovodila ji do výběhu.

S Vandičkou ve stáji :* asi před rokem :) fotka od Eli K.

Tak skončil můj den 22.12.12 s koňmi :*

Kristy
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement