Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

Sezona 2012 s Vandi ;* II.

24. november 2012 at 11:19 | Kristy |  Den za dnem
Jestli si chceš splnit Sen, musíš se probudit!
By D.
Druhé závody byly naplánované na 1.7. Většina holek ze stáje jely na sokolský slet, tak jsme tam zbyly ve třech a já jela sama. Sice byly závody skoro u sousedů, ale přesto, nikdy jsme sami venku nebyly!

Ráno jen nachystat, připravit, hodně štěstí tfuj, tfuj, slyším, a jede se! Vandička byla nervní, já nervní. Přihlásila jsem se na jízdu zručnosti /JZ a 30 cm- STYL.

Nejdřív JZ, Vandi opracovaná, nervní. Samozřejmě ještě ke všemu pařilo slunko, minimálně 35 stupňů, aspoň že jsem nesedlala vraníka, jinak bych se opekla!

JZ nebyla žádná sláva, spíš naopak. Už při opracování na kolbišti jsem měla pocit, že to spíš bude ostuda. Ale stejně jsme jely. Všichni, kdo Vandi alespoň trochu znají, ví, že nemá ráda kavalety. První úkol byly kavalety. Stály u nich ještě bedny, takže jakmile do nich někdo začal mluvit, Vandi se mohla zblázdnit. Vůbec se jí k těm divným tyčkám na zemi nechtělo. Ale nakonec je po chvíli přešla. Druhý úkol byl jít mezi sudy a zastavit a přehodit cosi. To už vůbec! Sudy blízko u sebe, otíraly se kobylce o břicho. Nakonec jsme to udělaly tak, že jsem to přehodila a nešly jsme mezi ně. To by bylo totiž na dlouho:/ Pak už to šlo rychle. Slalom, křížek a byl konec.

:) naše druhé závody. Foto by taťka :P

Trochu jsme se uklidnily, i když slučníko pražilo jen víc. Nervní šly na start, přitom Vandi se předváděla skvěle- nechtěla skákat ani přes t nejmenší křížky. Ale už nás volaly..

První křížek jsme zvládly, před druhým brkla, mě vylítly otěže a dělaly jsme navíc kolečko ( + 4 trestné body). Pak to vcelku šlo, ale vůbec se jí nechtělo. Skoky přelézala, chtěla vyhýbat.. Nebyl náš den. Při poslední překážkce stopla a po pár vteřinách hopsla, ale..

Dekorovačka:) foto by taťka

Byly jsme sice páté, ale asi z osmi jezdců a sedmi koní. Znáte ten pocit, kdy máte být šťastní, ale vlatně vás to štve? To jsem zrovna cítila. Žádná radost, uspokojení.. Spíš pocit znova! Šlo se domů..

Avšak, po závodech jsem byla s Vandičkou ve výběhu. To bylo to, co jsem potřebovala. Byla u mě, stála mi při boku. Když jsem chtěla odejít, šla se mnou úplně nahoru. Odmítala jít dál než na metr, já jí za to brečela do hřívy všechny problémy, drbala ji a ona stála a poslouchala. To bylo to, co jsem necítila na závodech ten den: přátelství, lásku a důvěru.
Kristy
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement