Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

Sezona 2012 s Vandi ;* I.

16. november 2012 at 21:11 | Kristy |  Den za dnem
Přestala jsem skákat, vzdala se ambicí.. skončila v lese a přiběhla ke mě ona ♥

Co tak koukám, je teď asi móda si pomyslmě zakončit sezonu :-) Teď vážně: Asi pro mě v pravým smyslu ani nezačala. Kdybych se tehdy nezařekla, tak možná brečím, že už nevidím v kalendáři červeně napsaný den D!. Ale nebrečím, protože "kdyby" jsou chyby :) Avšak i tak, myslím, že by bylo správné, kdybych udělala pomyslný puntík za naší první SPOLEČNOU sezonou.
Ale ani potom, co si přečtete tento článek, nebudete vědět, kolik nás to stálo dřiny. Těch hodin v sedle, ale přece jen minimum strávené na jízdárně. Ty nekonečné minuty prosení, a přece jen mimo dosah překážek. Ty slíbená jablíčka, a přece ne za to, když skočí. My totiž v podstatě netrénovaly. Chyba nebyla ani v jízdárně (máme hezkou jízdárnu:), ani v trenérce a majitelce (je to ta samá paní a kdykoli jsem ji poprosila o trénink, kývla a šlo se). My nechtěly. Vandu to na jízdárně nebaví a všichni, kdo ji alespoň trochu znají, to vědí. Tak proč ji tam trápit? Ale taky jsem ji nestavěla na vyjížďce klacky pod nohy.. Zas nemůžu říct, že kdybychom netrénovaly, že bychom na nějaké závody mohly.. Ona totiž neskáče. Nebo přesněji: Skáče když chce, nebo když pozná, že ten nahoře ji nenechá vyhýbat.. Ale i když to sečtu, tak nebylo víc jak pět skokových tréninků (spíš tak tři..,) za celý rok.. Možná bych to měla vysvětlit od začátků :-)

Vlastně naše "sezona" začala už na Nový rok. Protože i přes varování, že Vandi neskáče, jsme něco zdolaly. A asi tam vznikl nápad, že by nám to mohlo klapat častěji.. vlastně tím vznikl pronájem. Vznikl skokami, kterých jsem se vzdala..Ú. Čtyřmi překážkami vznikl můj milovaný pronájem..

A pak Leona přinesla papír, jakožto startovní listinu na závody. Ze srandy jsem do toho koukla.. Aha, Plchovice. No, tam jsem nikdy nebyla.. Škoda..

Co není může být, řekl by básník. Ale já po čase na papír alá startovní listinu dávno zapomněla, tak i na závody, skákání, trénování.. Ale Leona ne.. Ta se zničehonic na vyjížďce zeptala, jestli už jsem si rozmyslela Plchovice. Rozmyslela?! :Oo

Ten den byl týden před Plchovicemi. Na vyjížďce jsem měla půjčeného Čamika a Leonča mi obratem nabídla náš první skokový trénink..

Klepala jsem se a měla strach.. Vandička to cítila a dělala si srandičky: Naskočit na nohy byl problém, přejít kavalety sebevražda,.. Já cítila potřebu ukázat, že ještě umím pracovat s koněm a jen se naklonila a pošeptala Vandičce kouzelnou formuli.. Věřte, nevěřte- splnila ji do tečky. Možná kvůli slíbené odměně, nebo mě nechtěla nechat ve štychu? Kdo ví..

Tedy, abych to vysvětlila: U prostřed byl křížek.. Vandi klusala- Stopla. Naklusala podruhé, rozcválala se, já to viděla černě..ale ona to JUMPla! A pak zas, znova a ještě jednou! Kolmáčky, malé oxerky, zvětšené křížky,.. Skoro vše bez problému! Bylo rozhodnuto: Jede se do Plchovic!

27.5. Jen se nadechnout a donutit v klidu vstát. Obléct, nachystat věci, učesat sebe i kobylku, hodit věci do přepravníku a jít si pro NI. I dozvědět se, že už hódně dlouho necestovala, tak nikdo neví, jestli naleze.. Nalezla! První ♥

Plchovice. Ú! Jsme tu! Načesat, přeleštit, nasedlat, nauzdit, převléct se a hurá do sedla! Vandička bujně trhala hlavou, řehtala a všemožně ukazovala, kdo je. Po lehkém opracování nás už volaly k prohlídce jízdy zručnosti (JZ).

Na kolbišti pěkně zlobila:) nesnáší kavalety a tam jich bylo požehnaně:). Slalomy, pár křížků.. Snad to zvládneme:)

Volali nás mezi posledníma. Vjely jsme tam a závod začal! Šlo to všechno mimo mě.. Možná jsem jen slyšela spadnout břevno v tak polovině závodu. Řinch! Chtěla jsem ho zvednout, nasednout a jet dál.. Byla to zbytečná chyba- jinak totiž bezchybně a hezký čas. No škoda, no! Ale na první start fajn, hezký, super,.. "Miluju tě Vandi!", šeptala jsem jen.
Na opracovišti jsme ji lehce rozhýbaly, počkaly na předělání na parkúr 40cm a vjely na kolbiště. Něco málo jsme skočily, bylo tam dost koní, blázinec. Kobylka roztěkaná, kde, kdo je. Nesoustředila se a tak jsme byly radči stranou.


Volaly nás předposlední. Pohladila jsem ji energicky po krku a poprosila, ať se chová slušně. Když jsme namířily na první překážku, věděla jsem, že je to kobylka mnoha tváří. Že je to bojovnice, ale nenechá se ovládat. Že jezdce podrží, ale stejně bude čekat, až bude ho bude moct napálit. Že je to prostě Vandička, a ať to skončí jak chce, už ukázala, že lítat umí.

V prvním kole bylo pár křížků, kolmáčků.. Zdoláno čistě, sice celé v klusu a jen pár metrů před skokem nechat rozběhnout, ale ČISTĚ!!! Náš první parkúr a ČISTĚ!! V druhém kole už byl i oxér, který nemá ráda. Ale než jsme k němu doběhly, už jsme měly na kontě 4 tr. body. Možná trestné body, ale pořád ne za odmítnutí. Schodit může každý:)


Poslední soutěž byla štafeta. Soutěžily jsme s druhým haflouškem ze stáje- s Vikym a Kájou. My si vzaly na starost s Vandi "zručnostní" část a oni "skokovou". Mezi těmi to fázemi bylo podání bičíku, jakožto štafety. Musím uznat, že všichni říkaly, že jsme si ji předaly nejlíp ze všech ;). Nebýt jedné chybičky na překážkách (Viki schodil), tak jsme se rvaly o mašle:) Ale něco na obranu Vikiho: On už na svém kontě v té době měl 2 zlaté mašle - byl nejrychlejší ze všech (dvakrát- v JZ i ve 40cm) a to i mezi A1/1! Takže poklona jemu;)

Shrnutí závodů
Já osobně jsem byla velmi spokojená:) Na naše první závody to byl mega úspěch, když si vzpomenu, že ona neskákala a já dobrý půl rok taky ;)

Pokračování v dalším článku!
Kristy
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement