Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

November 2012

Pes ve městě

29. november 2012 at 20:42 | Kristy |  Pro večery pod peřinou
Nemálo jsem se u týhle knížky tlemila :DD doporučuji všem, co se nebojí číst pár vtipných stránek života kolem pejsánků, ale taky manžela, syna, kamarádek a obyčejného života :)

http://www.bux.cz/knihy/124041-pes-ve-meste.html


Krásní mrtví 3

29. november 2012 at 20:09 | Kristy |  Pro večery pod peřinou
Asi před 14 dny jsem dočetla knížku a jelikož jsem lenoch dělat něco hned, tak o ní píšu až teď. Možná proto promiňte stručnost článku :)

krasni mrtvi3_summer_3d_cz












http://www.krasnimrtvi.cz/o-knihach/


Mediální hvězdy? ( 28.11.)

28. november 2012 at 20:23 | Kristy |  Den za dnem
Dneska trochu pozvláštní den :)) Ale tak to má být, ne?

http://blog.peoplecomm.cz/clanek/zkratky-jsou-zvlastni-slova


Sezona 2012 s Vandi ;* II.

24. november 2012 at 11:19 | Kristy |  Den za dnem
Jestli si chceš splnit Sen, musíš se probudit!
By D.
Druhé závody byly naplánované na 1.7. Většina holek ze stáje jely na sokolský slet, tak jsme tam zbyly ve třech a já jela sama. Sice byly závody skoro u sousedů, ale přesto, nikdy jsme sami venku nebyly!

Ráno jen nachystat, připravit, hodně štěstí tfuj, tfuj, slyším, a jede se! Vandička byla nervní, já nervní. Přihlásila jsem se na jízdu zručnosti /JZ a 30 cm- STYL.

Nejdřív JZ, Vandi opracovaná, nervní. Samozřejmě ještě ke všemu pařilo slunko, minimálně 35 stupňů, aspoň že jsem nesedlala vraníka, jinak bych se opekla!

JZ nebyla žádná sláva, spíš naopak. Už při opracování na kolbišti jsem měla pocit, že to spíš bude ostuda. Ale stejně jsme jely. Všichni, kdo Vandi alespoň trochu znají, ví, že nemá ráda kavalety. První úkol byly kavalety. Stály u nich ještě bedny, takže jakmile do nich někdo začal mluvit, Vandi se mohla zblázdnit. Vůbec se jí k těm divným tyčkám na zemi nechtělo. Ale nakonec je po chvíli přešla. Druhý úkol byl jít mezi sudy a zastavit a přehodit cosi. To už vůbec! Sudy blízko u sebe, otíraly se kobylce o břicho. Nakonec jsme to udělaly tak, že jsem to přehodila a nešly jsme mezi ně. To by bylo totiž na dlouho:/ Pak už to šlo rychle. Slalom, křížek a byl konec.

:) naše druhé závody. Foto by taťka :P

Trochu jsme se uklidnily, i když slučníko pražilo jen víc. Nervní šly na start, přitom Vandi se předváděla skvěle- nechtěla skákat ani přes t nejmenší křížky. Ale už nás volaly..

První křížek jsme zvládly, před druhým brkla, mě vylítly otěže a dělaly jsme navíc kolečko ( + 4 trestné body). Pak to vcelku šlo, ale vůbec se jí nechtělo. Skoky přelézala, chtěla vyhýbat.. Nebyl náš den. Při poslední překážkce stopla a po pár vteřinách hopsla, ale..

Dekorovačka:) foto by taťka

Byly jsme sice páté, ale asi z osmi jezdců a sedmi koní. Znáte ten pocit, kdy máte být šťastní, ale vlatně vás to štve? To jsem zrovna cítila. Žádná radost, uspokojení.. Spíš pocit znova! Šlo se domů..

Avšak, po závodech jsem byla s Vandičkou ve výběhu. To bylo to, co jsem potřebovala. Byla u mě, stála mi při boku. Když jsem chtěla odejít, šla se mnou úplně nahoru. Odmítala jít dál než na metr, já jí za to brečela do hřívy všechny problémy, drbala ji a ona stála a poslouchala. To bylo to, co jsem necítila na závodech ten den: přátelství, lásku a důvěru.
Kristy

Jeden (obyčejný) den (22.11.)

24. november 2012 at 11:05 | Kristy |  Den za dnem
Ráno vstát na sedmou do školy. Úu! Docela síla..
Při zemáku samozřejmě "lehkej testíček"- ták určitě! Hlavně že nad půlkou jsem měla pocit, že vytáhnu sešit a stejně budu řvát, že to tam nikde není napsaný! Mezitím 12 mých drahých spolužáků (kteří měli větší štígro než mi zbylí) zdrhaj kamsi na výstavu vážit králíky. Na nás šest zbylých čekala angličtina a matika, čeština a tělák ve formě koukání na fucal. Úžasnej den!

V polední pauze jsem pro změnu hned po obědě letěla do školy, hodit si fotky z informatiky na flešku, vzít recept, kterej jsem nechala ve skříňce, jelikož jsme měli po poledce praktičky.

Doma jen vzít Sisinku a rychle ven na půl hoďky. Cestou do trafiky, zbytečně, Jezdectví ještě nemaj.
Sísa mi udělala hroznou radost! Po hrozně dlouhý době lítala jak prdloň, vůbec se netáhla jak poslední dny. Chtěla si hrát, hrabala a běhala.. Konečně!
Pak zas rychle do školy, praktičky. S Míšou jsme se rozhodly na poslední chvíli pro broskvovou buchtu. Řekla bych, že sklidila úspěch. Po dlouhý době zas něco k jídlu :P

Doma jsem vzala dějepis a rychle k Eli, jelikož jsem ho zapomněla vzít do školy. Pak jen pobalit sakypaky a se ségrou směr Mejto bazéén:D


















http://www.turistik.cz/cz/kraje/pardubicky-kraj/okres-usti-nad-orlici/vysoke-myto/plavecky-bazen-vysoke-myto/galerie/
Hned co jsme dorazily do Mejta tak jsme se vydaly na plavečák. Hoďku jsme byly ve vodě, plavaly, blbly, potápěly.. Zas jednou jsem byla v pohodě, v klidu:)

Samozřejmě jsme si daly naši tradiční čokoládu a kafe, ve spěchu to do sebe hodily a ještě naběhly do Albertu něco k zubu:)
Vláčkem zase dom, přes už potemnnělý park a most, rychle k učení a realitě. Co se dá dělat? Den už končí, tak už snad nezbývá, než si přát, aby jich, takových bezstarostných, bylo jen víc a víc /*

Kristy

Sezona 2012 s Vandi ;* I.

16. november 2012 at 21:11 | Kristy |  Den za dnem
Přestala jsem skákat, vzdala se ambicí.. skončila v lese a přiběhla ke mě ona ♥

Co tak koukám, je teď asi móda si pomyslmě zakončit sezonu :-) Teď vážně: Asi pro mě v pravým smyslu ani nezačala. Kdybych se tehdy nezařekla, tak možná brečím, že už nevidím v kalendáři červeně napsaný den D!. Ale nebrečím, protože "kdyby" jsou chyby :) Avšak i tak, myslím, že by bylo správné, kdybych udělala pomyslný puntík za naší první SPOLEČNOU sezonou.
Ale ani potom, co si přečtete tento článek, nebudete vědět, kolik nás to stálo dřiny. Těch hodin v sedle, ale přece jen minimum strávené na jízdárně. Ty nekonečné minuty prosení, a přece jen mimo dosah překážek. Ty slíbená jablíčka, a přece ne za to, když skočí. My totiž v podstatě netrénovaly. Chyba nebyla ani v jízdárně (máme hezkou jízdárnu:), ani v trenérce a majitelce (je to ta samá paní a kdykoli jsem ji poprosila o trénink, kývla a šlo se). My nechtěly. Vandu to na jízdárně nebaví a všichni, kdo ji alespoň trochu znají, to vědí. Tak proč ji tam trápit? Ale taky jsem ji nestavěla na vyjížďce klacky pod nohy.. Zas nemůžu říct, že kdybychom netrénovaly, že bychom na nějaké závody mohly.. Ona totiž neskáče. Nebo přesněji: Skáče když chce, nebo když pozná, že ten nahoře ji nenechá vyhýbat.. Ale i když to sečtu, tak nebylo víc jak pět skokových tréninků (spíš tak tři..,) za celý rok.. Možná bych to měla vysvětlit od začátků :-)

Vlastně naše "sezona" začala už na Nový rok. Protože i přes varování, že Vandi neskáče, jsme něco zdolaly. A asi tam vznikl nápad, že by nám to mohlo klapat častěji.. vlastně tím vznikl pronájem. Vznikl skokami, kterých jsem se vzdala..Ú. Čtyřmi překážkami vznikl můj milovaný pronájem..

A pak Leona přinesla papír, jakožto startovní listinu na závody. Ze srandy jsem do toho koukla.. Aha, Plchovice. No, tam jsem nikdy nebyla.. Škoda..

Co není může být, řekl by básník. Ale já po čase na papír alá startovní listinu dávno zapomněla, tak i na závody, skákání, trénování.. Ale Leona ne.. Ta se zničehonic na vyjížďce zeptala, jestli už jsem si rozmyslela Plchovice. Rozmyslela?! :Oo

Ten den byl týden před Plchovicemi. Na vyjížďce jsem měla půjčeného Čamika a Leonča mi obratem nabídla náš první skokový trénink..

Klepala jsem se a měla strach.. Vandička to cítila a dělala si srandičky: Naskočit na nohy byl problém, přejít kavalety sebevražda,.. Já cítila potřebu ukázat, že ještě umím pracovat s koněm a jen se naklonila a pošeptala Vandičce kouzelnou formuli.. Věřte, nevěřte- splnila ji do tečky. Možná kvůli slíbené odměně, nebo mě nechtěla nechat ve štychu? Kdo ví..

Tedy, abych to vysvětlila: U prostřed byl křížek.. Vandi klusala- Stopla. Naklusala podruhé, rozcválala se, já to viděla černě..ale ona to JUMPla! A pak zas, znova a ještě jednou! Kolmáčky, malé oxerky, zvětšené křížky,.. Skoro vše bez problému! Bylo rozhodnuto: Jede se do Plchovic!

27.5. Jen se nadechnout a donutit v klidu vstát. Obléct, nachystat věci, učesat sebe i kobylku, hodit věci do přepravníku a jít si pro NI. I dozvědět se, že už hódně dlouho necestovala, tak nikdo neví, jestli naleze.. Nalezla! První ♥

Plchovice. Ú! Jsme tu! Načesat, přeleštit, nasedlat, nauzdit, převléct se a hurá do sedla! Vandička bujně trhala hlavou, řehtala a všemožně ukazovala, kdo je. Po lehkém opracování nás už volaly k prohlídce jízdy zručnosti (JZ).

Na kolbišti pěkně zlobila:) nesnáší kavalety a tam jich bylo požehnaně:). Slalomy, pár křížků.. Snad to zvládneme:)

Volali nás mezi posledníma. Vjely jsme tam a závod začal! Šlo to všechno mimo mě.. Možná jsem jen slyšela spadnout břevno v tak polovině závodu. Řinch! Chtěla jsem ho zvednout, nasednout a jet dál.. Byla to zbytečná chyba- jinak totiž bezchybně a hezký čas. No škoda, no! Ale na první start fajn, hezký, super,.. "Miluju tě Vandi!", šeptala jsem jen.
Na opracovišti jsme ji lehce rozhýbaly, počkaly na předělání na parkúr 40cm a vjely na kolbiště. Něco málo jsme skočily, bylo tam dost koní, blázinec. Kobylka roztěkaná, kde, kdo je. Nesoustředila se a tak jsme byly radči stranou.


Volaly nás předposlední. Pohladila jsem ji energicky po krku a poprosila, ať se chová slušně. Když jsme namířily na první překážku, věděla jsem, že je to kobylka mnoha tváří. Že je to bojovnice, ale nenechá se ovládat. Že jezdce podrží, ale stejně bude čekat, až bude ho bude moct napálit. Že je to prostě Vandička, a ať to skončí jak chce, už ukázala, že lítat umí.

V prvním kole bylo pár křížků, kolmáčků.. Zdoláno čistě, sice celé v klusu a jen pár metrů před skokem nechat rozběhnout, ale ČISTĚ!!! Náš první parkúr a ČISTĚ!! V druhém kole už byl i oxér, který nemá ráda. Ale než jsme k němu doběhly, už jsme měly na kontě 4 tr. body. Možná trestné body, ale pořád ne za odmítnutí. Schodit může každý:)


Poslední soutěž byla štafeta. Soutěžily jsme s druhým haflouškem ze stáje- s Vikym a Kájou. My si vzaly na starost s Vandi "zručnostní" část a oni "skokovou". Mezi těmi to fázemi bylo podání bičíku, jakožto štafety. Musím uznat, že všichni říkaly, že jsme si ji předaly nejlíp ze všech ;). Nebýt jedné chybičky na překážkách (Viki schodil), tak jsme se rvaly o mašle:) Ale něco na obranu Vikiho: On už na svém kontě v té době měl 2 zlaté mašle - byl nejrychlejší ze všech (dvakrát- v JZ i ve 40cm) a to i mezi A1/1! Takže poklona jemu;)

Shrnutí závodů
Já osobně jsem byla velmi spokojená:) Na naše první závody to byl mega úspěch, když si vzpomenu, že ona neskákala a já dobrý půl rok taky ;)

Pokračování v dalším článku!
Kristy

Vanda -> Vandička (HF)

15. november 2012 at 20:22 | Kristy |  Střepy (koňského) života
Ještě než Vám představím tu nejúžasnější blonďatou krasavici, které lidské oči mohly spatřit, chci podotknout, že toto je základní medajlonek. Vandička má svoji složku ( * ZDE * ) a tam je o ní více :-)
Vandička v celé své kráse ♥ foto by Anatas

15th November?

15. november 2012 at 19:32 | Kristy |  Den za dnem
Přes inzerát marně hledám, tvůj stín..
..bez konců, prostě nejde začít od začátku!
























http://www.project-baraka.com/cs/obrazy/kolaz/olejomalba/20157/autor-neuveden-p03--smutny-klaun/

S tím nejúžasnějším hříbátkem, které mě mohlo potkat ♥ S Tristym! Foto by Barča H.


S Vandičkou.. kobylkou, která mi zachránila život! Foto by Nikol N.


Pod nekonečnou oblohou

14. november 2012 at 19:18 | Kristy |  Pro večery pod peřinou

http://www.bux.cz/knihy/107797-pod-nekonecnou-oblohou.html

Obsah:
Árie žije v Lusku. Je to svět, kde nic není skutečné. Lidi mají svá "moudrooka", díky kterých se můžou dostat z Říše do Říše. Říše je lepší než skutečnost, řídí se lidé v Luskách. Árie žije jenom s pracovně vytíženou matkou, která si na ní najde čas jen tehdy, když jdou do opery a Árie zpívá. Její matka, Lumina, miluje zpěv. Pracuje v genetickém oboře a nebylo pro ní problém, než se Árie narodila, jí "dát dar" dobrého hlasu. Jenže Lumina odchází za prací z Lusku Snění do Lusku Blaženost- Árie zůstává sama. Je na matku nazlobená a proto se nechá unést myšlenkou tří kamarádů, že poruší pravidla jejich Lusku. Do problému zatáhne ještě svoji kamarádku a všech pět se jich vydá do ZEMĚ 6. Sundají si moudrooka a jdou se porozhlédnout. Árii se po chvíli nápad přestává líbit a lituje toho, že přistoupila. Vlastně doufala, že z kamaráda dostane něco o Blaženosti, protože spojení se jí před pár dny přestalo navazovat a ona byla bez kontaktu s matkou.
Rozhodne se kamarády poprosit, aby odešli. Ti mezitím rozdělají oheň. Árie ví, že je to velký prohřešek, proto se s kamarádkou dají na útěk, aby odešly zpět do Lusku, pryč od bláznivých kamarádů a ohně. Jenže ti je začnou s ohněm honit. Árie si rychle nasadí moudrooko zpět, aby měla do budoucnosti důkaz, že s ohněm nemá nic společného. Kluci je chytí, Árii vytrhnou násilím moudrooko, až spadne do bezvědomí. Árie jen cítí zápach ohně..

Ve skupince se objeví Divoch, Outsider. Svojí silou odtáhne Árii do bezpečí. Árie se později dozvídá, že přežila jediná.. Proč to udělal? Vždyť Divoši jsou proti Krtům..

Perry žije mezi svými. Mezi jeho lidmi drží prim jeho bratr. Už dávno by ho vyzval o boj Krvepána, ale pořád ho tím odrazuje jeho synovec Talon. Miluje ho nadevše a ví, že kdyby s bratrem prohrál, musel by odejít a kdyby vyhrál, musel by ho zabít. Nad jejich domy neustále plave éter- obloha s bouří uprostřed, která ničí úrodu, života a znemožňuje lovit. Perry bratra vyzývá, ať jdou jinam, že tady bude éter jen horší. Hadají se a Perry odchází. Chce najít jídlo a cesta ho dovede k ZEMI 6. Vnikne dovnitř a cítí kouř.. Pak jen vidí dívku a tři chlapce..Dívku zachrání a vrací se domů- kvůli synovci.

Druhý den se rozhodne, že vezme Talona na lov. Vidí, jak se zatahuje éter a tak se otáčí, že půjdou domů. Jenže v tu chvíli uvidí modré plavidlo vzduchem, které patří Krtům. Snaží se Talona ochránit, ale marně. Je jich hodně. Krti berou Talona a Perryho se snaží zabít. Perry přežije, ale Talon je pryč.
V táboře se s bratrem pohádá, ale slibuje, že Talona přivede zpět. Utíká pryč.

Při útěku najde dívku- Osadnici. Později mu poví, že je Árie a že potom, co jí lidé našli, musela do nemocnice a odtud k výslechu. Vyslýchal ji otec chlapce, který ji vytrhl moudrooko. Samozřejmě si myslel, že Árie může za jeho smrt. Poslal ji do Obchodu se smrtí- tedy do Perriho země. Ten ji zachránil život po druhé, když ji pomohl z éteru, který byl kolem nich.

Říká ji o Talonovi a ona jemu o matce. Perry chce, aby šla s ním za jeho přítelem, který moudrooko opraví a třeba mu ukáže, kde je Talon. Árie souhlasí. Potkávají Perryho přítele, který mu říká, že jeho sestra Liv zmizela. Roar (Perryho přítel) vysvětluje, že ji hledá. Souhlasí, že je vyprovodí do pevnosti, kde opraví moudrooko. Ke skupince se přidává i Uhlík, zvláštní, osiřelé, tiché dítě..

Na cestě do pevnosti poznají, jakou má Uhlík sílu, když se naštve a promění se v éter. Popálí Perrymu ruku a upadne do bezvědomí. Roar nese Uhlíka do pevnosti, odkud on utíká..

V pevnosti se Árie i Perry uzdraví z předešlých zdranění a moudrooko je po pár dnech spravené. Árie se dozvídá, že nahrávka o ohni tam stále je, a že je tam i zpráva od její matky. Její matka říká, že v Blaženosti dochází k éterovým bouřím a že je zničena většina Lusku. Přiznává, že Áriiným otcem je Divoch a dodává ke své práci, o kterou se Árie tolikrát zajímala a nikdy ji Lumina nic neřekla, že dělá pokusy na Outsidrech. Perry, který to slyší, je velmi otřesený. Je možné, že Lumina má Talora. Árie se pokouší navázat přes moudrooko spojení, ale je zablokovaná. Zkouší to i Perry, který se po mnoho pokusech dostává do Lusku. Nalézá tam Talora, který říká, že u něj byl otec. Že je spokojený. Že nechce, aby Perry odcházel, ale že ani nechce jít s nim..

Perry, Roar i Árie se vydávají na cestu. Nečekaně bojují o život, který jim zachrání Uhlík. Jenže je velmi slabý a nemocný a proto se vrací do pevnosti, kde nechávají i Roara, který je zraněný.
Cestou se Árie s Perrym sblíží. Mají se rádi přesto, že jsou z jiného světa. Árie v sobě cítí otce- díky němu přežila. Mají namířeno do Blaženosti, aby našla matku.

Do Blaženosti se dostanou. Vidí mrtvé, Árie má strach, aby mezi nimy nebyla matka. V převlečení se dostává do míst, kde dříve lidé pracovali. Samí mrtví, Árie je otřesená. Lumin spolupracovník ji pozná a přivede k matce. K mrtvé Lumině. Než se Árie vzpamatuje, tak přijdou lidé, kteří poznají, že je vykázaná. Vyhrožují: Buď najdi místo, kde není éter, nebo ublížíme Perrymu a Talonovi. Árie odchází hledat ono záhadné místo..

Mezitím se Perry vrací ke kmeni. Zjišťuje, že bratr Talona Krtům prodal, tak i Liv, jejich sestru. Perry chtěl být vždy Krvepánem- vůdcem kmenu. S bratrem bojují.. Perry vítězí.. dává bratrovi šanci žít, ale musí mu sloužit. Bratr slibuje, že bude, ale všichni cítí, že lže.. Perry je nucen zvednout nůž..

Árie hledá místo bez éteru. Najednou HO ucítí.. Běží.. Cítí, že běží taky. Padnou si do náruče a ona cítí, že je šťastná..

Konec 1. dílu

http://hanulla.blogspot.cz/2012/07/mam-precteno-pod-nekonecnou-oblohou.html


Ukázka:

Outsider vytáhl z kožené brašny plochý kámen a začal ostřit nůž. Árie ho sledovala koutkem oka. Měl široké dlaně a mohutné kosti. Přejížděl čepelí po hladkém povrchu stejnoměrnými, jistými pohyby. Kov svištěl v poklidném rytmu. Zvedla oči. V jemném plavém chmýří nad čelistí se zachytilo světlo. Porost na tvářích byla další věc, ta, kterou genetičtí inženýři odstranili. Outsiderovy ruce se zastavily. Zvedl pohled, oči se mu zeleně zableskly. Pak si sbalil věci a pokračovali v cestě.
Árie chtěla být opět sama sebou. Dívkou, která se v Říších honí za nejlepší hudbou a otravuje kamarády povídáním o hloupých tématech. Teď z ní byla dívka, která má místo bot přebaly knih. Dívka, která musí kráčet po kopcích s mlčícím Divochem, pokud chce přežít.
Vymyslela si melodii, která se hodila ke všemu strachu a bezmoci, které ukrývala ve svém nitru. Ta truchlivá, strašná melodie byla jejím tajemstvím, zpívala si jenom v duchu. Árie ten popěvek nenáviděla. Nenáviděla ho o to víc, že ho potřebovala. Přísahala, že až najde Luminu, ponechá tuhle svou ubohou stránku tady venku, kam patří. A pak už si ji nikdy znovu nezazpívá.
Té noci se vyčerpáním zhroutila dřív, než Outsider rozdělal oheň, zachumlaná v modré přikrývce z ovčího rouna. Položila si hlavu na jeho kožený vak, protože zjistila, že potřeba polštáře je větší než její strach ze špíny.
Nikdy v životě nezažila tolik bolesti jako teď. Nikdy nebyla tak unavená. Aspoň doufala, že je to únava. Doufala, že je jenom unavená a že se nestává obětí Obchodu se smrtí.

http://hrablik.blog.cz/1208/pod-nekonecnou-oblouhou


Ohodnocení:

Ze začátku jsem vůbec nechápala, o co jde. Nevěděla nic o Luskách, Krtech, moudrookách, pravidlech, éterech a vlastně všem:) Knížka začíná tak, že to spisovatelka bere jako samozřejmost, že víme. Upřímně do cca 50 strany jsem měla chuť knížku vrátit, jak mě "nebavila", ale pak se děj rozjel a nechtěla jsem přestat:) i když, někdy to bylo hodně "umělé", knížka je super:)

Knížce bych dala 4/ 5 hvězdiček

Další obsah knížky najdeš na: http://hanulla.blogspot.cz/2012/07/mam-precteno-pod-nekonecnou-oblohou.html

Tenhle je psán z mé hlavy, takže možná "zlehka" nesmyslně:)
Kristy

Po delší době :Oo

12. november 2012 at 19:45 | Kristy |  Den za dnem
Asi jsem chtěla začít, proč jsem tu tak dlouho nebyla..

Možná nebyl čas?
Možná nebyla nálada?
Možná všechno padá na hlavu?
Možná jen přemýšlím nad budoucností a přemítám o minulosti?
Možná jsem jen prdlá tvrdohlavá puberťačka, která všem musí ukázat svoji hrdost?
A možná to je všechno dohromady- třeba to tak má být! Já bych ale radči ten čas "před tím".


..Pyramidka součastného přemýšlení..

Vandička a já v létě ♥ - chci vrátit ČAS! foto by Nikol N.