Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

Začátek velkého začátku III.

24. september 2012 at 21:07 | Kristy |  Den za dnem
Leona pořádala v listopadu Hubert. Těšila jsem se týden dopředu! Sice jsem nevěděla koho pojedu, ale to mi nevadilo. Horší bylo, že já něvěděla, koho chci jet. Tak jsem to nechala Osudu, a dozvěděla se až ten den, jakou kobylku vlastně budu sedlat.

Haflouškové, Áda, Jackie a Meggi. Foto Anatas

Sedlala jsem blonďatou :-). S Áďou ji vyčistila, nasedlala a nauzdila. Ještě se pokoušela (vážně jen pokoušela!) dát kondicionér, ale jelikož mi nikdo neřekl, jak hodně ho nesnáší, tak to byl spíš úprk z boxu :-D. Pak jen seřadit -> slavnostní nástup na jízdárně a jede se!

Jelo nás 13, což na stájové poměry bylo/je obrovské číslo koní. Byla jsem dost vyděšená, kor když jsem se dozvěděla, že máme jet ve dvojicích a já už přece jen, Vandi poznala. Jet poslední, vedle Vikiho, nebude to, co asi bude chtít.

Vandička, foto Anatas

Dokud se šlo na silnici, tak to ještě šlo. Pak přišla louka, oříšek číslo jedna. Oříšek číslo dvě zněl, "Klus!" a oříšek číslo tři, "Dbejte, ať to vypadá hezky!", protože před námi/za námi jely dva vozy, kde se vezli diváci (rodiče, příbuzní, přátelé). Nebála jsem se zbytečně, i když bych Vandičce křivdila, kdybych řekla, že je to její ( naše?:-) vina. První totiž zdrhl Viki. Frnk a byl pryč. Vandička samozřejmě pádila za nim- kdo by zůstal vzadu sám, že? Tak jsme prostě předcválaly všechny koně, narazily Dajdě do půlek (jinak to nevystihnu xD), která po nás vykopla (strefila:/) a klusalo se dál. Jen jsme už neklusaly poslední vedle Vikiho, ale asi ve třetí lajně vedle Dajdy. Dajda, jakožto největší kůň ze stáje, měla obr kroky a Vandi vedle ní poklusávala rychlostí blesku. Ale užívala si to:-) a já s ní.

Vanda v celé své kráse, foto Anatas

Pak jsme dojely k písákům. Zdolávaly nerovnosti, já rozkepaná jak ratlík, ona jako profík. Tehdy jsem si poprvé začala uvědomovat, jak charakterní kobylku sedlám ♥ .

Potom už šla vyjížďka jako po másle, dojely jsme k cílovému úseku (centrum Radost) vystřídaly se, já předala Vandičku Ádě a sama si sedla na vůz.

Tak pro mě skončil můj první Hubert v sedle té úžasné zlatovlasé kobylky jménem Vanda.. ;*

Vandička :-) foto Anatas

Podzim se pomalu chýlil ke konci a přišla zima. Členů ve stáji na tu mrazivou dobu poměrně ubylo a já si často brávala koníčky pěkně na přeskáčku. Někdy jsem brávala Vandičku s Gvelou, jindy Vikiho s Čamikem a poměrně dost i Kessku. Svět byl krásnej, svět byl barevnej, koně suprový, lidi úžasný.. co víc si přát?

Haflouškové + Ádi zadek a kus Kylie :-) foto by Anatas

A byly tu Vánoce. Ráno jsem přijela do stáje a všimla si kolik, že nás tu najednou je. Leonča mi nabídla Gvelu. S radostí jsem přijala, tehdy jsem zrovna na ní neměla moc času a dlouho už jsem ji nesedlala. Těšila se, moc. V duchu si říkala, že to je 1:1 (Hubert s Vandi x Vánoční s Gvelou). :)

Vyjížďka byla super! Pokud si ještě pamatuju, tak všude byla břečka, já měla plné ruce práce, jelikož Gveluš chtěla dost dopředu, ale užily jsme si našeho soukromýho Ježíška suprově :-)

Gveluš! foto by Anatas

Začaly svátky a to, co k tomu patří. Objíždění po příbuzenstvu, ujídání cukroví, předávání dárečků, vztekání se nad váhou, rvaní se do rajtek, teplých rukavic, bund, šál a bot. Nikdo si ani nevšiml, že rok 2011 se chýlil ke konci. Pro nás koňáky to znamenalo jediný: Blíží se Novoroční vyjížďka a skok do Nového roku! Pro mě to bylo důležitější, než se mohlo zdát.

Kesska a Áda. Foto by Anatas

Ten den jsem si musela vybrat. Vybrat si koně, kterýho chci. A v tu chvíli jsem věděla, že Leona možná myslí jen na dnešek, ale já už si musela vybrat na pořád. Neříkala jsem, že už si na tu druhou nikdy nesednu, ale jedna bude muset být po půl roce první. Že jednu budu mít radči. A ten den jsem si během deseti vteřin musela vybrat. Vandička nebo Gveluška?

Vandička ve sněhu. Foto by Anatas

A já řekla "Vandičku!" A tehdy jsem se pro ni rozhodla. Že její blonďatou hřívu chci vidět častěji, ty upřímný oči každý den a toho celýho žlutýho koně učit na furt. Tak jsem si pro ni šla, i přes varování, že neskáče. Už mi to bylo jedno- já se rozhodla!

Vandička ♥ foto by Anatas

Ta vyjížďka najednou byla jiná, ona byla jiná, okolí bylo jiný. Takový jasnější, jistější a krásnější. Najednou se mi nezdála jako "nějaký kůň od nás ze stáje", ale ten nejhezčí, nejkrásnější a nejmilejší. Najednou to byla Vanda s velkým "V"!

Miláček, foto by Anatas



Po vyjížďce byl na jízdárně postaven křížek a kombinace ze tří skoků: křížek, kolmák, kolmák. Vše pod 50cm. Vandička prý nikdy moc neskákala a když už jo, tak vyhýbala..

Klusaly jsme ze koňmi. Stopla křížek. Jedeme znova, přelízá- přeskakuje. Na potřetí skáče. Kombinace? Čamik před námi se na to rozběhl rychle, ona zrychlila za ním. Na zmrzlém povrchu až moc rychle. Křížek skáče, kolmák po přemlouvání taky, druhý odmítá. Asi na potřetí pokus skáče oba. Leonča nás moc chválí, prý je to na ní obrovský výkon!

Šikulka :-) foto Anatas

Ve stáji nás ještě jednou chválí a slibuje, že to nebyly poslední skoky pro nás dvě.

2. ledna přichází nabídka: "Nechceš si vzít Vandičku do pronájmu?" Já bezeslov. Rodiče jsem vcelku dlouho přemlouvala, ale nakonec jsem směla přikývnout s radostným úsměvem. 4. ledna bylo vše zapečetěné a od února mi začal úžasný pronájem s MILOVANÝM koněm! ♥ a já věděla, že se rozhodla dobře.

Konec "Začátek velkého začátku"
Kristy
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement