Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

Začátek velkého začátku II.

21. september 2012 at 15:00 | Kristy |  Den za dnem
Snažím se zapomenout, nebo vzpomenout na dny, kdy jsem byla šťastná.
- napsala jsem pár dnů potom, co jsem začala jezdit na Dolní. Leony jsem si jako trenérky, majitelky i jako člověka vážila od prvních okamžiků, na holkách bylo vidět, že nějak odvařené z toho, že jsme tam, nejsou, možná jen Míša byla ráda. Vyzkoušela jsem si po pár týdnech sedlo Barušky, Vandičky, Kessky (Kismé- schodou neuvěřitelných náhod jsem znala její sestru), Gvely.. Všichni se k nám chovali na Dolním tak hezky, až jsme pocítili, že jsme konečně našli stáj, kde budeme šťastný.

Stáj Dolní Jeleni: foto by Anatas

Zavzpomínám na svoje první tréninky na DJ:
Úplně prvné trénink na jízdárně mě čekal ještě ten den, co jsem okusila Barčino sedlo. Směla jsem se vyhoupnout na tmavě hnědou, 20letou kobylku Kessku (Kissmé). Nejdřív na ní jela Eli, moc jim to šlo. Měli jsme jen klusat, protože dlouho stála, ( co jsem pochopila) ale Kessce se tak chtělo, že ji Leonča nechala pod Eli naskočit.

Kesska:-) foto by Nikol Novotná.

Pak jsem na ní šla já, vcelku vynervovaná, ale ráda. Nejlepší hláška byla: "Tak Kiki na Kiki- naskočte!" Tomu jsem se fakt smála, no:D. Ne, upřímně: Kobyla na myšlenku. Jeden z nejlepších přiježděných koní, na který jsem si směla sednout.

Kissmé: foto by Anatas

Další moje hodina na jízdárně patřila Gvele. Krásné, 12leté zrzce, která byla po úrazu. Dlouho necválala. Jaké ale bylo překvapení, když jsem si na ní sedla a ještě musela v kroku a v klusu pobázet:-) a pak zazněl povel "Nacválat!". Vylítla jak prdloň:-) Než mě začala vnímat uběhlo pár kol! Byla skvělá.. Užila jsem si to s ní- MOC! Chodily jsme kavalety a já začala chápat, že zas budu moct být šťastná. A že ta elegantní zrzka se mi vryje do srdíčka.

Gveluška:-) foto autor

Na svůj třetí trénink jsem se vyhoupla do sedla blonďatý potřeštěný kobylky- Vandičky:-) Trénink s ní byla vážně síla:P, uměla si pozlobit, házet hlavou, zastavit na místě, vyhnout kavalety, nebo se prostě otočit a utíkat pryč..
.. a přesto jsem ji začala mít šíleně ráda.

Blonďatá kráska. Foto by Anatas:-)

A já se začala těšit. Těšit z nadcházejících volných víkendů, cest na Dolní Jelení, na ježdění na těch úžasných tvorech v bandě přátelských lidí. Ale nebylo všechno růžový..
.. Jednou jsme se sešly ve stáji ve třech; Eli, Kája a já. Byl pracovní den a my dostaly svolení vytáhnout koně na louky. Já si vzala Vandi, Eli Vikiho a Kája Kessku. Všechno bylo v pohodě, než jsme naklusaly. Keska se šíleně řítila dopředu a Kája byla bezmocná. Než jsme stačily zasáhnout, nechala Káju v příkopě a běžela na silnici. Největší průšvih byl, že byla březí..


Kesska;) foto by Eli Kaňková

Chytly jsme ji a odvedly do stáje. Nikdy se nedozvíme, jestli za to můžeme my, ale Kesska o necelý půl rok potratila.

Ale já začala zase žít! Těšit se z maličkostí a být ráda, že jsem se překonala a znovu se vyhoupla do sedla! Stálo to za to. Vyjížďky o víkendech s Leonou neměly chybu..

Často jsem brávala ven Vandičku. Měla jsem ráda tu potrhlou kobylku, která všem musela dokazovat, že se nenechá ovládat:-), ale než se unavila, tak se o příjemných, relaxačních vyjížďkách nemohlo mluvit. Všem se rvala do zadku, neustále poskakovala, doklusávala, snažila se všechny předběhnout a mě nechat na zemi. Ale pokaždý jsem se těšila:-) Na to, až zase naskočíme a ona se bude snažit dobíhat po celou dobu větší koně.

Vandička- kůň, který nikdy nepřestane bojovat. Foto by Anatas

Leona mi dost půjčovala i Gvelu. S ní vyjížďky byly úžasný! Nikdy neměla dost, vždycky chtěla dopředu, chtěla dopředu, předehnat všechny a i pak se hnát s větrem o život ;* Byl to jako nevylítaný angličák, který se vezme na dráhu. Místo koně máte najednou pod zadkem raketu, která jen letí. A vám doopravdy příjde, že si hrajete s větrem o život!

Gvela. Ryzka, která svým charakterem umí chytit za srdce. Foto autor

A já někdy přemítala, na kterou chodím radči. A vždy si řekla, že mám ráda obě, každou svým způsobem. Že mám prostě ráda Vandičku i Gvelu. Obě, stejně. A jednou se mě zeptala i Martina: "Kterou z nich máš raději?" "Každou svým způsobem." A byla to pravda.

Nastala doba, kdy jsem věděla, že se budu muset dívat na ostatní, jak se vyhoupávají do sedel a mě nechávají stát ve stáji. Prostě jsem neměla peníze na ježdění. A jednou všichni odjeli, ale ve stáji zůstal Viki (nevím proč, možná na něm jel někdo na jízdárně předtím). A já s ním blbla -> zkoušela ohýbání, dávání nohou.. Jako tehdy s Borůvkou a Tristym.. a tehdy věděla, že už jsem to na sto% překonala, a že už u koní zůstanu.
Viki a Nomik. Foto Ananas

Pokračování příště :-)
Kristy
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement