Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

September 2012

Out! With Sisi and Bára ♥

26. september 2012 at 21:28 | Kristy |  Den za dnem
Yes! Or no?
Nejsem fanda do angličtiny, takže zase všechno po starym:-)


Barunka v Pelinách ; foto autor

Dneska jsme vyrazily ve třech na procházku.

Pěkně jsme si prošly Peliny, do té doby už Sisi byla na volno, Barča se až na loukách dočkala vytoužené svobody. Celou dobu vrtěla ocasem a lítala jak prdloň:-).


Jakmile uviděla vodu, klacek, hop a už jsem ji neviděla;P. Ne, vážně, byly obě moc hodný:-)
Obě se pod skálama pěkně v čemsi vyválely (Barunka pak krásně smrděla) a pokračovaly jsme přes můstek dál. Vylezly jsme na skály a zahučely (pro změnu) na louku.


Miláček! foto by autor

Sice už na ní bylo zaseto, ale obešly jsme si ji pěkně celou. Holky si krásně zalítaly, já zavzpomínala na starý dobrý časy a pak pěkně z kopečka dolu, kolem fary, náměstí necháváme za sebou, Barunka přeskakuje lavičky, stojany na kola a odpaďáky a už se řítíme domů :-)

Tak ať packy nebolí ;-)
Kristy


Holky moje;* foto by autor

Viktor-> Viki (HF)

25. september 2012 at 18:56 | Kristy |  Vzpomínky na jednu kapitolu


Vikoušek :-) foto autor

hhhhViktorfffffh
Pohlavívalach
PlemenoHafling
Narozen11.6.97
Barvasv. ryzák
OtecMadit
MatkaVerunka
-> Viki:-)

Viki (2011) foto Anatas

Vikoušek. Je to kluk pro naše nejmladší, začínající. I když mu vůbec nebudu křivdit, když řeknu, že si taky umí vyhodit z kopýtka. S "nejstaršíma" holkama objížděl závody a sklízel ty nejlepší úspěchy i mezi většími koňmi (např., Barely rok 2011 = 1. místo i mezi A1/1, na parkúrkách do 60cm sklízí většinou první místa).

Na tréninku :-) foto by Nikol

Mezi jeho velké zlozvyky patří klkání, oždibování a hrabání nohama. Mezi jeho velké plusy patří, že jezdce umí vždy podržet, je to velký dřív a flegmatik v jednom.

Váleníčko :-) foto by Anatas

A můj názor na něj? S Vikouškem jsme si moc ze začátku nesedli, ale od jednoho dne, kdy si zahrál na hrdinu jsem změnila názor. Je to moc milý poník, který by se hrdinou vážně nazývat měl. Já sama jsem jeho sedla zkusila asi 20x. Z toho jednou jsme lítali nad překážkama a jednou plavali v rybníku, jinak jsem ho brávala do lesa:-)

Ve vodě! Spolu:-) foto by Nikol


.. blonďák se srdcem na místě!

Kristy

Pravý hafling ♥ Foto by Anatas

New day, new chances ♪

25. september 2012 at 18:30 | Kristy |  Vzpomínky na jednu kapitolu
Všechno má svoje mouchy..
.. i plusy :-)
Teď jde o to, najít to, kde převažuje spíš to druhé ;)

Krásná, užásná, nepřekonatelná rodinná stáj nedaleko města, kde bydlím. Úžasní koně, milí lidé.. co víc si přát?

Verstík, Viki a část Čamika :-) foto by Anatas

Chtěla jsem jen zabrousit na fotky: Většina fotek je od Anatas (dvorní fotografka:-)), nebo Nikol N. ( moje kamarádka) bo mě:-) zdroje uvádím (nebo se snažím?:D).

Blbé řeči si nechte. Tak ať se miláčkové líbí:-)

A Vandičin medajlonek najdete v její rubrice :-) ♥

Kristy

Začátek velkého začátku III.

24. september 2012 at 21:07 | Kristy |  Den za dnem
Leona pořádala v listopadu Hubert. Těšila jsem se týden dopředu! Sice jsem nevěděla koho pojedu, ale to mi nevadilo. Horší bylo, že já něvěděla, koho chci jet. Tak jsem to nechala Osudu, a dozvěděla se až ten den, jakou kobylku vlastně budu sedlat.

Haflouškové, Áda, Jackie a Meggi. Foto Anatas

Sedlala jsem blonďatou :-). S Áďou ji vyčistila, nasedlala a nauzdila. Ještě se pokoušela (vážně jen pokoušela!) dát kondicionér, ale jelikož mi nikdo neřekl, jak hodně ho nesnáší, tak to byl spíš úprk z boxu :-D. Pak jen seřadit -> slavnostní nástup na jízdárně a jede se!

Jelo nás 13, což na stájové poměry bylo/je obrovské číslo koní. Byla jsem dost vyděšená, kor když jsem se dozvěděla, že máme jet ve dvojicích a já už přece jen, Vandi poznala. Jet poslední, vedle Vikiho, nebude to, co asi bude chtít.

Vandička, foto Anatas

Dokud se šlo na silnici, tak to ještě šlo. Pak přišla louka, oříšek číslo jedna. Oříšek číslo dvě zněl, "Klus!" a oříšek číslo tři, "Dbejte, ať to vypadá hezky!", protože před námi/za námi jely dva vozy, kde se vezli diváci (rodiče, příbuzní, přátelé). Nebála jsem se zbytečně, i když bych Vandičce křivdila, kdybych řekla, že je to její ( naše?:-) vina. První totiž zdrhl Viki. Frnk a byl pryč. Vandička samozřejmě pádila za nim- kdo by zůstal vzadu sám, že? Tak jsme prostě předcválaly všechny koně, narazily Dajdě do půlek (jinak to nevystihnu xD), která po nás vykopla (strefila:/) a klusalo se dál. Jen jsme už neklusaly poslední vedle Vikiho, ale asi ve třetí lajně vedle Dajdy. Dajda, jakožto největší kůň ze stáje, měla obr kroky a Vandi vedle ní poklusávala rychlostí blesku. Ale užívala si to:-) a já s ní.

Vanda v celé své kráse, foto Anatas

Pak jsme dojely k písákům. Zdolávaly nerovnosti, já rozkepaná jak ratlík, ona jako profík. Tehdy jsem si poprvé začala uvědomovat, jak charakterní kobylku sedlám ♥ .

Potom už šla vyjížďka jako po másle, dojely jsme k cílovému úseku (centrum Radost) vystřídaly se, já předala Vandičku Ádě a sama si sedla na vůz.

Tak pro mě skončil můj první Hubert v sedle té úžasné zlatovlasé kobylky jménem Vanda.. ;*

Vandička :-) foto Anatas

Podzim se pomalu chýlil ke konci a přišla zima. Členů ve stáji na tu mrazivou dobu poměrně ubylo a já si často brávala koníčky pěkně na přeskáčku. Někdy jsem brávala Vandičku s Gvelou, jindy Vikiho s Čamikem a poměrně dost i Kessku. Svět byl krásnej, svět byl barevnej, koně suprový, lidi úžasný.. co víc si přát?

Haflouškové + Ádi zadek a kus Kylie :-) foto by Anatas

A byly tu Vánoce. Ráno jsem přijela do stáje a všimla si kolik, že nás tu najednou je. Leonča mi nabídla Gvelu. S radostí jsem přijala, tehdy jsem zrovna na ní neměla moc času a dlouho už jsem ji nesedlala. Těšila se, moc. V duchu si říkala, že to je 1:1 (Hubert s Vandi x Vánoční s Gvelou). :)

Vyjížďka byla super! Pokud si ještě pamatuju, tak všude byla břečka, já měla plné ruce práce, jelikož Gveluš chtěla dost dopředu, ale užily jsme si našeho soukromýho Ježíška suprově :-)

Gveluš! foto by Anatas

Začaly svátky a to, co k tomu patří. Objíždění po příbuzenstvu, ujídání cukroví, předávání dárečků, vztekání se nad váhou, rvaní se do rajtek, teplých rukavic, bund, šál a bot. Nikdo si ani nevšiml, že rok 2011 se chýlil ke konci. Pro nás koňáky to znamenalo jediný: Blíží se Novoroční vyjížďka a skok do Nového roku! Pro mě to bylo důležitější, než se mohlo zdát.

Kesska a Áda. Foto by Anatas

Ten den jsem si musela vybrat. Vybrat si koně, kterýho chci. A v tu chvíli jsem věděla, že Leona možná myslí jen na dnešek, ale já už si musela vybrat na pořád. Neříkala jsem, že už si na tu druhou nikdy nesednu, ale jedna bude muset být po půl roce první. Že jednu budu mít radči. A ten den jsem si během deseti vteřin musela vybrat. Vandička nebo Gveluška?

Vandička ve sněhu. Foto by Anatas

A já řekla "Vandičku!" A tehdy jsem se pro ni rozhodla. Že její blonďatou hřívu chci vidět častěji, ty upřímný oči každý den a toho celýho žlutýho koně učit na furt. Tak jsem si pro ni šla, i přes varování, že neskáče. Už mi to bylo jedno- já se rozhodla!

Vandička ♥ foto by Anatas

Ta vyjížďka najednou byla jiná, ona byla jiná, okolí bylo jiný. Takový jasnější, jistější a krásnější. Najednou se mi nezdála jako "nějaký kůň od nás ze stáje", ale ten nejhezčí, nejkrásnější a nejmilejší. Najednou to byla Vanda s velkým "V"!

Miláček, foto by Anatas



Po vyjížďce byl na jízdárně postaven křížek a kombinace ze tří skoků: křížek, kolmák, kolmák. Vše pod 50cm. Vandička prý nikdy moc neskákala a když už jo, tak vyhýbala..

Klusaly jsme ze koňmi. Stopla křížek. Jedeme znova, přelízá- přeskakuje. Na potřetí skáče. Kombinace? Čamik před námi se na to rozběhl rychle, ona zrychlila za ním. Na zmrzlém povrchu až moc rychle. Křížek skáče, kolmák po přemlouvání taky, druhý odmítá. Asi na potřetí pokus skáče oba. Leonča nás moc chválí, prý je to na ní obrovský výkon!

Šikulka :-) foto Anatas

Ve stáji nás ještě jednou chválí a slibuje, že to nebyly poslední skoky pro nás dvě.

2. ledna přichází nabídka: "Nechceš si vzít Vandičku do pronájmu?" Já bezeslov. Rodiče jsem vcelku dlouho přemlouvala, ale nakonec jsem směla přikývnout s radostným úsměvem. 4. ledna bylo vše zapečetěné a od února mi začal úžasný pronájem s MILOVANÝM koněm! ♥ a já věděla, že se rozhodla dobře.

Konec "Začátek velkého začátku"
Kristy

Začátek velkého začátku II.

21. september 2012 at 15:00 | Kristy |  Den za dnem
Snažím se zapomenout, nebo vzpomenout na dny, kdy jsem byla šťastná.
- napsala jsem pár dnů potom, co jsem začala jezdit na Dolní. Leony jsem si jako trenérky, majitelky i jako člověka vážila od prvních okamžiků, na holkách bylo vidět, že nějak odvařené z toho, že jsme tam, nejsou, možná jen Míša byla ráda. Vyzkoušela jsem si po pár týdnech sedlo Barušky, Vandičky, Kessky (Kismé- schodou neuvěřitelných náhod jsem znala její sestru), Gvely.. Všichni se k nám chovali na Dolním tak hezky, až jsme pocítili, že jsme konečně našli stáj, kde budeme šťastný.

Stáj Dolní Jeleni: foto by Anatas

Zavzpomínám na svoje první tréninky na DJ:
Úplně prvné trénink na jízdárně mě čekal ještě ten den, co jsem okusila Barčino sedlo. Směla jsem se vyhoupnout na tmavě hnědou, 20letou kobylku Kessku (Kissmé). Nejdřív na ní jela Eli, moc jim to šlo. Měli jsme jen klusat, protože dlouho stála, ( co jsem pochopila) ale Kessce se tak chtělo, že ji Leonča nechala pod Eli naskočit.

Kesska:-) foto by Nikol Novotná.

Pak jsem na ní šla já, vcelku vynervovaná, ale ráda. Nejlepší hláška byla: "Tak Kiki na Kiki- naskočte!" Tomu jsem se fakt smála, no:D. Ne, upřímně: Kobyla na myšlenku. Jeden z nejlepších přiježděných koní, na který jsem si směla sednout.

Kissmé: foto by Anatas

Další moje hodina na jízdárně patřila Gvele. Krásné, 12leté zrzce, která byla po úrazu. Dlouho necválala. Jaké ale bylo překvapení, když jsem si na ní sedla a ještě musela v kroku a v klusu pobázet:-) a pak zazněl povel "Nacválat!". Vylítla jak prdloň:-) Než mě začala vnímat uběhlo pár kol! Byla skvělá.. Užila jsem si to s ní- MOC! Chodily jsme kavalety a já začala chápat, že zas budu moct být šťastná. A že ta elegantní zrzka se mi vryje do srdíčka.

Gveluška:-) foto autor

Na svůj třetí trénink jsem se vyhoupla do sedla blonďatý potřeštěný kobylky- Vandičky:-) Trénink s ní byla vážně síla:P, uměla si pozlobit, házet hlavou, zastavit na místě, vyhnout kavalety, nebo se prostě otočit a utíkat pryč..
.. a přesto jsem ji začala mít šíleně ráda.

Blonďatá kráska. Foto by Anatas:-)

A já se začala těšit. Těšit z nadcházejících volných víkendů, cest na Dolní Jelení, na ježdění na těch úžasných tvorech v bandě přátelských lidí. Ale nebylo všechno růžový..
.. Jednou jsme se sešly ve stáji ve třech; Eli, Kája a já. Byl pracovní den a my dostaly svolení vytáhnout koně na louky. Já si vzala Vandi, Eli Vikiho a Kája Kessku. Všechno bylo v pohodě, než jsme naklusaly. Keska se šíleně řítila dopředu a Kája byla bezmocná. Než jsme stačily zasáhnout, nechala Káju v příkopě a běžela na silnici. Největší průšvih byl, že byla březí..


Kesska;) foto by Eli Kaňková

Chytly jsme ji a odvedly do stáje. Nikdy se nedozvíme, jestli za to můžeme my, ale Kesska o necelý půl rok potratila.

Ale já začala zase žít! Těšit se z maličkostí a být ráda, že jsem se překonala a znovu se vyhoupla do sedla! Stálo to za to. Vyjížďky o víkendech s Leonou neměly chybu..

Často jsem brávala ven Vandičku. Měla jsem ráda tu potrhlou kobylku, která všem musela dokazovat, že se nenechá ovládat:-), ale než se unavila, tak se o příjemných, relaxačních vyjížďkách nemohlo mluvit. Všem se rvala do zadku, neustále poskakovala, doklusávala, snažila se všechny předběhnout a mě nechat na zemi. Ale pokaždý jsem se těšila:-) Na to, až zase naskočíme a ona se bude snažit dobíhat po celou dobu větší koně.

Vandička- kůň, který nikdy nepřestane bojovat. Foto by Anatas

Leona mi dost půjčovala i Gvelu. S ní vyjížďky byly úžasný! Nikdy neměla dost, vždycky chtěla dopředu, chtěla dopředu, předehnat všechny a i pak se hnát s větrem o život ;* Byl to jako nevylítaný angličák, který se vezme na dráhu. Místo koně máte najednou pod zadkem raketu, která jen letí. A vám doopravdy příjde, že si hrajete s větrem o život!

Gvela. Ryzka, která svým charakterem umí chytit za srdce. Foto autor

A já někdy přemítala, na kterou chodím radči. A vždy si řekla, že mám ráda obě, každou svým způsobem. Že mám prostě ráda Vandičku i Gvelu. Obě, stejně. A jednou se mě zeptala i Martina: "Kterou z nich máš raději?" "Každou svým způsobem." A byla to pravda.

Nastala doba, kdy jsem věděla, že se budu muset dívat na ostatní, jak se vyhoupávají do sedel a mě nechávají stát ve stáji. Prostě jsem neměla peníze na ježdění. A jednou všichni odjeli, ale ve stáji zůstal Viki (nevím proč, možná na něm jel někdo na jízdárně předtím). A já s ním blbla -> zkoušela ohýbání, dávání nohou.. Jako tehdy s Borůvkou a Tristym.. a tehdy věděla, že už jsem to na sto% překonala, a že už u koní zůstanu.
Viki a Nomik. Foto Ananas

Pokračování příště :-)
Kristy

Začátek velkého začátku I.

20. september 2012 at 19:44 | Kristy |  Den za dnem
Byla jsem úplně zničená. Ne, už nechci žít. Vzdávám to! Skočím. Podívala jsem se vedle sebe. Seděla tam moje tehdy 3roční černá fenka Sisi. Její hnědé oči se do mě zapichovaly a já se nadechla. Budu tu- kvůli ní. Ale přece jenom.. Už nikdy nic nebude jako dřív!

foto autor,: na fotce moje fenka Sisi


Po 14 dnech jsem chtě nechtě musela jet na farmu. S kamarádkou jsme se shodly, že skončíme. Ani jedna už jsme neměly proč jezdit těch 100 kilometrů. A jak jsme si řekly, tak udělaly. Na začátku listopadu jsme byly "volné". A už se byly podívat na koníky na Dolní Jelení. Já si byla jistá, že tam budu jezdit jen na "ježdění" že už nikdy k žádnému koni nepřilnu- protože už jsem věděla, jak hrozně to bolí, když pak zasáhne Osud. Majitelka vypadala příjemně, stáje se mě líbily a i jeden koník.. Paní, mě poučila, že je to její miláček a jmenuje se Čamuko -> Čamik (ČT, tento rok 12tiletý). Krásný strakáček.

Čamik, foto ke stažení na našich stránkách jezdecké stáje,: foto Anatas


Byla jsem zvyklá přes týden myslet jen na jedno- na to, kdy nám zazvoní v pátek odpoledne, já vylítnu a poletím na vlak s přeplněnou krosnou, pojedu 2 hodiny, do kopečka vyběhnu tři kiláky a uvidím HO..
..Ale teď? Začala jsem se pořádně učit, chtěla jsem chodit na horolezectví, na plno se věnovat Sisi, ( která z toho byla potom už i otrávená:-)) a koně mít prostě už jen jako bokovku. Jak hrozně jsem se spletla!

foto autor,: na fotce moje fenka Sisi- otrávená neustálou prací:-)

Pamatuji na první den ve stáji- byl tam kovář a my držely koně. Na nás s kamarádkou vyšli dva haflouškové (haflingové). Jedna kobylka (Vanda -> Vandička) a jeden valášek (Viktor-> Viki). Na uchování památky jsem se od Vikiho držela dál a držela všechny 4kopýtka Vandičky (záda mě bolela ještě měsíc:-)). Byla slíbená za odměnu vyjížďka, ale pršelo..

Haflouškové :-) foto by Anatas

Druhý den jsme přijely na domluvenou hodinu, pomohly udělat boxy a chystaly se na vyjížďku, aby si naše nová vedoucí- Leonča, dozvěděla, jak to s náma po jezdecku vypadá. Bylo nás tam jako dětí dost a proto rozhodla, že hafloušky dostanou mladší. Pamatuji, jak jsme stály s kamarádkou Eliškou -> Elčou v boxe u kobylky Báry (Barbory) a čistily ji. Pak přišla Leona a ptala se, kdo si ji vezme. Já přikývla.. Říkala jsem si, 20letá kobyla, to snad nebude žádná ostuda.. Pak její majitelka- Maruška, přinesla sedlo. Do té doby jsem jezdila pouze anglii.. sedlo bylo westernové. Hrklo ve mě!

Barunka- tank! :-) foto by Anatas

Bára byla obrovská, o to větší, když jsem na ni lezla. Měla jsem nakázáno jet na volné otěži, mezi posledními. Z vyjížďky si pamatuji už jen ( je to už vzpomínka okolo roku stará), jak jsem se snažila nechat ji klusat na volný otěži a přitom cítila jak jsem bezmocná. Ale zvládly jsme to:-) Díkybohu se jen klusalo! Viděla jsem, jak menší holčička zápasí s Vandičkou, která nás vesele předbíhala. Bujně trhala hlavou a já nechtěla věřit jejímu věku.. Barčinýmu taky ne.. Když jsem slejzala, měla jsem ruce dvakrát delší :-)

Barunka- úžasný koník :-) foto by Anatas

Ve stáji jsem ji jen těžce děkovala, kdyby chtěla, tak by si o mě celá stáj myslela, že nepoznám předek od zadku koně:-) Dlužím jí za to neustálý dík.

Za týden jsme se zase sešly ve stájích. Na ten den NIKDY nezapomenu. Na pořadu byla další vyjížďka.. a že jsme to prý minule zvládly tak cvalová. Leonča nám řekla, ať si s Elčou rozdělíme hafloušky. A já řekla, že Vandu, Eli to bylo jedno.
Po práci jsme to říkaly Leonče, byla u toho Maruška. Když jsem řekla, že chci Vandu, ptala se proč? A já jen, že radči jezdím kobylky. A tak jsem ji dostala.
Čištění probíhalo v pořádku, Vandička byla slušně vychovaná a po pár jasných ne, jsem ji klidně mohla odvázat a věřit, že bude stát a ne pochodovat po boxe. Pak jsme šly pro sedla a Leona prohlásila něco, jako že kvůli sedlům, aby Elče bylo, tak si má vzít Vandino ( že je větší). A my v tu chvíli nevěděly, jestli myslí abychom si prohodily koně, nebo jen sedla ( nevíme to dodnes). A já prosila Elču, ať dělá, že jsme to přeslechly..
.. a tak jsme vyjely!

Vandička. Foto by Anatas

Moc už si na tu vyjížďku nepamatuji, jen vím, že nás jelo šíleně moc. Myslela jsem si, že Vandi zvládnu levou zadní- přece jen, v podstatě poník, ne? Jaké bylo mé překvapení, když celý krok jsem ji musela držet, v klusu mi jednou předběhla koně (!) a ve cvalu jsem ani nevěřila, že to zvládnu. A to jsem jezdila angličáky na louky a haflingerku do lesa jsem nezvládala:-) Ta kobylka mi tu vyjížďku ukázala, že JÍ zcela nezajímá, co chce člověk, že záleží jen na tom, co chce ona.

Vandička- temperamentní kobylka, kterou už ze srdce nesmažu. Foto by Anatas

Ale přesto jsem ten večer odjížděla s pocitem, že už vím svého oblíbeného koníka. Že už přitom kováním mi přirostla k srdci.. že po obrovské Báře bylo příjemné čistit Vandičinu srst, že se mě líbil její krok, temperament a osobnost. Že už jsem věděla, koho chci PŘÍŠTĚ. Už jsem věděla, že chci "PŘÍŠTĚ".

Nekončíme! Čekejte na další část.
Kristy :-)

Rychlý přehled aneb co se tu dočteš?

20. september 2012 at 18:46 | Kristy |  Všechno a vlastně nic
Ahoj,
chtěla jsem Vás všechny pozdravit z adminovy židle:-)
Jsem Kristy a tenhle blog bude u mých dvou nejlepších přátelích- o fence Sisi ( FB, 4 roky) a kobylce Vandě (HF, 18 let).
Články, fotky, ankety a všechno ostatní se bude týkat převážně jich, jelikož je to blog o nich ;*.

Desetaro podle Kristy?

• Všechny reklamy bez milosti MAŽU!
• O "SB" nemám zájem!
• Svoje protivné komentáře si nech!
• Ráda si pokecám s kýmkoli o nějakých normálních tématech :P
• Jsem ráda že navštěvuješ můj blog :-)
• Nehrejte si na anonymi se statečnými řečmi ;)
• Záporné komentáře (NE)mažu :D
• Za upřímnou kritiku, pochvalu a rady jsem ráda!
• Chovej se slušně -> debily blokuju :-)
• Příjemný čteníčko x)

Kristy