Zanechávám za sebou stopy, stačí hledat.

Dieta je nejhorší kuchař

6. november 2018 at 16:15 | Chriss |  Psáno pod mým jménem
Den první:

Ráno jsem si připravila snídani a než jsem si všimla, že snídám, tak jsem ji měla pryč. No nic. Kafe se dvěma lžičkama cukru zalitý mlíkem sem si neodpustila a pochybuju, že někdy budu schopná to udělat. Nevadí.
Oběd mně udělal radost. Vážně skvělej. Jasmínová rejže s rubi nudličkama po indicku. Škoda, že sem si nemohla přidat. Ale nemohla no.
Nějak jsem v rámci mí přípravy a samotnýho cvičení na fakultě zapomněla svačinovat.
Když jsem konečně přišla domů, tak jsem se donutila sníst porci lilku, kterej se schovával od minulýho tejdne v mrazáku. Mňamina, vážně. Lilek v jedný misce s pórkem a rozbředlýma jáhlama.
Nějak jsem se nemohla popasovat s tím, že by to mělo bejt všechno, co svýmu žaludku dopřeju. Naštěstí jsem nebyla na nákupu, takže moc možností jak se docpat jsem neměla. S lítostí jsem se smířila s tím, že to můžu tak akorát zakončit kefírem. Nízkotučným, jak jinak.
Udělala jsem dobře, kdybych si nedala ten kefír, tak bych večer podlehla. Byla v plánu hospoda, kde jsem si minule (když jsem samozřejmě ještě nedržela žádnou další pošahanou redukci svý hmotnosti) chtěla dát jídlo, ale nakonec nedala, protože bych byla jediná a bylo by mě trapný se cpát sama. Takže tentokrát se přede mnou tkvěly takový mňamózní věci jako cibulový sýrový kroužky se spoustama omáček, hranolky, smažený sejry a tak. Čichat ty vůně bylo vážně hard. Navíc jsem si nedala pivo, protože po něm většinou mám obrovskej bachor. Takže vínko. A odmítání těch dobrot, který na mě pořád mávaly.
Nejdeš běhat? smál se V. Nejdu. Říkala sem že budu chodit, ale pro začátek stačí jít pěšky z hospody. Je to kus. Cestou sem trochu vystřízlivěla a ještě ušetřila za šalinu. Krásná práce.
Tak jsem to zvládla. První den zdárně za mnou. Nálada zatím vcelku bojovná. Ať chvíli vydrží!

Den druhej:

Drobná snídaňka a blahodárný kafe. Aspoň nějaká potěcha mi zůstala.
Na fakultu se mnou putovala flaška, kterou jsem si předsevzela vypít až do dna, a mini sváča v podobě půl jabka, pár hrozniček vína a mandarinka (všechno nakrájený v sexy skleněný zavařovačce). Tu jsem snědla (teda sváču, ne sklenici). I tak mi během přednášky protestoval hlasitě žaludek, že je to málo. Naštěstí nás tam bylo vcelku dost, takže to nebylo tak nápadný.
K obědu byla čočka, ke který se podával chleba. Nějak mi nedošlo, že se vlastně vyhýbám pečivu, takže PŘÍŠTĚ budu muset poprosit o rejži. No dneska jsem to snědla. Přece ten chleba nevyhodim žejo.
Za přežitou školu jsem si doma dala houbovou polívku a k tomu suchary. Šlo to. Ale ještě bych si něco dala..
Kafe. Další hrnek je ve mně, nevím kolikátej dneska už.
Moje dnešní předsevzetí je se za dvě hodinu zvednout a jít si zaběhat na ovál před kolej. A za odměnu se nalejt kefírem. Tak sem zvědavá, v jaký části začnu přemejšlet jestli den a půl snažení se o změnu není dost.
EDIT: Splněno. Sem na sebe vážně hrdá. 20 kol done.

Den třetí:

Když jsem viděla tu snídani tak jsem slyšela jak srdce brečí. Už mě nezabíjí jen ranní vstávání, ale i poloprázdná miska.
Jo, když je člověk línej jít do obchodu a do školy si na dopoledne vezme jen jabko. Ale bylo velký, tak jsem brečela potichu.
V jídelně asi slyšeli o mých pokusech shodit, protože jediný veg nesladký jídlo byl salát. Těstovinovej s balkánem. Nebylo by to tak špatný, kdyby neměl bejt de facto i zejtra. S drobnou změnou (Řecký zeleninový salát s balkánem). Dneska jsem to zvládla, zejtra si budu hrát na kuchtíka. Zeleninovej limit splněnej.
Nějak se mi nechtělo dojídat ten supr čupr lilek. Navíc sem si říkala, že po takovym light obědu si můžu dát o to mňamóznější véču. A jelikož teď fakt dost cvičim (dneska se opět chystám jít běhat), tak potřebuju nějaký ty proteiny. Takže dva tvarohy s kokosem a kakaem. A banánem. Což je vlastně vymakanější verze toho, čeho sem se tu cpala, což byly čokoládový lupínky zalitý mlíkem a aspoň dvakrát přidaný. Takže pokrok.
Plán na večer? Běh (dneska jen 15 koleček), trochu podmáslí (spletla sem se a vzala ho místo kefíru. Víc než název mě zajímala nálepka sleva) a sklenka? dvě? vína. Víc nic.
EDIT: Uběhnuto. A bez podmáslí. Skleničky vína byly vážně jen dvě. Dělám pokroky.

Den čtvrtej:

Snad už si zvykám na malý snídaně. Dneska jsem ani nefňukala.
Byla jsem tak natěšená, že se uvidim s R., že jsem zapomněla svačinovat. Drsný.
Ukuchtili jsme si parádní oběd. Mělo to bejt červený rizeto, ale včera jsem nekoupila na podliv víno a dvě minuty před tím, než R. dorazil jsem zjistila, že nemám rejži. Takže nakonec to byly prostě těstoviny s červenou řepou, kupou sejra, bylinkama a já si to přelila oliváčem. Jako šlo to, fakt. I R. to říkal, i když Pája si myslí, že to moc nesouviselo s jídlem. To rozebírat nebudu.
Pak jsme odpoledne procházkovali u přehrady, takže jsem měla nečekaně i nějakej ten pohyb. Odpolední svačina (bez kafe!!!) byla jen mandarinka. A hurá zpátky do školy.
Večer jsem si udělala proteinovou višňovou kaši s chia semínkama a opět jsem do toho nasekala banán. Jako předsevzetí bylo nejíst odpo nic sladkýho, ale pořád se utěšuju myšlenkou, že je to lepší než už zmiňovaný lupínky s mlíkem.
Těžkej život, když má člověk tak malou véču. Ale nic sem si na to nedala. Jen hrnek kafe, to už byl absťák. A 15 koleček (plán byl 25, ale po chození kolem brněnskýho moře jsem si 10 strhla) na oválu. Jedla bych až bych brečela, ale do rána to snad vydržim.
 

Domov?

28. october 2018 at 12:07 | Chriss |  A teď vážně
Většina lidí si pod pojmem domov vybaví místo, jenž vyvolá tisíc vzpomínek. Prostor, kde vyrůstali, kde snili, kde se schovávali před celým světem, který se občas proti nám spikne. A u těch šťastnějších je pojem domov představa prostřeného stolu, kam usedají všichni členové rodiny. Na otázku, kde mají domov nepotřebují tito lidé žádný čas na rozmyšlenou. Prostě to vědí. Ví, kam patří, kde je jejich místo, kam mohou utíct.

Problém nastává, když ztratíte představu, kde ten domov vlastně máte.


Kdo mě odsoudí, když se neodsoudím sama?

23. august 2018 at 23:44 | Chriss |  A teď vážně

už sem tě nikdy nechtěla vidět.
nechtěla jsem o tobě slyšet.
vlastně mě vážně přestalo zajímat, jak se máš.
co děláš.
nebo koho.
bylo mi to fuk.
můj život byl docela fajn.

ale možná kvůli tý trhlině docela si se musel vrátit.

 


Vzpomínat? S pravdou.

20. june 2018 at 18:41 | Chriss |  A teď vážně
Podle nějakých tabulek za každý rok ve vztahu máte jeden měsíc po rozchodu na to, abyste "zdravě smutnili". Jeden rok vztahu? Jeden měsíc buď smutný. Plakej. Nejez. Nebo jez hodně. Nespi. Nebo jenom spi. Můžete být v depresi, být naštvaní, máte právo na výkyvy nálad. Jednu chvíli svýho ex nesnášíte, v další chvíli byste dali všechno za to, aby se vrátil.
Takže za těch šestadvacet měsíců mám už dávno vyčerpáno.
A přesto.

Sbohem.

16. may 2018 at 19:15 | Chriss |  A teď vážně
Měla to bej láska na celej život. Chtěl jsi tu bejt se mnou navždy. Vždycky mi stát po boku. Milovat mě za každých okolností. Nikdy nepustit mou ruku. Být mi oporou. Skvělým partnerem. Milujícím otcem. Chtěla jsem s tebou zestárnout. Představovala jsem si, jak kolem nás pobíhají naše vnoučata. Jak se večer obejmeme a ráno se vzbudíme. Přála jsem si, abys mě budil navždy. Věřila jsem v nás. Důvěřovala jsem v tvá slova.

A teď? Říkám ti sbohem. Byla to bolestná cesta. Každý krok k procitnutí byl jak sto zpátky. Všechno mě strhávalo. A pořád tlačí k zemi.

Je pozdě. Konec.


převrat v dvou tisících metrech (a v životě)

14. september 2017 at 23:01 | Chriss |  A teď vážně
Najít sám sebe, daleko od domova. Uvědomit si plno věcí až v dálkách osvobozených od civilizace. Narazit na podstatu bytí. Prozřít. Procitnout. Nadechnout. Otevřít oči.

I já se dočkala.

Vidím.


TT: Týrání sebe sama

12. december 2015 at 23:23 | Chriss |  Psáno pod mým jménem
Nejde o překlep, vážně chci psát na téma uvedené v nadpisu, a přitom si troufat říct, že se stále držím téma týdne.
Akorát po svém.

556805_10150910540318433_4445710_n_large


TT: Ve stínu lásky?

1. december 2015 at 22:44 | Chriss |  Psáno pod mým jménem
Téma týdne zní samo o sobě dost depresivně, možná bych mohla dokonce říct, že dekadentně. Dalo by se psát takřka o čemkoli. A já se zaměřím na problém, který si teď spokuji snad s čímkoli, protože mě vážně trápí a děsí mě jeho skrytá vážnost a důležitost..

Přátelství je častým námětem seriálů.


Den v pohádce! ♥

29. june 2015 at 20:09 | Chriss |  (P)foto gallery
A tak jsem strávila den v pohádkovém světě.. Všude písek, voda, les, milovaní psi, nejlepší kamarádka.. Však se přesvědčte v dnešní fotogalerii:)

pro všechny fotky platí= @autorka

Se Sisi a Bárou. Drží mě nad vodou! ♥


Dýňové placky

5. may 2015 at 17:59 | Chriss |  Vege recepty
První plnohodné jídlo, které jsem kdy uvařila, byly právě tyto dýňové placky. Ráda bych tu zveřejnila recept a nějaký ten osobní postřeh na toto jídlo :).

http://vegetariansky.blog.cz/1111/dynove-placky



Where to go next